Walden, a game

Verdikt
50

Obrovský potenciál nevšedně reálného survivalu trpí silně zastaralou grafikou, byť na ní hra sama hodně sází. Hratelnost táhnou ke dnu nezábavné minihry, které se v druhé půlce i kvůli absenci nových prvků zaslouží o slušnou porci nudy. Světlo na konci tunelu má podobu vyprávění příběhu, dabingu, zvuků okolí a fantastické hudby. Walden má největší šanci uspět u Thoreauových fanoušků, nových i pravověrných, byť i ti by se měli mít na pozoru.

Počítač

WindowsWindows

Oficiální stránky

Mac OS XMac OS X

Oficiální stránky

Další informace

Výrobce: Game Innovation Lab
Vydání: 4. července 2017
Štítky: filosofie, psychologický, umění, explorativní, first person, experiment, survival, adventura

Studio Game Innovation Lab se zhostilo vznešeného úkolu představit životní dílo amerického filozofa Henryho Davida Thoreaua, knihu Walden aneb Život v lesích, pomocí interaktivního vyprávění v survival adventuře Walden. Malý tým vývojářů se do tohoto projektu pustil již před deseti lety a na hře je to dobře vidět. Bohužel, ne v dobrém slova smyslu. 

Henry David Thoreau toho ve svém životě stihl opravdu hodně – naučil se řečtinu, latinu, francouzštinu, němčinu, italštinu a španělštinu. Věnoval se astronomii, mineralogii, anatomii, psal eseje, básně a celé knihy. Se svým bratrem Johnem provozoval soukromou školu, staral se o rodinnou továrnu na tužky, živil se jako zeměměřič… Není divu, že se rozhodl uchýlit na dva roky do lesů, kde si vyzkoušel život v divočině na vlastní pěst.

Ne zas tak osamělá samota

Ve hře Walden si přímo v kůži Henryho vyzkoušíte, jaké strasti a slasti vás čekají v prvním roce života v osamění. Ale nikdy nebudete zas tak sami, jak byste si mohli zprvu myslet. Společnost vám budou dělat roztomilí králíčci, nebezpečně vypadající lišky a věčně prozpěvující ptáčci. Zvěř a šum větru budou většinu času vaši jediní společníci, ale sem tam se setkáte i s lidskými bytostmi.

Henry si skromnou chatku postavil na břehu rybníka Walden nedaleko svého rodného města Concord v americkém Massachusetts. Pozemek mu poskytl jeho přítel a mentor Ralph Waldo Emerson, který ve hře nesmí chybět. Nejenže pro něj můžete pracovat jako údržbář, ale předně díky jeho zapomnětlivosti načerpáte cennou inspiraci z knih roztroušených po okolí rybníka Walden.

Inspirace přitom není jen slovo, ale v tomto případě i komodita, kterou musíte neustále přiživovat čtením knížek, rozjímáním u kamenných struktur a pozorováním svého okolí. Zatímco rozjímání u kamenů ve výsledku znamená jen pouhé postávání na místě, knihy si můžete opravdu přečíst. Narazíte zde na výňatky ze skutečných děl Konfucia či Galilea, ale i encyklopedické kousky o zdejším ptactvu či způsobu farmaření.

Filozofovo bystré, ale dosluhující oko

Vůbec nejdůležitější je však pozorování okolí. Pravým tlačítkem myši se můžete zaměřit na libovolný objekt ve hře – zvíře, listí, strom, květinu, kámen, vodu, ceduli, dům a prakticky cokoliv. Tím se vám zpřístupní krátký popis daného objektu, který se vám rovnou zapíše do deníku. A že toho není vůbec málo k prozkoumávání, to značí zhruba 90 stránek, které váš filozof v průběhu sedmihodinové cesty za poznáním sebe sama počmárá.

U průzkumu okolí ještě chvíli zůstaneme. Že hra nedostala nijak zářné hodnocení, jste si už všimli, a právě průzkum je jednou z příčin. Faktická stránka zkoumání přírody je ohromující. Henry má co říct naprosto ke všemu kolem sebe a v pohodě tak v pročítání textu utopíte značnou část hry. Obrovskou nevýhodou průzkumu, ale vlastně i celé hry, je však její grafická stránka.

Když do ruky dostanete hru, ve které je centrem dění poznávání přírody, kterou si navíc musíte přibližovat myší, není liché očekávat, že vám taková hra vyrazí dech podobně jako The Vanishing of Ethan Carter. Walden je v tomto ohledu zoufale pozadu. Hra při tom běží na enginu Unity, s jehož pomocí lze při troše snahy vykouzlit opravdu nádherné scény. Není to míněno jako urážka, ale Walden skutečně vypadá, jako by byl poskládán z modelů z Asset Store. A pokud doufáte, že vám díky tomu hra poběží na slabších strojích, tak doufáte marně, protože optimalizace zjevně také patří do zakázané literatury. A to je vážně škoda.

