Warhammer: Chaosbane

Verdikt
47

Solidní jádro tohoto klonu Diabla je ubíjené nezábavnou repetitivností, nudným endgamem a trestuhodnou záplavou zásadních chyb. Diablo může být naprosto v klidu a příznivci Warhammeru musí opět hledět do budoucnosti.

Počítač

WindowsWindows

49,99 €Steam

Konzole

PlayStation 4PlayStation 4

PlayStation Store

Xbox OneXbox One

Microsoft Store
Koupit

Další informace

Výrobce: EKO Software
Vydání: 31. května 2019
Štítky: fantasy, warhammer, kooperace, akční, rpg

„Tak jaký to je?“ zeptal se jeden z kolegů po prvních dvou hodinách strávených ve fantasy světě Warhammeru. Tehdy jsme byli plní nadšení, překvapení z toho, že to nedopadlo katastrofálně. Jenže první dojmy jsou první dojmy a to, co nás ve Warhammeru: Chaosbane čekalo poté, bylo jen jedno obrovské zklamání.

Série Torchlight je důkazem, že klon Diabla dokáže zdatně konkurovat zakladateli žánru diablovek. Pevně jsme věřili, že Warhammer: Chaosbane má nakročeno stejným směrem. Ovšem kdyby se přeskinovalo Diablo III do prostředí Warhammeru, nevznikl by Chaosbane, ale něco mnohem lepšího.

Studio Eko Software se o přesně takovou věc pokusilo, ale jejich klon zaostává prakticky v každém směru za sedm let starou inspirací. Přitom základ není vůbec špatný. Do zatuchlých kobek plných chaosáckých zplozenců, démonů a kultistů se vrháte jako tankující trpaslík či paladin, nebo jako mág či lučišník se značným odstupem od akce.

Každá ze čtyř postav je dost unikátní na to, aby vás lákalo vyzkoušet je všechny. Každé byl dán do vínku košatý strom dovedností, které se odemykají na předem daných úrovních, přičemž každá z nich má tři lehce odlišné varianty. Ale jakmile si navyknete na první sadu, nic vás prakticky nepřinutí vyzkoušet později nové.

Nejsou zkrátka tak atraktivní, což platí i o lootu. Toho sice padá požehnaně, ale jeho vlastnosti jsou výhradně jen o procento lepší než ty, které máte na sobě. Nikdy nenarazíte na skutečně převratný předmět, který by od základu změnil váš způsob hry. Dostanete jen o trošku modřejší kalhoty, lehčí, ale tvrdší brnění, které zvedne šanci kritického zásahu o půl procenta…

Malé světlo naděje

Nezajímavé skilly spolu s nezajímavým lootem potápějí jinak zábavné masakrování nepřátel, kteří se na vás valí prakticky bez ustání. V této oblasti hra exceluje. Vypadá to prostě jako fantasy Warhammer. A vypadá to dobře. Napříč příběhovou kampaní navštívíte různorodé lokace, které se vztahují ke čtyřem bohů Chaosu, jejichž stoupencům postupně čelíte.

Od začátku se na vás řítí nechutné vředovité bytosti výhradně zelené barvy. Jakmile jich pokosíte stovky, stanete tváří v tvář démonovi–bossovi, který netouží po ničem jiném než uznání svého pána Nurgla. A co vás čeká pak? Sice jiné prostředí a jiní zajímaví nepřátelé pod vlajkou Khorna, ale úplně ten samý průběh zakončený bossem. A pak znovu to samé se Slaaneshem a pak znovu s Tzeentchem.

Příběh je natolik repetitivní a předvídatelný, že vás už po pár prvních minutách kompletně nadabovaných dialogů přestane zajímat. Mimochodem, přítomnost dabingu by byla jedním z kladů, kdyby často nedocházelo k výpadku vět a vy jste nemuseli poslouchat a zároveň číst úplně jiné informace. A to je bohužel ten nejmíň závažný problém hry.

Tvůrčí chaos

Nebudeme už chodit kolem kádě plné horké krve a rovnou do ní skočíme po hlavě: Warhammer: Chaosbane je hra zabugovaná až po strop dungeonu. Ani si nevzpomínáme, kdy nám nějaká chyba totálně zničila zážitek ze hry. Zde se tak stalo při gaučové kooperaci (která je mimochodem skvělá, ale o tom později), kdy kooperující spoluhráč při pokusu o změnu postavy nenávratně přišel o spoustu postupně odemykaných funkcí.

