Wolfenstein II: The Adventures of Gunslinger Joe

Verdikt
47

Joe má ruce jako lžíce od bagru a umí procházet zdí. To je vše, co chtěli světu sdělit Machine Head v prvním ze tří placených přídavků do nového Wolfensteina.

Počítač

WindowsWindows

9,99 €Steam

Konzole

PlayStation 4PlayStation 4

PlayStation Store

Xbox OneXbox One

Microsoft Store
Koupit

Další informace

Výrobce: MachineGames
Vydání: 14. prosince 2017
Štítky: first person, druhá světová válka, dlc, střílečka, akční

Na likvidaci nacistů už dávno není B.J. Blazkowicz sám. Série Wolfenstein mu v posledních letech přisoudila roli týmového hráče, za kterého spoustu špinavé práce odvedou jiní. O týmovém, vlastně partyzánském, způsobu osvobozování Ameriky, kam až Třetí říše ve fiktivní historii dokráčela, vypráví trojice nových příběhových dodatků k Wolfenstein II: The New Colossus.  

Bohužel ale s nimi nepřichází žádné velké potěšení. Pokud máme soudit podle první vydané mikropovídky The Adventures of Gunslinger Joe, budou všechny vyrobené z recyklovaného materiálu a banálních novinek. Obstojí snad pouze jejich sympatický návrat k oldschoolové hratelnosti bez filmové omáčky a hluchých míst. To je oproti hlavní hře příjemná změna.

Tři noví hrdinové

Trojdílný placený balíček souhrnně pojmenovaný The Freedom Chronicles je k mání ve formě season passu na Steamu. První vydaný kus představuje Josepha Stalliona, bývalého profesionálního hráče amerického fotbalu, který po okupaci Ameriky vyměnil sportovní dres za barvy Hnutí odporu a jeho herní kampaň láká na silové pojetí boje. Nový příběh a specifická hratelnost se pojí také se dvěma dalšími hrdiny - Jessice Valiant a Geraldu Wilkinsovi, které herní premiéra teprve čeká. Obratná agentka Jessica, někdejší členka americké zpravodajské služby OSS, okoření akci stealth postupem a Gerald s vystřelovacími chůdami postřílí Němce z výšky mysliveckého posedu.

Jak vidno, dějově i herně se DLC od The New Colossus odtrhlo, a dokonce se obejde bez samotného Blazkowicze. Fiktivní protinacistický odboj sleduje ze tří nových perspektiv a díky speciálním bojovým schopnostem dosud neznámých hrdinů láká na nové prožitky. Po hříchu ale jenom zdánlivě. Jak ukázala první epizoda, veškeré nápady jsou tak trochu poschováváné jako partyzáni v bunkrech a prim hraje přežvýkaný obsah z minula.

Nic nového pod sluncem

Šampionovi amerického fotbalu Josephu Stallionovi nacistická okupace změnila život. Jako černocha jej rasistický režim dlouho ponižoval, až mu prakticky znemožnil důstojně žít i sportovat. Co víc, uvěznil mu otce, kterého se Joseph vydává zachránit. Jako na zavolanou při tom odvrátí i hrozící nebezpečí pro celou Ameriku, když nacistům nabourá plány na dokončení vesmírné superzbraně Sun Gun. Ta má zemi trestat spalujícím žárem ze základny na Venuši.

Zvláštní na téhle herní povídce je, že se v ní navzdory výbušnému scénáři nic významného nestane. Přesněji řečeno, nic výrazně nového oproti hlavní kampani, kterou ve skutečnosti nepokrytě vykrádá, a dělá tak dojem, že vznikla čistě za účelem rychlé a levné těžby veškerého potenciálu původní hry. To je nejen její hlavní charakteristika, ale i obrovský problém.

Vykradený originál

Při rozdávání spravedlnosti proběhne Gunslinger Joe - jak si fotbalový sympaťák také nechává říkat - labyrintem tunelů, bunkrů, skladišť a městských ulic, což každému, koho netrápí příliš krátká paměť, přijde povědomé. Jistě, taková směs prostředí přece čekala minule i na samotného Blazkowicze!

