Warlocks vs Shadows

Je to i jistým způsobem osvěžující. Tvůrci ze studia Frozen District se nesnažili převrátit naše myšlenkové pochody vzhůru nohama, nechrlí na hráče standardní příval nic neříkajících prohlášení o herní revoluci, ani neslibují jedinečnou epiku. Moc dobře si jsou totiž vědomi, jakou hru vytvořili. Akční plošinovku, jejíž různé varianty jsme tu měli víckrát, než kolikrát Dominik Hašek ukončil kariéru.

Sto padesát vln

Pokud snad Warlocks vs Shadows oplývá nějakým příběhem, skrývá ho velice dovedně. Na druhou stranu, hra se ani nesnaží si hrát na román od Umberta Eca, a servíruje naprosto tuctovou zápletku o meteorech, záplavě děsně zlých monster a samozřejmě hrdinech, kteří statečně riskují krky za záchranu světa. Těch pár příběhových obrazovek však můžete se shovívavým úsměvem směle odklikat a vrhnout se do akce, o žádné duševní povznesení tím nepřijdete.

Hra odsýpá velice svižně - postupně vám servíruje pět prostředí, každé s několika úrovněmi. V nich se dokola opakuje stejný vzorec. Z jednoho či dvou míst se na vás ve vlnách valí stíny různých tvarů a schopností a vaším úkolem samozřejmě je ukázat jim, zač je toho loket, a nakonec dotlačit frontu až do jejich domovského světa. K tomu máte k dispozici čtyři dovednosti, které se vzájemně doplňují a umožňují různé kombinace. Masakr nepřátel tak připomíná akční RPG ve 2D s důrazem na hbité prsty.

O RPG nebyla řeč jen tak z plezíru. Drobný závan her na hrdiny totiž ve Warlocks vs Shadows naleznete. Za zabíjení získáváte zkušenosti, zvyšujete svou úroveň a vylepšujete skilly. Dojde také dokonce na trochu hromadění lupu, protože každá postava má i pět slotů na vybavení. Hra vám bohužel nenechá moc svobody - když se kouzelníka pokusíte obléct do zbroje namísto róby, krvežíznivé stíny vám novátorský přístup rozmluví velice rychle. I tak se ale jedná o vítané zpestření, protože jednotlivé kusy výstroje mívají i různé magické atributy, jejichž volbou si můžete částečně upravovat herní styl podle sebe.

Nalijme si čistého vína, výčet ingrediencí zatím nezní úplně nadějně. Tvůrci to naštěstí napravují příjemnou a rychlou hratelností. Schopnosti budete muset využívat všechny a neustále, protože davy nepřátel houstnou a nenechají vás vydechnout ani vteřinku. Počáteční zkoušení toho, co vaše postava dovede, se brzy mění v pořádně animální tango plné výbuchů, střel, úskoků i teleportů.

Obtížné i snadné

Pokud byste si snad po vcelku nenáročném úvodu mysleli, že hrou proběhnete v ladném baletu bez větších problémů, Warlocks vs Shadows vám velice brzy uštědří umravňující pohlavek. Obtížnost vcelku dramaticky stoupá a snahy o zdolání stínů chvílemi připomínají Dark Souls. Tedy ne proto, že by na vás po deseti neúspěšných pokusech z křoví před Ornsteinem a Smoughem vyskočil hráč, blahosklonně vás zařízl a zlepšil vám tak zvečera náladu. Ne, je to kvůli tomu, že si každý nový druh nepřítele budete muset oťukat několika potupnými skony, než zjistíte, jak na něj. Typů protivníků je totiž celkem dost a každý se pohybuje i útočí jinak, přičemž nesprávný přístup k jejich eliminaci končí zpravidla vaší smrtí.

Hře se daří kráčet ideální cestičkou obtížnosti, kdy vás první setkání s novou úrovní klidně nechá s ústy dokořán, hlavu v úvahách, jak si jako autoři představovali, že se tohle dá zvládnout. O několik pokusů později ale vyjdou slabiny nepřátel najevo a zdánlivě nepřekonatelná zeď se hroutí, aby na jejím místě pochopitelně záhy vyrostly další a další. A kdyby to náhodou vážně nešlo, hrdinovi zůstávají zkušenosti i předměty, které před smrtí nabral, takže přes opravdu velké problémy se nakonec dostanete i kvůli levelování při nezdařených pokusech.

Několik pih na kráse

Praktickou nepřítomnost tutoriálu nepovažuji automaticky za zápor, ovšem zde, nutno připustit, by se vcelku hodil. Nikdo vám neřekne, jak třeba fungují předměty, a že se kupříkladu nesčítají bonusy stejného druhu na jednotlivých kusech vybavení, jsem zjistil až někdy v polovině hry. Ta troška nápovědy, kterou vám hra poskytne, je vcelku komická, protože s nebývalou elegancí mísí bez jakéhokoliv rozlišení tlačítka na gamepadu a klávesnici, takže se tipy pro hráče paradoxně stávají věcí, nad kterou je třeba se v celé hře zamyslet nejvíc.

Trochu mrzutá je ovšem i jistá nevyváženost mezi postavami. Střelci a mágové, ačkoliv ani za ně není hra snadná, si mohou dovolit pálit z dálky z relativního bezpečí, zatímco za jakoukoliv postavu s útoky nablízko se budete muset otáčet opravdu divoce. Umístění bodů, kde se nepřátelé objevují, je také poněkud zarážející, protože v některých úrovních není problém si stoupnout do rohu, zatížit tlačítko pro útok cihlou a odejít třeba okopat záhonky. Déšť projektilů protivníky spolehlivě roztrhá, než se k vám dostanou, zejména pokud máte na sobě kus vybavení, který vašim útokům například přidává zpomalení. Barbaři a rytíři si nic takového pochopitelně dovolit nemohou, a to jen prohlubuje trhlinu v obtížnosti mezi třídami hrdinů.

Daleko lepší je dušínovsky nevyužívat nešťastného umístění spawn-pointů a bojovat se stíny tak, jak bylo zamýšleno - tváří v tvář. Je to mnohem zábavnější a zejména v pozdních úrovních si při tom prsty procvičíte naprosto dokonale. Každý úsek je navíc zakončen soubojem s bossem. Tato střetnutí, která by měla být klimaxem dané části hry, jsou však vcelku nekonzistentní. Někteří bossové jsou pekelně obtížní a nenechají vás nabrat dech ani na moment, zatímco poražení jiných je až nepříjemně primitivní. To se ale pochopitelně opět liší postavu od postavy.

Nic dalšího už ve hře nenajdete, ale ono to až tak nevadí. Tvůrci vás nepřinutí se zadumat a přehodnotit svou životní cestu, ani vás nebudou inspirovat k sepsání metafyzického traktátu. Nebudete prozkoumávat tajemné světy nebo rozplétat pavučinu vyprávění. Budete vraždit stíny. Sekat stíny. Pálit stíny. Mrazit stíny. Trhat stíny. Hodně stínů. Warlocks vs Shadows je jako šikovný řemeslník - to, co dělá, dělá dobře, a vy si ho domů kvůli filozofické debatě stejnak nezvete. Co čekat můžete a čeho se vám dostane, je příjemné akční odreagování jedenáctkrát jinak.