Původní postava, ke které se vrátil, si zachovala svou 17. úroveň, všechny odemčené skilly a nasbíraný loot, ale najednou nemohla používat osobní truhlu, utrácet speciální kameny ve stromě Božských dovedností, prodávat zbytečný loot obchodníkům a aktivovat svou ultimátní dovednost, která se nabíjí sbíráním červených orbů čas od času padajících z nepřátel.

Šlo o neřešitelný problém. V tomto stavu jsme byli nuceni hru dohrát, protože začít s novou postavou na první úrovni není zrovna lákavá vyhlídka v půlce hry a jiné řešení neexistuje. Přitom v kooperaci jde o výrazně lepší zábavu. Jakmile jeden z vás zemře, nemusí hned platit zlaťáky za oživení, ale s trochou snahy ho kamarád zvedne na nohy. Nemluvě o samotném kooperování, kdy se jeden s trpaslíkem ohání sekyrami v chumlu nepřátel a elfka do nich pálí jedovaté šípy.

Dva jsou lepší než jeden

Na tomto místě zmíníme jednu jedinou věc, kterou tahle diablovka předčila svého učitele. V gaučové kooperaci na PlayStationu nám u Diabla III hrozně vadila správa inventáře, která omezovala kooperující hráče tím, že zastavila hru. Warhammer: Chaosbane tento nešvar vyřešil bravurně. Inventář jednoho hráče se zobrazí na polovině obrazovky, zatímco hra dál běží a nohy vaší postavy (jen nohy, nikoliv ruce) vezme do rukou AI.

Když zrovna nejde do tuhého, můžete si v klidu přerozdělit schopnosti, zatímco vaši kamarádi kosí další nepřátele. U inventáře si navíc můžete nastavit míru průhlednosti. Skvělý detail, který výrazně urychluje hru v kooperaci na jedné obrazovce a drží její svižné tempo. Škoda, že zde není podobných evolučních prvků víc.

Nicméně hra nepočítala s tím, že by ji někdo hrál od začátku v koopu. Tutoriály se totiž objevují pouze ve chvíli, kdy hrajete úplně sami, jinak vás čeká frustrující tápání. Chyby tedy nejsou jen v podobě bugů, ale i špatných designérských rozhodnutí. Bugy ale převládají.

Nepřátelé levitují mimo dosažitelnou oblast, jeden z bossů se nám několikrát zaseknul ve stěně a usnadnil tak svůj pád, v některých oblastech je zvuk nesmyslně dvakrát zesílený, občas neproběhnou spuštěné animace skillů, podařilo se nám dostat do míst, odkud nebylo návratu a my tak přišli o postup celou úrovní, a tak bychom mohli ještě chvíli pokračovat.

Boredhammer: Bugbane

Je toho hodně a nejde o ojedinělé případy. Warhammer: Chaosbane měl zůstat ještě několik měsíců ve studiu. I po vyladění všech chyb by ale nešlo o žádný zázrak, když by vás v jeho hraní rušila už jen nudná repetitivnost. A endgame to nezachrání. Kvůli nezajímavému lootu nemáte důvod dát si znovu bosse ani projít vygenerovaným dungeonem.

Ke hře bychom se vrátili snad jen kvůli Tomb Kingům, kteří mají přijít v posledním plánovaném DLC, protože jestli je na této hře něco opravdu skvělé, pak je to svět. Fantasy Warhammer a diablovka je výborná a vždy vítaná kombinace a i přes všechny ty lapálie a neodpustitelné průšvihy vzpomínáme na ty první dvě hodiny, kdy jsme se vážně bavili, netrápily nás žádné chyby ani repetitivnost a chtěli jsme jednoduše víc.

Sice lámeme hůl nad touto konkrétní hrou, ale máme teď o to větší chuť na jinou, lepší diablovku ve stejném světě, který má hodně co nabídnout (je taky škoda, že v Chaosbane není žádný druh encyklopedie, nikdo vám neřekne, proti jakým potvůrkám to bojujete). Potenciál Warhammer diablovky zůstává nevyužitý a nezbývá nám než doufat v lepší zítřky.