Yonder: The Cloud Catcher Chronicles

Verdikt
70

Yonder: The Cloud Catcher Chronicles s poklidem vykřikuje definující slovo – nenucenost. Dává vám k dispozici nemalé, nevelké pískoviště, kde se můžete věnovat různým profesím, odhalovat tajemství ostrova, pomáhat místním obyvatelům… Ale nic z toho dělat nemusíte. Nevstupujte, pokud potřebujete vodící ruku. Vstupte, pokud hledáte odpočinek, krásu a absenci jakéhokoliv projevu násilí.

Počítač

WindowsWindows

22,99 €Steam

Konzole

PlayStation 4PlayStation 4

$19,99PlayStation Store

Další informace

Výrobce: Prideful Sloth
Vydání: 18. července 2017
Štítky: otevřený svět, fantasy, third person, sandbox, adventura

Dostali jste se někdy do životní fáze, kdy jste si uvědomili, že toho násilí ve hrách je už nějak moc? Najednou vám zabíjení desítek, stovek a tisíců virtuálních nepřátel přišlo jaksi cizí, zbytečné a nesmyslné? Pokud je vaší odpovědí hlasité „ANO!“, pak možná naleznete útěchu v mírumilovném putování, které nabízí Yonder: The Cloud Catcher Chronicles.

Jako by australské studio Prideful Sloth chtělo hned svým prvním počinem dostát svému názvu. Pyšný lenochod totiž jistým způsobem dokonale vystihuje podstatu otevřeného pískoviště v Yonder: The Cloud Catcher Chronicles. Na všechno máte čas, nikdo vás do ničeho netlačí, nemusíte dělat vůbec nic, pokud to sami nechcete… Je to jedna velká pohodička, u které si chtě nechtě odpočinete. A hra se za to rozhodně nestydí.

Příběhem hra sice začíná a končí, ale těch několik hodin mezi tím si vytváříte vlastní dobrodružství, jak postupně odkrýváte jednotlivé biomy ostrova Gemea. Na ten připlouváte, respektive jste vyplaveni, spolu s dalšími trosečníky poté, co náhlá bouře rozštípe vaší mořskou kocábku na třísky vhodné tak akorát k založení táboráku. Po několika dnech na slunci samozřejmě.

Tajemná země na dlani

Jakmile se probudíte a projdete jeskyní, vyvalí se na vás jedna z největších předností hry – krása. Schválně neříkáme grafika. Ale grafika spolu s efekty světla a počasí, animacemi postav i zvířat a doprovodnými zvuky vytváří naprostou krásu, která vám vykouzlí široký úsměv na tváři. Poprvé, podruhé i potřetí. Když se setmí a vytáhnete lucerničku, i když se rozední a přijde déšť.

Jakmile se přestanete kochat kouzelnou přírodou, uvědomíte si, že můžete jít kamkoliv. Naprosto kamkoliv. A dělat cokoliv. Pravděpodobně se vydáte za vykřičníky, jejichž majitelé vám zadají malý úkol, po jehož splnění jste alespoň ze začátku odměňování různými nástroji. Nemusíte, ale měli byste.

Bez sekery totiž nepokácíte stromy, bez kladiva nerozbijete kameny, bez krumpáče nenakutáte drahokamy a bez prutu neulovíte ryby. Ale stále platí, že pokud se nechcete oddávat rybaření, tak vážně nemusíte. Všechny nasbírané suroviny se hodí jen ke směně za jiné zboží nebo k výrobě různých předmětů, které dále slouží k výměně za jiné požadované zboží, ke splnění úkolu atd.

Jak už bylo řečeno, vydat se můžete kamkoliv. Od začátku je vám k dispozici celá mapa s osmi biomy, které se liší svým prostředím. Na zelených pláních žijí roztomilí bizoni, v růžových lesích krásní koloušci, v promrzlých horách zase čistě bílí, huňatí pejsci. A nikde vám nic nehrozí.

V čem spočívá nebezpečí?

Je úplně jedno, zda se budete držet u teplého pobřeží, nebo si troufnete do temného středu ostrova, protože se vám nemůže nic stát. Žádné zvířátko na vás nezaútočí, žádný z obyvatel vás nepodvede, ani nepřepadne. V horách nemusíte oblékat kožich, a dokonce ani nemůžete spadnout. Ne že by vám tedy v cestě stála neviditelná bariéra, ale jakmile by mělo dojít ke zranění, vaše postava automaticky (a ne jinak) vytáhne deštníček a s poklidnou ladností doplachtí na zem. Nefunguje to jako v poslední Zeldě, kdy vám paraglider pomůže dostat se na nepřístupná místa, ale jedná se o nejsnazší cestu z vrcholku hory.

Přesto je svět Gemea v ohrožení. A to v takovém, které nikoho netrápí. Určitá místa mapy jsou zahalena podivnou fialovou mlhou zvanou Murk, kterou může odstranit jen spojení sil malých víl, jež objevujete na svých cestách. Někdy po odstranění mlhy naleznete truhlu s pokladem, jindy vstup do jeskyně. Mlha zároveň zahaluje v titulu avizovaný lapač mraků, kolem něhož, a také kolem vás samotných, se točí celý děj, který se rozuzlí v samotném závěru.

Dobrovolné aktivity

Můžete si tak dát za cíl nalezení víl a odstranění Murku ze světa, ale stejně tak se tomu můžete zcela vyhnout a stát se farmářem. Jednoduše zrekonstruujete jednu z rozpadlých farem, postavíte chlívky, skrze jídlo se spřátelíte s bizony a nalákáte je do ohrady. Když jim pak budete pravidelně měnit podestýlku a dolévat vodu, odmění se vám džbánem mléka (na jatka zapomeňte). Protože se ve hře nemůžete zranit a nepotřebujete se tak skrze jídlo léčit, nezbývá vám než mléko vyměnit za kupříkladu nový účes u kadeřníka.

Nechce se vám farmařit? Nemusíte. Co takhle vysázet na celém ostrově stromy? Kdo ví, jaká je za to odměna. Nebo dokončíte rozpracované mosty přes rokle? Nebo se naučit šít vlastní oblečení? Vařit? Vyrábět nábytek? Přesně to je podstata Yonder: The Cloud Catcher Chronicles – dělat jen to, co vás baví a nic jiného. Pokud to tedy není ubližování ostatním.

Krásný výlet

Klid, krása a svoboda. Pokud jsou tohle slova, která očekáváte od herního zážitku, pak vás Yonder uspokojí. Dokáže být vtipný a celkem překvapivě i vážný, ale převládá hlavně úchvatnost a roztomilost celku. Působí to dětsky a asi to ve vás vyvolá nadšení vašeho vnitřního dítěte, a je to konec konců dobře. Přesto vás může zaplavit pocit prázdnoty způsobený především absolutní svobodou. Jsme dnes zvyklí na přímočaré zadání, které sice bývá větvené, ale přesto jasně dané.

Zde nic takového není. Když si sami nezadáte cíl, tak vám ho nikdo nepodstrčí. Proto zvažte, jak moc si chcete od všeho odpočinout a jen smyslu zbaveni pobíhat krásně zkonstruovaným světem, a jak moc by vám mohla chybět nějaká hlubší interakce, propracovaný příběh a mechanismy související se smrtí.