World of Warcraft: Battle for Azeroth

Verdikt
70

Battle for Azeroth v nabízených novinkách a obsahu střídavě létá od naprosté dokonalosti k nezvykle frustrujícímu grindování. Pokud Blizzard dodá v nejbližším patchi to, co slibuje, hodnocení bude jen růst, protože v jádru jde o skvělé rozšíření.

Počítač

WindowsWindows

Oficiální stránky

Mac OS XMac OS X

Oficiální stránky

Další informace

Výrobce: Blizzard Entertainment
Vydání: 14. srpna 2018
Štítky: multiplayer, mmo, fantasy, rpg

Uplynulo s bídou něco přes dva týdny od celosvětového vydání nejnovějšího rozšíření pro stále ještě neumírající World of Warcraft, a už tu máme první utržený rekord. S 3,4 miliony prodaných kopií během jediného dne se totiž Battle for Azeroth vyhoupnul na první místo v prodejnosti všech datadisků k WoW. Jestli právem, je pořád ještě trošku brzo soudit.

Proti všem

Sotva se národy Azerothu alespoň částečně spojily ve svém úsilí odrazit další invazi Plamenné legie, už jsou spolu opět ve válce. Ta se chlubí nepoznaným rozsahem a krutostmi, přičemž vše je okořeněné Azeritem, krví samotné planety vyvěrající na povrch a mající nepopsatelný efekt především ve zbrojení. Horda i Aliance se snaží vzájemně předehnat, ale naráží na nečekanou překážku – oceán.

Tak se obě frakce rozhodnou přizvat své dávné spojence, nebo naopak navázat spojenectví zcela nová, jen aby získaly na svoji stranu ty největší flotily, které Azeroth zná. V hlavní roli tak stojí hráč se svými staronovými postavami, které čeká krásných deset nových levelů a nemalé množství obsahu.

Zatímco Horda se pokusí naverbovat mocné trolly z bohatého ostrova Zandalar, Aliance se vrací k jednomu ze zakládajících členů původní Aliance, tedy na Kul Tiras, do domoviny čarodějky Jainy Proudmoore. Dva ostrovy, na nichž se momentálně veškerý děj rozšíření odehrává, působí na první pohled se svými třemi lokacemi jako výsměch starým rozlehlým kontinentům. Faktem nicméně je, že takto striktně oddělené levelování WoW nepamatuje snad od dob startovních zón.

Každá frakce má svůj ostrov se svými vlastními příběhy a záležitostmi, o něž se musí hráč postarat. Trojici zón lze projít v jakémkoliv pořadí, aniž byste ztratili přehled o dění nebo vám chyběla část příběhu.

Zandalar působí mnohem „rozbitějším“ dojmem, ale ve skutečnosti jsou jednotlivé lokace (zlaté město Zuldazar, močály okupované krvavými trolly a pouštní peklo Voldun) elegantně pospojované a příběh patří k tomu nejlepšímu, co kdy Blizzard stvořil.

Alianční levelování naštěstí není o nic horší a Kul Tiras působí krásným sjednoceným dojmem, alespoň co se vizuální stránky týče. Ostrov se zvedá od moře okupovaného piráty z Freeholdu až po vrcholky hor v Stormsong Valley, v nichž sílí sektářské hnutí zmanipulovaného lorda Stormsonga.

Pravdou je, že po čtrnácti letech se úkoly prakticky nezměnily, a tak levelování může (a bude) působit spíš roboticky. Zabíjení určitého počtu nepřátel a lootování předmětů zevšednělo už před několika datadisky, ale díky výborně zpracovanému obsahu jednotlivých questů není problém si první hraní užít.

Co navíc obzvlášť potěší, jsou drobné questy na pozadí velkého dění. V krásně zeleném Stormsong Valley se alianční městečko plné civilistů zničehonic octne v obležení hordích vzducholodí a pěšáků. Na pozadí válečného konfliktu ale vyniká stranou žijící farmář, kterého vyburcovaní prasečí quilboarové připravili o ženu a syna. Vy máte za úkol zprostředkovat poslední rozloučení. Hra na emoce se Blizzardu v případě BfA daří na výbornou.

