Xenoblade Chronicles

Verdikt
91

Výpravné japonské RPG, které boduje na všech frontách a hlavně je i přes svoji hloubku přístupné i těm, kteří s tímto typem her nemají velké zkušenosti. Wii si nemohlo přát lepší rozloučení, a za koupi rozhodně stojí i port na Wii U.

Konzole

WiiWii

Wii UWii U

Nintendo eShop

Další informace

Výrobce: Monolith
Vydání: 19. srpna 2011
Štítky: japonsko, fantasy, jrpg, rpg

Konzole Wii od Nintenda má již hvězdné období za sebou a směřuje do poslední fáze svého životního cyklu. Někdo bude dokonce namítat, že žádné hvězdné období nikdy neměla, že počet kvalitních titulů by se dal spočítat na prstech jedné ruky. A není úplně mimo mísu, co si budeme povídat. Ovšem předtím, než zahodíte své bílé krabičky do smetí, dejte jim šanci. A teď nemyslíme Zeldu. I pokud už jste krok jinam učinili, není třeba zoufat, protože titul Xenoblade Chronicles, který byl původně exkluzivkou pro Wii, byl nedávno na eshopu Nintenda vydán i pro Wii U.

Vývojáři z Monolith Soft chtěli dopřát Wii důstojné JRPG klasického střihu a vytvořili Xenoblade Chronicles. Doslova zjevení mezi všemi těmi zaměnitelnými kompilacemi miniher a sportů. Když teď napíšeme, že se jedná o opravdu klasické JRPG, nejspíš riskujeme, že přestanete číst. Byla by to ale škoda, protože tento titul má co říci i „obyčejnému“ středoevropskému hráči.

Předsudky o hrách na hrdiny z japonských ostrovů jsou z velké části opodstatněné, ale v případě Xenoblade jsou mimo, protože takto přístupné JRPG jsme tu dlouho neměli. A to „přístupný“ v tomto případě neznamená lehký, hloupý ani osekaný. Do hry jste doslova vrženi, protože na samém začátku vstupujete doprostřed obří bitvy, o jejímž kontextu nemáme ponětí.

Než se stačíte vzpamatovat, zjišťujete, že jste vedeni krátkými a jasnými nápovědami k tomu, co jak udělat. Po pár minutách vám dojde, že jde vlastně o základní tutoriál bojového systému, že ti zlí jsou jacísi roboti a říká sem jim Mechons, a že to není zřejmě naposledy, co se s nimi vidíte. Po pár soubojích a výpravných videích se čas posune o rok dopředu a ocitáte se v takzvané Colony 9, která se nachází na pravé noze titána Bionise (ten se totiž kdysi dávno utkal v souboji s jinými titánem, Mechonisem, a z jejich pozůstatků vznikl celý svět). Hlavním protagonistou je osmnáctiletý mladík jménem Shulk.

Mír, který aktuálně vládne v kraji a dovolí vám seznámit se s prostředím a postavami, však nemá dlouhého trvání a zlo se opět vrací. Co se v prvních hodinách hry daří na jedničku, to je vtažení do soukolí příběhu a principů fungování místního světa. Díky velmi zdařilé naraci nedostává hráč prostor k tápání a bloudění, ale je dějem pohlcen již od úvodní obrazovky, což mu vydrží až do konce.

Kdybyste se zeptali, co lze považovat za největší nešvar her japonského typu, odpověď by dost možná zněla "náhodné souboje". Kdo to zažil, tak ví, o jakém pekle je řeč. A ten, kdo to zažil a nepovažuje to za peklo, má jedině kliku a spousta her mu nebyla zbytečně otrávena.

Pokud nevíte, co náhodný souboj je, tak si představte, že jdete po malebné loučce, najednou se zaseknete a najede obrazovka souboje. Žádný protivník přitom nebyl na louce vidět. Intenzita takových setkání se hru od hry liší, ale i v malém množství dokáže znechutit. Proto tedy blahořečeno buď Xenoblade, protože zde náhodné souboje nenajdete.

A když už nakonec dojde na normální souboj, vyplují na povrch další přednosti tohoto titulu. Soubojový systém je totiž jedním slovem skvělý. Vše probíhá v reálném čase a musíte u toho přemýšlet, protože bezhlavý postup v tomto případě nefunguje. Ono totiž nestačí jen tak mačkat ikonky útoků a sledovat, co se bude dít, protože výsledný efekt lze ovlivnit například svojí polohou vůči oponentovi.

Pochopitelně lze řetězit útoky do speciálních komb a spolupracovat s dalšími dvěma postavami, s kterými se budete protloukat dobrodružstvím. I přes svoji komplexnost se však vývojářům podařilo udržet tento systém na uzdě. Díky tomu je velmi přístupný. Smrt navíc neznamená žádný postih a nepřijdete ani o zkušenosti, ani o předměty. Jen se znovu objevíte na nejbližším místě k tomu určeném.

Dostáváme se k lehce problematickému tématu na Wii a tím je grafika. Málo výkonný hardware..bla…bla…bla…hranatý..bla…ošklivý…bla. Xenoblade vypadá suprově! Slyšeli jste už o tom, že dobré vizuální zpracování je spíše otázka umělecká než technická? Tak přesně toto je ten případ.

Chtěli jsme samozřejmě vypíchnout nějakou chybku, nedodělek nebo otravnou věc. A možná by se i nějaký detail našel, ale bylo by to jen zbytečné hledání chyb za každou cenu, za ty hodiny rozhodně nepotkáte nic, u čeho byste si zoufali. Všechno, od dovednostního stromu, přes crafting, vyprávění, příběh samotný, dabing až po videosekvence je boží! Není to v žánru JRPG žádná revoluce, ale poctivě odvedená práce, která vás zabaví na dlouhé hodiny.