World of Goo

Verdikt
90

Netradiční logický rychlík s velkou rozmanitostí úkolů a originální hratelností. A narozdíl od jiných originálních počinů to nečiní na úkor zábavy. O své kvality nepřichází ani ve své verzi pro mobilní zařízení.

Mobilní zařízení

AndroidAndroid

Google Play
Koupit

iOS (iPhone, iPad)iOS (iPhone, iPad)

App Store
Koupit

Další informace

Výrobce: 2D Boy
Vydání: 28. listopadu 2011
Štítky: mobilní hry, pro hráče do 18 let, hlavolamy, logické
Drobná logická hříčka od dvou pološílených, pologeniálních autorů působí jako opravdové zjevení. Dokazuje, že originalita není mrtvá a že i dnes lze v hromadě balastu najít skutečný klenot. Cílem hry je dopravit skupinku slizoidních stvoření do cílové oblasti. Vaši slizáci se ovšem mohou pochybovat pouze v rámci podivného propletence, který sami vytváří a nahodile po něm pobíhají. Celé ovládání hry tkví v odchytávání běhajících slizokoulí a umisťování do blízkosti již hotové struktury. Tím přemístěný slizák se strukturou sroste pomocí pružných nožiček, změní její tvar a vy můžete pokračovat s dalším a prodlužovat stavbu. Ať to takhle asi vypadá sebesložitěji, po vlastním osahání jde o velmi snadný princip.


Celá stavba je ovlivněna uvěřitelným fyzikálním modelem. Musíte dávat pozor na vyváženost, omezenou nosnost jednotlivých propojovacích nožiček, které se pod velkou pákou prolomí, nebo gumovou pružnost celé stavby, která způsobuje neustále drobné a záludné vlnění. Ve chvíli, kdy se dopracujete poblíž cíle, který je zpracován sající trubkou, jsou všechny nevyužité slizkoule vcucnuty. A po dopravení zadaného počtu kusů jste vyhráli. Pro naprosté masochisty navíc každý level přináší bonusovou výzvu např. v podobě velkého počtu požadovaných zachráněných slizounů, jejíž splnění je extrémně náročné.

Aby hraní nebylo stereotypní, je tu velké množství typů slizáků a slizaček. Jedny lze umístit pouze permanentně, další lze naopak znovu odlepit a použít jinde, třetí slouží jako héliové balónky a pomohou držet stavbu ve vzduchu, jiní jsou hořlaví nebo se třeba přilepí k jakémukoliv povrchu. Nové typy, kterých je ve skutečnosti mnohem více, jsou odhalovány postupně a hraní celou dobu přináší něco nového.

Hra se ale neopakuje stále dokola. O stavbu do výše zde totiž vůbec nejde. Naopak jsou všechny levely jiné, k dohrání vyžadují jiný přístup. Každý level má velmi dobře promyšlenou strukturu a hratelnost. A v každém musíte maličko zadumat, protože principy naučené v předchozích úrovních najednou v novém levelu nefungují.

Relativně krátká hrací doba je vyvážena zmíněnou originálností všech levelů a vysokou znovuhratelností. Všichni slizáci, které dopravíte do cíle nad zadaný limit, jsou přístupni ve speciálním levelu. V něm jde skutečně pouze o stavbu do výšky a na obrazovce vidíte ukazatele, jak vysoko jsou momentálně jiní hráči. Čím lépe splníte všechny levely, tím máte vyšší šance ukázat světu, kdo je nejlepší. Tuto vlastnost mírně kazí fakt, že maximální počet kuliček je ve speciálním levelu omezen - jakmile dosáhnete limitu, tak vylepšování skóre v předchozích levelech maličko postrádá smysl.

Každá úroveň má stanoveno své OCD (Obsessive Completion Distinction criteria) a jste-li posedlí dokonalostí, pěkně se při zdolávání limitů a používání omezeného počtu tahů zapotíte. Zrovna tak se můžete snadno zapomenout u budování finální bonusové věže - hodinka nebo dvě není nic neobvyklého… aby vám ta chatrná konstrukce nakonec stejně spadla. Fyzikální a přírodní zákony fungují ve World of Goo vůbec hodně slušně a právě gravitace bude nejednou vaším nepřítelem. Pružnost, pevnost… - to vše berou roztodivné stavby v potaz a neustálé pohupování věží a mostů, od putujících Goo stavebních dílků, se někdy hodí a jindy nikoliv.

Ruku v ruce s kreativitou jde i zpracování, pomyslné známky za umělecký dojem by u World of Goo byly dozajista vysoké. Kreslená grafika, evokující v některých okamžicích Tima Burtona, jen těžko hledá konkurenci, výtvarná koncepce chvílemi působí jak z jiného světa. Prakticky totéž můžeme říct také o zvucích a doprovodné muzice. Kromě veselého a neurčitého žvatlání Goo kuliček dokresluje atmosféru každé z úrovní především pohodová (místy až depresivně ponurá) instrumentální hudba. Sami tvůrci přiznávají inspiraci Vangelisem a Danny Elfmanem.

Tato hra působí jako opravdové zjevení. Dokazuje, že originalita není mrtvá a že i dnes lze v hromadě herního balastu najít skutečný klenot. Co na tom, že jde v uvozovkách jen o drobnou logickou hříčku, o zástupce nezávislého segmentu a že tohle dílo mají na triku pouze dva polo-šílení, polo-geniální autoři. Pokud nás bude zajímat jen hratelnost a zábava, přičemž odhlédneme od jmen tvůrců, profláknutých značek či velkosti týmu a vloženého kapitálu, mají všechny hry stejné šance. A i v takovém případě bude World of Goo čnít nad mnohem nákladnější produkcí.