Zaklínač 3: Divoký hon - O víně a krvi

Verdikt
92

Velkolepé rozloučení s Geraltem z Rivie, učebnicový příklad datadisku a špičkové završení jednoho z nejlepších RPG posledních let. Stejně jako děti mají povinnost chodit do školy, hráči Zaklínače 3 mají povinnost vyrazit do Toussaintu.

Počítač

WindowsWindows

19,99 €Steam

Konzole

PlayStation 4PlayStation 4

$19,99PlayStation Store

Xbox OneXbox One

Xbox Store

Další informace

Výrobce: CD Projekt RED
Vydání: 31. května 2016
Štítky: zaklínač, otevřený svět, datadisk, fantasy, rpg

„Rozšíření O víně a krvi představuje konec hry Zaklínač 3: Divoký hon. Chtěli jsme ho nazvat ‘O potu a slzách’ nebo ‘Ku*va, bude se nám stýskat’, ale neprošlo to,“ píší vývojáři ve vzkazu, kterým uzavírají závěrečné titulky. Ještě aby se jim po těch letech nestýskalo. Neloučí se totiž jen s námi, nýbrž také s Geraltem. Bylo by bláhové domnívat se, že dámy a pánové z CD Projektu Red již nikdy žádnou zaklínačskou hru neudělají, ať už však bude čtvrtý Zaklínač jakýkoli, hlavního hrdinu někdo vystřídá. Geralt bude tou dobou už jen líně usrkávat sklenku Est Est na své nové vinici v Toussaintu a myslet na Triss, respektive na Yennefer, potažmo na obě. Zaslouženě. Po této jeho poslední zakázce už má vážně právo na oddych.

Zatímco první rozšíření s podtitulem Srdce z kamene se takřka celé odehrávalo na původní mapě třetího Zaklínače, O víně a krvi vás zavede do úplně nové oblasti – do jižního knížectví Toussaint. Během prvních kroků si budete připadat jako na vinařské dovolené ve Francii nebo Itálii. Azuro jak z obrázku, slunce hřeje, pacholci češou vinnou révu, větrné mlýny se líně otáčejí, bludní rytíři hlídkují za branami paláce a na skvostně vypulírovaném beauclairském náměstí by se dalo jíst z dlažebních kostek. O víně a krvi je překrásnou, vskutku kochací hrou.

Vše je tu nóbl, od architektury přes oděvy a stravu až po jazyk. Toussaintští mluví vlastním specifickým přízvukem, který kupodivu nezní francouzsky, a jejich slovní zásoba by si vysloužila uznalé přikývnutí snad i od mistra Shakespeara. Kdo si libuje v pokročilé angličtině (nebo polštině), ten bude u skvěle napsaných dialogů vrnět blahem. Kdo naopak pokročilou angličtinu neovládá, ten ocení opětovně výtečné české titulky, které květnatou mluvu citlivě reprodukují domácímu publiku. Aneb proč by se měla „mask“ na zahradní slavnosti šlechty překládat jako „maska“, když čeština zná „škrabošku“? Není lokalizace jako lokalizace.

Toussaintští se těší dlouhému míru a blahobytu, zbožňují svou osvícenou kněžnu Annu Henriettu a jsou nevídaně milí. Není divu, že se tady Geraltovi líbí. Když kráčí po ulici se svými dvěma úctyhodnými meči na zádech, nikdo mu nenadává do proměněnců a namísto toho jej slušně zdraví. Koneckonců, potřebují ho. Nutně. V Toussaintu začala řádit jakási šelma, která systematicky vyvražďuje Henriettiny rytíře. Kněžna proto povolala zaklínače s velkým Z.

Bylo, nebylo… 

Co původně vypadá jako obyčejná zaklínačská zakázka, se postupem času transformuje v mnohovrstvou dějovou zápletku, točící se kolem upírů s lidskými city a šlechticů s city nelidskými. Příběh by vydal na kratší knížku. Umí překvapovat, zavede vás do nečekaně fantastických míst a znalce knižní předlohy zvedne ze židle jedním dojemným setkáním se starým známým.

