Zaklínač 3: Divoký hon - Srdce z kamene

Verdikt
91

Jestliže Zaklínač 3 byl skvělý román, Srdce z kamene je neméně skvělá povídka. Odehrává se v univerzu původní hry, ale vypráví svůj vlastní příběh, který do univerza skvěle pasuje a patří mezi to nejlepší, co kdy tvůrci z CD Projektu vymysleli. Je to dojemné, srandovní, rozsáhlé… A také je to naprostá povinnost pro všechny, kterým se Zaklínač 3 aspoň trochu líbil.

Počítač

WindowsWindows

9,99 €Steam

Konzole

PlayStation 4PlayStation 4

$9,99PlayStation Store

Xbox OneXbox One

Xbox Store

Další informace

Výrobce: CD Projekt RED
Vydání: 13. října 2015
Štítky: zaklínač, fantasy, dobrodružná, datadisk, otevřený svět, slovanská mytologie, akční, rpg

Víte, co je největší kumpán z téhle hry vlastně zač? Není to ani princezny požírající drak, ani plundrující bandita, ale právník. To je kolikrát úplně nejhorší. Myslíte si, že si s ním sjednáte jednu věc, jenže když dojde na zúčtování, z drobounkých písmenek na druhé straně lejstra uplete oprátku a pevně ji stáhne kolem vašeho krku. A to si piště, že na zúčtování dojde! Právník nikdy nemešká, nikdy nezapomíná a nikdy neodpouští. Doktor Faust by mohl vyprávět. A charizmatický Olgierd von Everec, jedna z hlavních postav datadisku Srdce z Kamene, také. „Dávej si pozor, co si přeješ,“ radí muž, kterého nelze zabít. Ona to totiž není žádná výhra.

Mistři vypravěči 

Srdce z kamene (TA srdce z kamene) začíná obyčejnou zaklínačskou zakázkou a končí coby příběh o lidské apatii, lítosti i nemilosrdném toku času. Kolem a kolem je to dost smutná historka, která, jak už to tak v zaklínačském světě chodí, ani nemůže skončit sluníčkovým happy endem.

Srdce z kamene však zároveň nabízí snad vůbec nejveselejší a nejvtipnější pasáž z celého třetího Zaklínače, která trumfla i vyhlášený mejdan na Kaer Morhen s cinknutými vědmáky v podvazcích Yennefer. Nejde o žádný momentkový vtípek typu Defensivní Regulační Magikon a Gottfriedův Otevírací Grimoár, nýbrž o poctivou půlhodinovou seanci na vesnické svatbě, kde uvidíte Geralta, jak jste se ho ještě nikdy neviděli. Tedy, jestli se vůbec můžeme bavit o Geraltovi… Jedna komická situace střídá druhou, kulomet hlášek ne a ne sklapnout a kdo ví, třeba to zakončíte romantickou tečkou, jakou jste ve hrách ještě nezažili.

V květnu vydaný Zaklínač 3: Divoký hon patří mezi nejlépe napsané hry posledních let a Srdce z kamene tento názor jen potvrzuje. Nejde o laciné DLC s vysekaným obsahem od béčkového týmu, nýbrž vypiplaný datadisk s velkým D, do kterého budete nadšeně investovat přes 15 hodin života.

Nabízí jednak více toho samého, což u desítkové hry samo o sobě dělá divy, ale i úplně novou dějovou linku, která se docela liší od všeho, čím jste si ve třetím Zaklínači dosud prošli. Je to zase nový pohled na lidi Severních království, nicméně nadále platí, že dialogy jsou napsané úžasně lidsky, důležité postavy srší důvtipem a hra nikdy nesklouzává ke klišovitému patosu západního fantasy. Nebo vy jste snad už někdy s trpaslíkem a elfkou loupili banku? Heist jak z GTA V! 

Jak si to zahrát? 

Datadisk Srdce z kamene je vlastně povídka přiložená k původnímu románu, která stojí na vlastních příběhových nohou a vůbec se nezaobírá hlavní dějovou linií. Předpokládá se, že ústřední příběh už máte vyřešený, a k povídce musíte přistupovat tak, že se odehrává v tom samém světě, avšak o nějaký čas později. Jinak může trochu tahat za uši např. Geraltův románek s jeho starou (resp. mladou) známou medičkou Shani.

Nejlepší způsob, jak si Srdce z kamene zahrát, je dokončit hlavní dějovou linku a pak plynule navázat s uloženou pozicí. Tou dobou byste měli být někde mezi 30. až 35. úrovní, což je zásadní, protože veškeří nepřátelé z datadisku jsou na úrovních přesahujících třicítku.

