Yakuza 0

Verdikt
90

Atmosféra, patos, emoce, humor… a pořádné mlátičky. To je kombinace, která dělá z nulté Yakuzy jednu z nejzábavnějších her v celé sérii. Pro milovníky Japonska nutnost!

Konzole

PlayStation 4PlayStation 4

Zboží.cz
$59,99PlayStation Store

Další informace

Výrobce: SEGA
Vydání: 24. ledna 2017
Štítky: otevřený svět, bojová, humor, japonsko, third person, akční

Začátek příběhů o mafiánech bývá obvykle zásadní. Zrada, pomsta, válka, boj o moc. Nultá Yakuza startuje sice skromněji, ale o to dramatičtěji. Hlavní hrdina dělá vymahače a jednoho z dlužníků zrube tak, až skončí v márnici. Což znamená, že po něm jde jak policie, tak jeho nadřízení, kterým se nelíbí, že mají na krku mrtvolu. Chlápek, který se už už cítil být jakuzákem, je najednou úplně na dně a totálně v pytli. A to vlastní vinou. 

Jo, okamžitě vám je sympatický. A to i když posléze zjistí, že ho do toho někdo namočil. A že jde o něco víc než jen o peníze. Jde totiž o obrovskou hromadu peněz. Inu, jakuza.

Yakuza 0 je v pořadí už šestý díl japonské odpovědi na GTA (a to nepočítáme spin-offy). A jelikož už to začalo být až moc propletené, tvůrci se rozhodli vrátit na začátek, do osmdesátých let, kdy byli hrdinové celé série – Kazuma Kiryu a Goro Majima – ještě cucáci snažící se prosadit ve světě zločinu. Oba protagonisté jsou zajímaví a zábavní. I když Goro Majima přijde do děje až po několika hodinách hraní, tak v okamžiku, kdy zpacifikuje agresivního hosta, aniž by se ho dotkl, a pak ho pomocí neskutečně zdvořilého vydírání donutí zaplatit za celý bar, stanete se okamžitě jeho doživotními fandy.

Yakuza 0 je postavená na příběhu a atmosféře. Zvláště na atmosféře. Jedním z prvků, které tu hrají obrovskou roli, je samotné Japonsko. Ulice plné neonů a podivných obchodů, agresivních rváčů, hostesek a jiných existencí. Prostředí, v nichž se budete pohybovat (pěšky!), jsou poměrně malá, ale dýchají životem. I mimo hlavní hru tu najdete spoustu zábavy. Můžete jít na herní automaty a zapařit si ve stylu osmdesátých let, zazpívat si karaoke, srazit pár kuželek, lovit ryby, závodit na autodráhách, účastnit se nelegálních boxerských zápasů, hodit si kostky či šipky, tágem prošťouchnout kulečník, pustit se do tancování, vzít pálku a střihnout si baseball… a tak dále. A když se vám nebude chtít dělat nic z toho, posadíte se do restaurace nebo se budete jen tak poflakovat po ulicích a procházet se mezi regály obchodů. Dokonce existuje možnost prohlížet si časopisy. Tedy jen obálky, ale stejně. Člověk aspoň vidí, co v Japonsku osmdesátých let vycházelo za komiksy.

Abyste se na procházce městem nenudili, každou chvíli na vás vyběhne nějaká skupina řízků a rozhodne se s vámi servat. Z čehož vyplývá, že jejich kolegové, které jste zmlátili minule, jsou pěkně zlomyslní parchanti – nevarují své parťáky, jak hrozně dostali přes hubu. Takže tyhle souboje jsou pro vás jen takovou mírnou rozcvičkou a pěkným způsobem jak vydělávat peníze. Stačí pár rvaček a máte hned v kapse pár set tisíc jenů. (Naštěstí je tu přechod do boje mnohem plynulejší a rychlejší, než byl v minulých dílech.)

A pozor, jeny jsou důležité. Nejenže si za ně koupíte léčivé prostředky a platíte návštěvy barů a heren, kupujete za ně i vylepšení svých bojových schopností. To je vážně zajímavé – vylepšení nejsou rozdělená do různých kategorií, ale za všechno se platí jeny. Takže se vždycky musíte rozhodnout, za co budete utrácet. Koupíte si jídlo nebo novou schopnost? (Ne, klid, nemusíte držet dietu – jídlo stojí asi sto jenů a schopnosti kolem třiceti milionů, takže se klidně nadlábněte.)

Přísun peněz bude rychlý, protože bojovat budete často. Vzhledem k tomu, že se v Japonsku příliš nepoužívají střelné zbraně, si budete většinou muset vystačit s rukama. A nohama. A věcmi, co leží kolem vás. Stejně jako v minulých dílech, i tady máte k dispozici efektní a pořádně brutální bojový systém, kdy si lidi dupou po hlavách a pak se po skončení boje jen opráší a omluví, že otravovali.