Na frontě klid nehrozí

Kromě boje v rámci lokací patřících dané frakci se hráč spolu s elitními postavami pouští do zřizování základen přímo v nepřátelském území. Jednak jde o součást kampaně přesahující z levelování do endgame, jednak je to krásný způsob, jak vás seznámit s děním na druhé straně barikády, která se po dosažení maximální úrovně stejně rozpadne a posléze máte přístup na oba kontinenty v rámci plnění world questů a dokončování kampaně odemykané pomocí reputace.

Po vylevelování se před vámi otevírá svět plný možností. Kam dřív skočit? Automatickou volbou (a přípravou na raidování a Mythic+) jsou dungeony. Každá frakce má k dispozici čtyři různé v průběhu levelování a na maximálním levelu se otevřou i ty z druhé strany, k nimž přibude ještě jeden (opět frakční) v Mythic formě uzavírající podstatnou část příběhu daného ostrovního státu.

Pokud jde o dungeony samotné, není to zdaleka taková procházka růžovým sadem, jako to bývalo dřív, a velký podíl na tom má nejenom scalování nepřátel, ale také změny v threat generation u tanků a úpravy globálních cooldownů (GCD).

Výsledkem jsou rozlehlé dungeony plné trash mobů, jejichž redukce je podle Blizzardu v nedohlednu, absence ochotných tanků, protože hráči mají stále ještě pocit, že budou nabíhat kamkoliv a tank si poradí, a v neposlední řadě se díky všem výše uvedeným změnám a okolnostem prodlužuje doba potřebná na zaběhnutí dungeonu.

Pokud jde o mechaniky v rámci dungeonů, jde většinou o dobře známé postupy. Tu a tam se ale objeví příjemné překvapení a výjimečně těžší souboj vyžadující alespoň minimální inteligenci na straně hráčů. Daleko větší peklo dokážou způsobit mobové, protože hráči už stihli zdárně zapomenout, co je to nějaký crowd control, že je potřeba přerušovat čarující postavy a tak podobně, což může vést i k ostudnému wipu. Přesto je třeba hodnotit dungeony spíš pozitivně, protože jde do značné míry o zhmotněná přání hráčů, kteří si stěžovali na nízkou obtížnost.

Zatímco čekáte na skupinu do dungeonu, můžete si skočit na Island Expedition, abyste získali nějaký ten Azerit pro svůj nový artefakt – Heart of Azeroth.

Problém je v tom, že během Legionu poskytoval každý artefakt ve hře unikátní herní styl pro jednotlivé specializace, zatímco tady „obyčejný“ přívěsek na krk a několik kusů vybavení supluje propracované talentové stromy v rámci artefaktu. Hráč tedy leveluje svůj přívěsek absorbováním Azeritu, díky čemuž odemyká talenty v rámci tří kusů zbroje (hlava, ramena, hrudník), a to je vše. Talenty se opakují a nabízejí primárně pasivní zvýšení poškození nebo univerzální ochranné bubliny proti poškození. Nic světoborného se tedy nekoná a po artefaktech z Legionu jde o obrovské zklamání.

Všeumětelova ostrovní dobrodružství

Kromě questů a odměn z dungeonů je nejlepší zdrojem Azeritu nezbytného k levelování přívěsku průzkum nezmapovaných ostrovů. Ten se odehrává v tříčlenných skupinách a standardně jde o boj proti AI, která se snaží hráče předehnat v nakupení určeného množství Azeritu. To se mění spolu s obtížností, ale jde pořád o poměrně snadnou záležitost, která je cíleně připravená pro naprosto nesourodé skupinky, v nichž se schází hráči bez ohledu na specializaci a role v partě.

Jde o velmi monotónní zábavu, která po chvíli omrzí a užívat si ji budou výhledově snad jen lovci achievementů a mountů, kteří budou ostrovy atakovat opakovaně i bez ohledu na jinak mizivou kořist. Nápad je to skvělý a náhodně generovaný obsah (ostrovy mají několik variant prostředí) dokáže částečně rozptýlit, ale už nyní můžeme říct, že to nebude nejoblíbenější volnočasová aktivita.