Ač trailer s písčitými záběry na válečníky exotického původy mohl evokovat přítomnost nového regionu, opak je pravdou. Datadisk pouze nafukuje severní část mapy, jinak se odehrává v již viděných kulisách. Není však třeba bít na poplach, zrovna tento region nebyl v Divokém honu vytěžen. Co více, městským středobodem se nyní namísto Novigradu stává univerzitní město Oxenfurt, které bylo v Divokém honu trestuhodně opomíjeno. Už víme proč.

Jestliže save z trojky nemáte, přesunuli jste se na jinou platformu nebo prostě jen nehodláte příběh třetího Zaklínače dokončovat, leč datadisk si zahrát chcete, máte i tuto možnost. Hra vám vygeneruje Geralta na 32. úrovni se 42 zkušenostními boty, původní dějovou linku bude považovat za vyřízenou, a vy před sebou vedle datadiskového obsahu budete mít veškeré vedlejší questy, zakázky a prázdný bestiář.

Kanci, pavouci a runotepci 

Srdce z kamene je primárně příběhové rozšíření, ve kterém se hodně povídá, přemýšlí, zpytuje i směje. Spoustu času strávíte sledováním cut-scén a vedením rozhovorů. Vývojáři skvěle pracují s kamerou i střihem, a co je nejdůležitější, náplň dialogů má vždy hlavu patu. Nikdy nenudí a nikdy nemáte dojem, že plýtváte časem. To samé platí i o náplni questů. Oproti několika situacím v trojce nikdy nepřipadáte jako přehazovaná horká brambora a konkrétně jeden nový vedlejší quest, točící se kolem hledání učně ztraceného v lese, končí docela jinak než by člověk předpokládal. Někdy je to tak prosté, milý Watsone…

Přeci jen však stále mluvíme o dobrodružství profesionálního zabijáka monster a tasení meče se tak logicky mnohokrát nevyhnete. Třeba proti pavoukovcům nebo divokým prasatům, novým typům nepřátel, kteří umí slušně zatopit. S osminožci není problém v jeskyních, kde nemají kam utíkat, ale když na ně narazíte v lese, vybraný jedinec bude hbitě uskakovat před seky stříbrné čepele, zatímco jeho kolegové po vás budou plivat paralyzující pavučinu. Velká novinka to není, milé zpestření ano.

To samé platí i nových bossech. Souboje, mnohdy kontroverzní části kdejakých her, v případě Srdcí z kamene fungují na jedničku. Člověk jednou, dvakrát umře, přitom nastuduje potřebnou taktiku a pak uspokojivě triumfuje. Tak to má být.

Bitky s bossy jsou náročnější než klasické zaklínačské zakázky a do jednoho vyžadují unikátní taktiku. Kupříkladu obří ropuchu známou z traileru nelze prostě uklikat (ledaže jedete na nejnižší obtížnost), protože vás hned odkopne, a tak člověk musí sáhnout třeba po hořlavých petardách, které potvoře na chvilku ustřihnou křidélka.

Noví nepřátelé nevyžadují žádné zbrusu nové vybavení ani postupy, stačí pouze kombinovat věci a schopnosti, které Geralt ovládal už v původní hře. V datadisku představený systém runových slov na tom pramálo mění. Jedná se o úpravy od snědého ofierského řemeslníka s dikcí mistra Yody, které zaplňují runové sloty, a mečům i zbrojím propůjčují nové druhy schopností.

Abyste mohli využívat toho nejkvalitnějšího „slovotepectví“, budete potřebovat 30 tisíc zlaťáků a hromadu runového kamení, čímž designéři elegantně eliminují přebytek peněz i run z Divokého honu. Přesto nejde o nějaké zásadní změny. Runová slova rozhodně nejsou něčím, co by měnilo hratelnost. Je to jen další nepovinná vrstva craftingu pro fajnšmekry a celý datadisk se dá v klidu odehrát bez ní.

Víc než jen DLC 

Když se řekne DLC, člověk si představí set nových zbrojí nebo kolekci vousatých skinů po 99 centech za kus. Mluvit proto o Srdcích z kamene jako o DLC není fér. Tohle je něco mnohem většího. Za cenu dvou lístků do kina dostanete plnohodnotný datadisk s opět vyšperkovanou českou lokalizací, přinášející úplně nová dobrodružství a jeden z nejlepších questů, který kdy v CD Projektu vymysleli. Zkrátka a dobře, Zaklínač 3 s datadiskem je ještě lepší hrou než Zaklínač 3. Takhle mají ta DLCčka vypadat! Pardon, datadisky.