Aby byly souboje zábavnější, máte na výběr hned z několika bojových stylů, mezi nimiž můžete rychle přepínat. Začínáte s klasickým Brawlerem. Pěsti, používání předmětů, nic neobvyklého. Zato Rush třeba vůbec žádné nástroje nepotřebuje a raději sází na rychlost a úhyby. Hodí se, když proti vám jde někdo s kudlou. A do třetice je tu Beast, což je přesně to, co název napovídá: silný kryt a silné útoky. Sympatičnost Beasta tkví v tom, že automaticky sáhnete po předmětu, který je poblíž, a začnete bušit do protivníků. Jste prostě takový šikmooký Hulk.

A to mluvíme jen o stylech, které má v zásobě Kazuma Kiryu. Poté, co s ním projdete několik misí, se příběh přesune k druhé postavě – jednookému elegánovi Gorovi Majimovi, který sází spíš na taneční eleganci a uhýbání úderům. Oba si ale můžete vylepšovat a kupovat jim další chvaty, aby z nich nakonec byly naprosto nezastavitelné mlátičky.

Padla zmínka o příběhu. A ten vás opravdu dokáže chytnout za ledviny a nepustit až do úplného konce. Celá story se odehrává v roce 1988, dávno před událostmi starších dílů. Díky tomu mohou do série naskočit i noví hráči, kteří už by mohli být líní studovat složité vazby mezi postavami a zjišťovat, kdo komu co v minulosti udělal. Zápletka se jako obvykle týká pozemků, protože to je v Japonsku to nejcennější. Je až komické, když se celý boj uprostřed jakuzy vede o malý prázdný plácek, ale ve chvíli, kdy se prodíráte úzkými uličkami, začne vám docházet, jakou má tohle místo v zajímavé lokaci obrovskou cenu. A že o ni bojuje nejen jakuza, ale i něco mnohem děsivějšího – realitní agenti.

Ovšem především tu jde o vztahy. Věrnost, přátelství, čest. Inu, jakuza.  

Kromě hlavního příběhu vás čeká spousta menších misí, které dotvářejí svět kolem vás a jsou častokrát ještě zábavnější než hlavní hra. Třeba když vás osloví nešťastní filmaři, jestli byste se nemohli vydávat za televizního producenta, a vy pak musíte blafovat a předstírat, že se vyznáte ve filmovém žargonu. Nebo když máte za úkol zničit trh s použitým spodním prádlem v režii náctiletých studentek, shánět ukradenou počítačovou hru pro fňukajícího kluka, dokázat policistovi, že by to neměl vzdávat a dál bojovat se zločinem, případně když musíte doprovodit popovou hvězdu Miracle Johnsona, který natáčí v Japonsku klip se zombíky. Johnson bohužel ve snaze být co nejrealističtější přinutil herce, aby na něj opravdu útočili, takže ho chráníte před namaskovanými nemrtvými, zatímco on předvádí svůj parádní moonwalk.

Tyhle mise jsou vážně cool a navíc vám nezaberou tolik času – a většina z nich končí tím, že vedlejší postavy pronesou projev, že odteď se budou snažit pracovat ještě lépe a nadšeněji. V normální hře by se z toho člověk pozvracel, k Japonsku to ale tak nějak patří.

Když už jsme u misí: samozřejmě tu také můžete balit holky. Obvykle tím, že k nim chodíte do obchodu a hodně utrácíte. A když vám to vyjde, je možné vzít je někam do baru a utratit za ně ještě větší spoustu peněz. Inu, život.

Za většinu misí, které se netýkají hlavního příběhu, nedostáváte peníze. Ale když si promluvíte s deseti lidmi, zahrajete si dvacet her nebo zachráníte třicet civilistů od zmlácení, získáte CP body, za něž si pak můžete vylepšit nějaké vlastnosti, obvykle týkající se výdělků. Takže pak z vašich protivníků budou padat větší bankovky nebo se do vaší čtvrti nastěhují bohatší rváči.

Celá hra je, stejně jako minulé díly, zhruba třicetihodinový náborový film do jakuzy. Zatímco GTA se většinou snaží zbožšťování zločinu nějak shazovat nebo relativizovat, tady je příslušnost k jakuze cílem každého správného Japonce. Je to možnost dosáhnout respektu i v okamžiku, kdy jste se nenarodili do bohaté a úspěšné famílie. Jakuza tu připomíná císařský dvůr, se všemi obřady, rituály a pevnou hierarchií, kde postava nesmí vztáhnout ruku na svého nadřízeného – takže borecký hrdina může dostat brutálně namláceno a veškerý výcvik s tím nic nesvede. Navíc jakuza nechává normální lidi na pokoji a ve chvíli, kdy někdo ublíží „civilovi“, je pěkný malér. I přes svou krvavost má tahle organizace nádech ušlechtilosti a heroického patosu.