Volume

V Británii v podání Volume má každý budoucnost určenou již ve chvíli, kdy přijde na svět. Hlavní hrdina Rob by se tak nemusel o nic starat. Narodil se správně - rodině, která v dystopickém Albionu stojí na nejvyšších příčkách společenského žebříčku. Mladý Locksley by se tak stal agentem ve službách státu a jeho představitele, tyranského Gisborna. Taková budoucnost ovšem našemu adolescentovi se smyslem pro spravedlnost nevoní a na stranu utlačovaných se postaví jako každý správný hrdina digitálního věku - pěkně z domova od počítače.

Rob totiž využívá staré umělé inteligence, určené k vytváření k virtuálních tréninkových prostředí pro budoucí agenty státu. Načítá do ní existující lokace a své snažení streamuje po internetu, aby ukázal plebsu, jak lze papaláše připravit o jmění. Správně, jemu samotnému tak vlastně nic nehrozí, krky riskují jeho diváci. Bezpečí je však pouze relativní, protože Gisbornovi muži už jsou na cestě, aby protistátnímu vysílání učinili přítrž. A pušky v jejich rukách virtuální opravdu nejsou.

Plížením plazením vpřed

Úkol v úctyhodném přídělu rovné stovky úrovní, které si pro vás Bithell připravil, je vždy stejný - projít lokaci, posbírat drahokamy a uprchnout. Rozhodně to však neznamená, že byste snad dělali pořád dokola to samé. Hra totiž servíruje co několik levelů novou hračku, nový druh nepřátel či nový prvek prostředí, jemuž se musíte přizpůsobit a měnit svůj přístup.

Brzy tak dostanete k dispozici zařízení, které odláká strážné na dálku nebo jiné, co připevníte na zeď a přilákáte tak pozornost hlídačů. Budete moci vytvářet svůj digitální klon, abyste odklonili palbu nepřátel, zatímco vaše skutečné já proklouzne za jejich záda. Později budete moci protivníky omračovat či se promenádovat přímo před jejich zraky pod rouškou časově omezené neviditelnosti nebo v převleku.

Ani slouhové z druhé strany barikády nejsou pořád stejní. Stále sice budete narážet na základní pěšáky, ovšem brzy se k nim připojí nebezpečné kulometné věže či strážní, kteří vidí i za sebe. Dlouhé chodby většinou pozorně sledují oči sniperů, kterým sice chvíli trvá, než vás zneškodní, ale zato to dokážou z obrovské dálky. Stejně tak je třeba se držet dál od elitních stráží s meči v rukách, protože Robovi čepel v břiše nedělá z večera moc dobře.

Místnosti a lokace jsou navrženy citlivě a hra se tak spíše než ve stealthové dobrodružství mění v logickou výzvu. Kam odlákat stráže, abyste stihli proběhnout chodbou? Odkud na ně zapískat? Bude se kde skrýt, až vyrazí prověřit hluk? Několikrát navíc dostanete možnost výběru mezi několika pomůckami, a jelikož Rob s sebou zvládne nést jen jednu, je jasné, že se pak podle vaší volby zásadně mění styl postupu.

Hra předpokládá pořádně mrštné prsty, protože některé eskapády je třeba načasovat na vteřinu přesně. I přesto však největší výtka musí směřovat k obtížnosti. Volume je totiž místy až příliš snadná. Může za to hlavně nadmíru přátelský systém checkpointů, které nejen že jsou rozmístěny velice štědře, ale také ukládají váš postup při jejich průchodu bez ohledu na to, jestli máte zrovna v zádech tlupu rozzuřených stráží, či nikoliv.

Častokrát se tak setkáte se situací, která by byla příjemnou výzvou, jenže nakonec není, protože prostě stačí vyrazit kupředu jak pomatenec a rozjařeně prokvačit checkpointem. Dva metry za ním vám sice pošle strážný kulku do řepy, ale to vůbec nevadí, protože postup se již uložil, objevíte se na záchytném bodu, hlídač si v klidu stojí na svém místě a vy bez problémů pokračujete dál.

Hra to zejména v pozdějších úrovních eliminuje rozmístěním silových polí, jejichž deaktivace zabere nějaký čas, nemůžete si tak dovolit k nim doklusat s vláčkem nabroušených vojáků za zadkem. V takových chvílích je Volume radost hrát, ale jednoduše proběhnutelné pasáže dojem prostě trochu kazí.

Švestičky z naší zahrádky

Volume nabízí editor úrovní, ve kterém můžete odhodit otěže představivosti v nedozírnou dál a z bohatých stavebních prvků vytvořit naprosto cokoliv. Je to geniální tah, který funkční a zábavnou hratelnost prodlužuje v podstatě do nekonečna. Komunita, zdá se, jej kvituje s povděkem, protože se hra plní přílivem uživatelských úrovní. Jejich kvalita je samozřejmě kolísavá, ale s tím je třeba počítat. A levely, se kterými si lidé dali opravdu práci, je požitek hrát. Elegantně to také odstraňuje zmíněný problém s nízko nastavenou obtížností. Chcete, aby se hráči při zdolávání vašeho díla pořádně zapotili? Není nic snazšího, než rozmístit checkpointů málo nebo před ně nasázet silová pole. Vyřešeno.

Ihned po spuštění Volume vás pravděpodobně zaujme též hudba. Ihned strhne a místy dá dokonce vzpomenout na epičnost skladeb například od Jespera Kyda.

Pokud se tedy nenecháte odradit minimalistickým, ale velice stylovým pojetím, nabízí Bithellovo dílo hodiny příjemné plíživé zábavy. Nízkou obtížnost eliminují uživatelské úrovně a někomu může třeba i vyhovovat, takže se vlastně nejedná až o takový zápor. Ovládání funguje bezproblémově, hra netrpí žádnými technickými problémy a hratelnost je rozmanitá, nápaditá a chytlavá. Fanouškům podobného typu her tak lze Volume s radostí a čistým svědomím doporučit.