Datadisk si také udržuje vysokou kvalitu questů, kdy i ty vedlejší jsou kolikrát propracovanější než hlavní v jiných RPG. V zemi jako Toussaint, kde se tolik dbá na tradice a kavalírské ctnosti, pochopitelně nemůže chybět příběh slepě zamilovaného rytíře, usilujícího o pozornost své paní na rytířském turnaji. CD Projekt ví, kdy se sluší zachovat kamennou tvář, ale také ví, kdy je vhodné žertovat. Dávají volný průchod Geraltově sarkasmu, a pokud si na to lajsnete, přísahu před turnajem klidně můžete složit na „osvícený podvazek Její Milosti.“

Zkrátka a dobře, zasmějete se tu. Je to lidské, je to fajn. Například jeden quest se odehrává v bance, kde si vás úřednice přehazují jako horkou bramboru, posílají vás od okénka k okénku a vyžadují po vás jeden nesmyslný formulář za druhým. Inu, i zaklínač občas musí řešit všední problémy nás pozemšťanů… Mezi něž jistě patří též pátrání po ukradených magických varlatech. No co, škoda slov, nechte se překvapit!

Když víno chutná po krvi 

Ani fanoušci létajících končetin a trofejí, plandajících na Klepnině sedle, nepřijdou zkrátka. Ústřední questy vás postaví před několik dobře vyvážených a zábavných soubojů s bossy, ale ještě více akce si užijete při plnění loveckých zakázek a vedlejších úkolů, které vás párkrát zavedou do celých pevností plných banditů. Vývojáři představili kolem dvou desítek nových monster, a zatímco některé jsou jen převlečené potvory ze základní hry, jiné jsou svěží a udrží vás ve střehu. Takoví podzemní červi (skolopendromorfové), dravé masožravky (archespory) nebo jakási forma přerostlých obrněných krtků (šarlejové) zprvu slušně zatopí, než okoukáte jejich chování a přijdete na vhodnou taktiku. Zkrátka jako skutečný zaklínač.

V závislosti na vašem levelu může jít o dost slušnou výzvu, nebo naopak o procházku růžovou (spíše vinnou) zahradou. Jako minimální úroveň tvůrci doporučují 34. úroveň, což odpovídá Geraltovu stavu po dokončení základní hry (nemáte-li dokončeno, můžete si nechat vygenerovat novou postavu na 35. úrovni). Pokud už za sebou máte i Srdce z kamene, měli byste být těsně pod čtyřicítkou a v tom případě byste se neměli bát sáhnout po nejvyšší obtížnosti.

Drobnosti se počítají 

O víně a krvi není žádný sólista a má pozitivní vliv na celou základní hru Zaklínač 3. Předně, vývojáři upravili uživatelské rozhraní a přidali řadu příjemných drobností. Při vyrábění zaklínačského nářadí u kovářů si můžete chybějící suroviny ihned koupit, aniž byste museli listovat v menu. Při sbírání knížek si je můžete rovnou přečíst bez nutnosti otevírat inventář. Při opravování výzbroje u zbrojíře si můžete nechat jedním tlačítkem zrenovovat všechen vybavený vercajk najednou, aniž byste museli individuálně klikat. Při brouzdání po mapě můžete umisťovat vlastní značky… Maličkosti, avšak v součtu výrazně zpříjemňují celkový dojem.

Milou novinku představují i flakónky s různými barvičkami, kterými si můžete upravit vzhled té nabušené zbroje, kterou jste našli v doupěti kikimor, a kterou kvůli té hnusné žluté odmítáte nosit na veřejnosti. Významnější vliv na hratelnost má pak rozšířený systém mutagenů (příběhově skvěle opodstatněný, pšššt), který vám odemkne nové schopnosti a nové sloty pro jejich aktivaci. Nové skilly jsou silné, zvyšují Geraltovu útočnou sílu o desítky procent nebo zmrazují oponenty, ovšem také stojí spoustu zkušenostních bodů. Nové hrátky s mutageny si tak pořádně užijete až v New Game+.

Odchod do penze 

O víně a krvi nepřináší do Zaklínače 3 žádné radikální změny, což se od datadisku koneckonců neočekává. A ani to není nutné: mluvíme tu o RPG natolik kvalitním, že i prosté přidání více toho samého by člověka uspokojilo. V CD Projekt Red se však přesto hecli, nespokojili se s obyčejnou recyklací a připravili náramně hutné, krásné, dojemné a v několika ohledech svěží dobrodružství, které fantasticky zakončuje Geraltovu pouť. Tak tedy příjemný důchod, Bílý vlku! Zasloužil sis ho.