Naštěstí se dočkaly zásadních změn profese, a tak se můžete místo dungeonů a průzkumu ostrovů pustit také do vydělávání zlaťáčků. Rádi bychom zdůraznil ono „naštěstí“ hned na začátku odstavce, protože oproti Legionu dostaly profese jednu zcela zásadní předělávku. Stejně jako Blizzard tu a tam provede takzvaný item level squish (zbaví se obludných čísel co do poškození, zdraví a podobně), něco podobného potkalo i profese.

Nově jsou všechny rozděleny do kategorií podle datadisku a hráč už nemusí poctivě absolvovat všechny předešlé, aby mohl fungovat. Zároveň oproti Legionu ubylo questů nutných k tomu, abyste mohli jednotlivé profese vůbec začít v novém provozovat, což je také dar z nebes.

Jako za starých časů tak stačí navštívit učitele, osvojit si základní recepty pro kováře, klenotníky nebo na čem zrovna pracujete, a případně se pouze prostřednictvím questu doučit vyšší úroveň vyžadující menší počet surovin. Profese v novém kabátku doplňuje ztráta First Aid, jejíž recepty se přesunuly k alchymistům a krejčím.

Zajímavým přídavkem je pak Scrap-o-Matic. Do této mašiny se dají nacpat předměty nalezené v rámci levelování a plnění úkolů a na oplátku dostanete suroviny, které se jinak získávají pouze pomocí sběračských profesí. Pokud tedy nepotřebujete prodávat veškeré zelené a lepší předměty kvůli zlatu, rozhodně se vyplatí nechat je rozebrat.

Zabij želvičku, ušetříš čas

První aktivitou, do které se náš trpaslík rozhodl po dolevelování pustit, byly World Questy. Podobný typ úkolů je ve hře zhruba od dob The Burning Crusade, ale teprve s předchozím datadiskem Legion získal systém dnešní podobu. Každý den je věnovaný jedné frakci, pro niž musí hráč splnit čtyři úkoly (tři v případě Tortollanů), aby dostal pěknou porci reputace a nějakou tu odměnu.

V předchozím rozšíření to byly truhličky s náhodným obsahem. Bedýnka mohla obsahovat všechno od zlaťáků přes suroviny do Order Hall až po legendární kusy vybavení. Zčásti oprávněná stížnost tehdy mířila na nevyzpytatelnost obsahu truhliček, kdy jeden hráč dostal zaplaceno bídně, zatímco druhý se radoval z nálože vybavení a v pozdějších fázích také z nových mountů.

Blizzard se rozhodl zasáhnout a za splnění takzvaných Emissary Quests (to jsou ty čtyři za den pro konkrétní frakci) dává sice konkrétní odměnu, ale bez šance přilepšit si ve velkém. A tak, když člověku naskočí ve dvou ze tří případů odměna v podobě zlata, ale nové vybavení nikde, je to trošku nepříjemné.

Co kdyby se zrovna ten den usmálo štěstí a šlo si z truhličky slušně nahrabat, a ještě dostat vybavení, které bylo zrovna potřeba? Smůla. Musíte grindovat World Questy. Pravda, dostupné vybavení scaluje spolu s hráčem, takže zatímco v prvních dnech se item level pohyboval kolem 280+, po týdnu, dvou už se většina dostala ke 330+, což zhruba odpovídá návštěvě Heroic Dungeonu.

World Questy jsou nicméně pro jednotlivé frakce de facto totožné s úkoly, které hráči plnili v rámci levelování. Prostor pro nějaké inovace leží snad jen na druhém z ostrovů, který patří znepřátelené frakci a na kterém se drží elitní jednotky 7th Legion (v případě Hordy takzvaní Honorbound).

Vůbec ze všeho nejhorší nejsou tentokrát trpaslíci, ale želvy. Snad každý hráč si při zmínce o jinak poutavých Tortollanech začíná rvát vousy a vlasy. Tato frakce sběratelů historie patří k těm okrajovým, nevlastní žádnou konkrétní lokaci a její členové jsou tak nějak rozprostřeni po celém datadisku (podobně jako třeba Kirin Tor v Legion).