Rutinní nuda

Pokud se však dokážete přenést přes nízké rozlišení textur a zrnité dálavy, stejně vás nečeká nic moc hratelnost. Neustále klikání na borůvky, abyste neměli hlad, zatloukání těch samých dvou hřebíků, aby vám nechátral domek, zašívání jednoho kusu oblečení, abyste nevypadali jak vandráci, obdělávání políčka a štípání polen do krbu, u kterého naberete síly po těžké dřině či delším sprintu.

Kromě toho se můžete věnovat i různým pracím díky inzerátům na Concordské poště – štípat to samé dříví pro obyvatele Concordu, opravovat Emersonův plot (zatloukáním stejných dvou hřebíků), lovit ryby a zvěř na zakázku či jako zeměměřič vymezovat různé pozemky a pěšiny. Utržené peníze můžete utratit v obchodě za větší kapacitu jídla a dříví či vyšší výdrž přístřešku a oblečení. První 2-3 hodiny to funguje dobře, ale později se dny ve hře stávají natolik repetitivní, že má člověk problém udržet pozornost.

Bohužel to nezachrání ani střídající se roční období. Jídlo máte na dosah neustále, v zimě jen trávíte víc času zatloukáním hřebíků, porcováním polen a šitím, a nemožnost rybařit nebo farmařit vás vůbec netrápí. Věci nepomáhá ani neustálé cestování přes celou mapu na ta samá místa s nutností odpočívat u ohníčků, ani možnost využít opravdu otravnou zkratku lodí přes rybník (nejprve musíte po přímce odpádlovat do středu rybníka, poté teprve zvolit destinaci, a pak zase pádlovat po přímce…).

Hudbu složil, slova napsal

Na hře Walden je nicméně zajímavé, že nic z výše uvedeného vlastně vůbec dělat nemusíte. Nemusíte zkoumat přírodu, ani pracovat, nemusíte si nic kupovat, nemusíte odesílat eseje do novin, hledat knihy či plnit „hádanky“ své sestry Sophie. Nemusíte si dokonce ani číst desítky a desítky dopisů, které potkáváte na každém kroku.

V takovém případě se však připravíte o jeden ze dvou prvků, ve kterých Walden exceluje – Thoreaův příběh. V tomto směru si dali tvůrci opravdu hodně záležet, radili se s odborníky, použili materiály z muzeí, načetli si Henryho knihy... Nejenže se díky hře naučíte latinské názvy různých plodin a prožijete si život v lesích, ale hra se díky dopisům a plakátům opře i o další důležité milníky Thoreauova života. Své místo zde má problematika otrokářství, nesmyslná válka s Mexikem i takzvaný transcendentalismus – odpor k institucím, politice a organizovanému náboženství.

S dopisy souvisí druhý skutečný tahoun hry, který lahodí vašim uším. O velice příjemný hlas Henryho se postaral herec Emile Hirsch (Milk, Na život a na smrt), ale špičkového nadabování se dočkali i všechny dopisy, takže se nemusíte trápit se čtením.

Poslouchat pak zvuky přírody je vyloženě radost. Támhle slyšíte hopsat zajíce, nad ním prozpěvuje ptáček, zatímco se lesem linou pravidelné zvuky dopadající sekery a z druhé strany ozvěna koňských kopyt. Ono i Henryho broukání při zatloukání hřebíků v prosluněném dni má leccos do sebe. Ale vůbec nejlepší je hudba. Housle, viola, cello, flétna, basa… I na samotném konci hry roztajete při pouhém poslechu dech beroucích skladeb, za které by se nemusel stydět žádný ze současných velikánů klasické hudby.

Z poloviny využitý potenciál

Vývojáři se při vývoji očividně soustředili hlavně na jimi předávaný příběh, což lze jedině pochválit. Měli si však dát ještě tak rok času na aktualizování grafické stránky hry a rozšíření herní náplně, protože ani jedno dneska neobstojí. Walden je tak hodně závislý na vašem přístupu. Pokud si hru chcete užít, snažte se rozjímat u čtení textů za doprovodu fantastické hudby a sami si se zavřenýma očima představujte pocity člověka v osamění, kterého netrápí výdobytky moderní doby, ani sociální systémy. A nezdržujte se zbytečnostmi, které vás od toho odvádí, protože jinak můžete být z výsledku zmatení.

Děsí nás myšlenka, že tvůrcům přišlo nejdůležitější hru vydat přesně 4. července, tedy v den, kdy Henry začal svůj osamělý život u rybníka Walden. Toto podporuje i fakt, že letos krátce po vydání hry by Henry David Thoreau oslavil své 200. narozeniny. Po deseti letech vývoje sedmihodinové hry bychom ale čekali propracovanější poctu.