Původní levely jako by autoři prohnali mlýnkem na maso a uplácali z nich páteční sekanou. Za oblohu zvolili sestříhané pasáže, které se jim dříve do hlavní hry tak nějak nevešly, a voilà: „Chicago!“ To očekávané Chicago, o jehož ruinách jste si mohli přečíst v lákavých marketingových zprávách, ale na obrazovce ho vůbec nepoznáte. Ne snad proto, že by šlo o uměleckou nadsázku, ale protože se hra jednoduše odehrává ve stejných kulisách jako posledně, respektive v recyklovaných texturách Roswellu, New Orleans, Venus a veškerého podzemí.

Při tvorbě prostředí autoři pouze lehce přeskupili architekturu do koncentrovanějšího balení, aby se vešla do přibližně tříhodinové herní doby, což je poměrně drzá ukázka toho, co lze dnes prohlašovat za nový obsah. Bez invence bohužel zůstaly i veškeré modely zbraní, nepřátel, lootu a koneckonců i doplňkový herní režim Combat Simulations, do kterého autoři pouze zkopírovali další tři mapy vytažené z příběhu.

Člověk s neuvěřitelnou silou

De facto jediný praktický prvek, se kterým DLC obohacuje původní herní zážitky, je onen fyzický způsob boje bývalého fotbalového quarterbacka. Ten v běhu dokáže prorazit zeď a nacisty sráží k zemi takovou silou, že mnozí z nich už nevstanou. Zdánlivě zábavné vylepšení kontaktní akce ale naráží na koncepční limity hry. Autoři mohli vytvořit jen velmi malý počet zdí, které smí Joe probourat, a pevně je usadili do designu úrovní tak, aby v něm nenatropily zbytečnou paseku. Tím de facto zamítli svobodný pohyb, ke kterému jejich nápad svádí a výsledkem je sice nová, ale vlastně bezvýznamná hratelnost, ve které pokud by se popraskané stěny mohly nahradit obyčejnými dveřmi, vyšlo by to nastejno.

Nedomyšleně působí i samotné „srážení“ nacistů. Silák Joe tak jako tak končívá příliš často v kalužích vlastní krve, protože boj na blízko ve hře, která preferuje střelecké hody, už z principu nemůže být efektivní. Bodyčeky jako zpestření? Prosím. Ale základ hratelnosti sotva. Koneckonců, krátká herní doba ani nedovolí, aby hrdina vypěstoval své schopnosti na maximum, což jen lakonicky podtrhuje „důslednost“, s jakou autoři veškeré změny v hratelnosti asi navrhovali.

Skromný, ale hezký příběh

Změny v herní mechanice nejsou natolik propracované a struktura úrovní není dostatečně přizpůsobená, aby první část z DLC balíčku přinášela opravdu nové a svěží herní zážitky. Spíš než v herních detailech tkví její přínos v novém stylu vyprávění formou komiksového deníku se skromnými vypravěčskými vsuvkami na statických obrazovkách. To sice v porovnání s filmovostí hlavní hry působí lacině, ale právě na takovou změnu možná čekali všichni ti, kterým se občas nabubřelý styl originálu nelíbil, ať už kvůli pubertálnímu humoru nebo předlouhé stopáži videí, která někdy zbytečně kouskovala herní tempo.

Komiks nyní hru stylizuje do hrdinského eposu, což je oproti pepsicolové atmosféře s pozérskými gesty a smrští vulgarit příjemná změna. Navíc je stručný a díky tomu zbývá mnohem více prostoru pro akci samotnou, což jí opravdu sluší. Jako by se celá série na okamžik vrátila k tradiční přímočaré hratelnosti bez řečí a zdržování. Bez ohledu na to se však první bonusový přídavek nevydařil. S recyklovaným obsahem a banálními změnami stojí za pozornost, jen pokud vám okupovaná Amerika, mléčné koktejly a zparodovaná němčina nedávají spát. Těžko také čekat, že zbývající dva díly budou jiné.