Problém ovšem je v konkrétních questech, které nabízí. Takové skořápky jsou ještě relativně snesitelné, ale bránit malé želvičky na cestě do moře tím, že zabíjíte kraby a racky, v tom nejpomalejším možném želvím tempu... dobrotiví bohové! Na první pokus se to dá překousnout, ale dělat to tak dlouho, aby hráč dosáhl s frakcí na úroveň Exalted? Ne, děkujeme. Útěchou je, že ostatní World Questy jsou zábavnější a těch pár minut denně se s nimi dá bez problémů strávit.

Předcházení reputace

Ať už byl Legion, jaký chtěl, mohli jste se v něm tak nějak spolehnout na poměrně plynulý přísun reputace, a to vlastně i v případě postupně otevíraného Suramaru, který nabízel po vylevelování hutnou porci zábavy a skvělý příběh. Ani jedno ze zmíněného v Battle for Azeroth nenajdete. Kromě absence podobné end-game zóny je i sbírání reputace odemykající buď příběhovou linii ve válečné kampani (7th Legion a Honorbound), nebo předměty od vendorů (ostatní frakce) velice zdlouhavé.

Máte totiž před sebou nezvykle dlouhou cestou k vytouženým hodnotám reputace. Celé je to ztíženo skutečností, že při levelování a z questů reputace moc nezískáte. Frakce jako 7th Legion nebo naprosto zásadní Champions of Azeroth dokonce ani (téměř) žádné questy nenabízí, a pokud ano, tak jen World Questy, z nichž toho moc nedostanete.

Pravda, našli se tací, co nedělali několik dní po vydání datadisku nic jiného a pak si stěžovali, že mají za sebou i tuhle herní etapu, ale pro klasického hráče, který by chtěl být za čas strávený ve hře přiměřeně odměněn, se tu tentokrát moc lákadel nenachází.

A právě ony opakovaně zmiňované válečné frakce Hordy a Aliance jsou nedílnou součástí odemknutí nových Allied Races v podobě Mag’har orků z alternativního vesmíru (AU) a Dark Iron trpaslíků. Chtěli byste si nové rasy osahat? Smůla, napřed se staňte Exalted a pak šup na questovou linii, která dokonce Alianci posílá do dungeonů, zatímco Hordě alespoň poskytne původní obsah.

Přičtěme skutečnost, že po dosažení Revered s frakcí končí veškeré úkoly spojené s válečnou kampaní, a bum! Opět je tu jen grind nebo velice příležitostné mise za malý počet reputace, na které můžete vysílat své šampiony podobně jako ve Warlords of Draenor nebo Legion. Celkem bída, jinak řečeno.

Vítejte nám, tankové

Na frontě dungeonů odvedl Blizzard v drtivé většině případů velmi slušnou práci. Mohl obecně ubrat trashe mezi bossy (třeba takový gobliní Motherlode), ale pokud budeme mluvit čistě jen o způsobu zpracování, je to pěkný pohled.

Slušnou porci zábavy nabízejí i mythic+ verze, ovšem hraním s úplnými cizinci člověk může trošku riskovat. Jelikož Blizzard změnil způsob, jakým tankové generují threat (mechanika, která drží potvory na tankovi) a rozšířil globální cooldown (GCD), který ovlivňuje mnohem větší množství schopností než kdy dřív, mění se nutně i způsob hraní.

Spolu s příklonem ke staršímu způsobu průchodu dungeonem už není možné bezmyšlenkovité pullování (přinejmenším ne v případě, že celá skupina teprve sbírá equip). Tanků navíc povážlivě ubylo, stejně jako healerů ochotných potýkat se s hráči, kteří nejsou schopní u hraní přemýšlet.

Paradoxem je, že se rozšířil počet hráčů s plnohodnotným off-specem, tedy záložních tanků a podobně, a vzniká víc skupin, kde jsou hráči ochotní tolerovat neumětelství těch ostatních a společný úspěch si v klasickém i mythic dungeonu vydřít. V tomhle ohledu jde rozhodně o posun správným směrem, protože se díky tomu vrací jakási komunitní spolupráce, nutnost s ostatními mluvit a navazovat tak nové vztahy. Což je u masivně multiplayerové hry poměrně žádoucí efekt.

Na druhé straně ovšem stojí nový přírůstek v podobě Island Expeditions, který (právem) odsoudili hráči už v betě jako nudný grind Azeritu, jehož největším neduhem je absence jakékoliv novoty po dvou třech expedicích, a především žalostně nízká šance na získání zajímavé odměny.

Expedice čeká v novém patchi několik změn, ale o tom až později. Momentálně působí jako nudná povinnost v honbě za levelováním Heart of Azeroth, a pokud nejste lovci achievementů, mountů a petů, vlastně můžete celý tento herní prvek přeskočit. Nápad je to dobrý, bohužel zpracování a celkově špatný systém s levelováním artefaktu koncept zabíjí.

Kde ovšem Blizzard uhodil hřebíček na hlavičku, jsou Warfronts. Nový prvek nabízející souboj dvaceti hráčů s vylepšenou umělou inteligencí přetahující se o několik záchytných bodů na mapě snad nikdy nebyl tak zábavný. A často i pekelně dlouhý. Základním pilířem úspěchu je zde totiž kooperace a ona opakovaná nutnost spolu mluvit. Přidejme k tomu mírný závan nostalgie spojený s “RTS” částí Warfronts, kdy hráči nejprve budují společnou základnu, odrážejí útoky a pak se pustí do bitvy a vytlačují znepřátelenou frakci pryč.

Už teď máme slíbené otevření nové fronty, kterou by se mohlo vyřešit nevyvážení pramenící z toho, že jedna frakce sbírá suroviny a druhá má systém Warfronts k dispozici. Větší množství otevřených front umožní pracovat na jedné a užívat si druhou. Zároveň s tím souvisí i možnost navštěvovat danou lokaci (Arathi Highlands) v době, kdy ji vaše frakce ovládá, splnit si různorodé questy a pokusit se získat pár vzácných mountů, než nad lokací opět převezme kontrolu nepřítel.

Na pozadí stále kvalitních dungeonů nebo podařeného prvního raidu nového datadisku (doporučujeme záznam z mythic verze v podání Method) jsou Warfronts darem z nebes a nejlepší novinkou od uvedení Garrisons ve Warlords of Draenor. Bojíme se sice, že je potká stejný osud a spolu s koncem Battle for Azeroth skončí i skvělé zápolení s AI, které vnáší do starého světa pocit novosti, ale takový už je asi úděl sezónních novinek.

Přišel jsem, viděl jsem a nevěřil vlastním očím

Způsob, jakým Blizzard pokročil ve vyprávění a jak dokáže připravit půdu pro další obsah, je prakticky bezchybný. Problém tentokrát nastal v tom, že obsah buď nedorazil, nebo jeho kvalita a náročnost neodpovídá následné odměně za investovaný čas.

Samozřejmě není možné všechno generalizovat, protože hráčská základna je obrovská a každý má ke hře jiný přístup. Přesto se komunita podezřele shoduje na několika zásadních kamenech úrazu, kterými si Blizzard ublížil v jinak výborně rozjetém datadisku. Z dvojice čistokrevných novinek rozhodně dopadly lépe Warfronts, a byť se Horda dočkala drobného zvýhodnění, s příchodem nové otevřené fronty v Darkshore by mohlo dojít ke srovnání podmínek pro obě frakce.

Po nepříliš přesvědčivém začátku se ze všeho nejvíc těšíme na vydání nového patche, který s sebou přinese kromě dvou raidů (s časovým odstupem) především napravení nemalého množství v recenzi zmiňovaných neduhů, jimž dominuje account-wide reputace s Champions of Azeroth nebo zvýšení šance na drop něčeho opravdu hodnotného po absolvování Expedic, případně nové World Questy a spousta dalších větších či menších změn.

Pokud Blizzard dodrží sliby a první velký obsahový patch opravdu dodá to, co slíbil, na úrovni, kterou proklamuje, hodnocení by mělo poskočit o deset dvacet procent směrem nahoru.

Má tedy do datadisku smysl investovat? Má. Rozhodně nabízí příjemný hráčský zážitek, skvělý příběh a spoustu drobností, které hráči ocení. Než si volným tempem projdete příběhy na obou stranách barikády a dokončíte War Campaign, bude před vámi Battle for Azeroth dost možná stát už v o poznání lepším světle.