Vambrace: Cold Soul

Verdikt
53

Definice nevyužitého potenciálu. Vambrace: Cold Soul sice na první pohled vypadá kompetentně a zajímavě, pod líbivým vizuálem nicméně skrývá neuspokojivou hratelnost, nezajímavý příběh a plejádu nedotažených myšlenek.

Počítač

WindowsWindows

24,99 €Steam

Další informace

Výrobce: Devespresso Games
Vydání: 28. května 2019
Štítky: tahová, fantasy, rpg, strategie

Vambrace: Cold Soul se už od prvního pohledu nesnaží zapřít svou inspiraci v Darkest Dungeonu. Zmíněné hře se podobá hratelností a místy i vizuálním stylem. Oproti svému vzoru je však mechanicky jednodušší, méně promyšlená a bohužel také ne zrovna extrémně zábavná.

Do svého příběhu vás Vambrace: Cold Soul sice zasvětí hromadami dialogů s řadou postav, nedá se však říct, že by dokázala zaujmout, nebo dokonce překvapit. Zlý král zkrátka kdysi proklel město Icenaire, takže jej teď obklopuje nepropustná ledová krusta. Hlavní hrdince se ale mrazivou stěnou podařilo proniknout pomocí artefaktu, a tak se stala kandidátkou na osvoboditelku, která nebohý lid vyvede z jeho ledového zajetí.

Nedůvěra obyvatel města k nově příchozí velmi rychle roztaje, takřka všechno vám brzy spadne do klína a vy si tak budete moct užít zcela tuctovou power fantasy. Vaše okolí toho sice naplácá hodně, ale většina řečí je planá a zbytečná. Zanedlouho se proto přistihnete při zarputilém přeskakování dialogů, protože vás zkrátka nebudou bavit.

Co mi to jen připomíná…

Hratelnost spočívá v tom, že se výtahem ponoříte do masivní městské lokace rozdělené na budovy, ve kterých jsou náhodně generované místnosti. Během výprav prozkoumáváte svět, nacházíte různé poklady, vyhýbáte se pastem, občas táboříte a v neposlední řadě bojujete s nepřáteli. Na herní plochu se díváte z bokorysu, šarvátky jsou rozdělené na tahy, a pokud vám předešlý výčet něco připomíná, pak máte pravdu – v jádru je Vambrace téměř vykrádačka Darkest Dungeonu.

Od svého vzoru se však odlišuje řadou detailů, které působí nevyzkoušeně, případně zcela nelogicky. Pít lektvary anebo si ošetřit rány může vaše skupina pouze v tábořišti, což z rozumového hlediska nedává smysl a z hratelnostního to znamená, že léčit se dokážete jen občas v závislosti na náhodě. Tábořit je totiž možno jen v předurčených místnostech, a pokud na žádnou nenarazíte, máte holt smůlu.

Vůbec nevím, co se děje

Druhým problémem jsou pasti, které na rozdíl od Darkest Dungeonu na herní ploše nevidíte a coby hráči s nimi nic nemůžete provést. O tom, zda se do nesnází chytíte, či ne, rozhoduje pouze skill vaší postavy, čímž hra přišla o další kus zážitku: Prostě jen jdete z jednoho konce místnosti na druhý, stoicky odklikáváte tabulky s vyhodnocením situací a o nějakém zapojení hráče do dění nemůže být řeč.

Nepřátelské skupinky jsou náhodně generované a jejich likvidace sice není úplně triviální, ale zároveň se při ní ani moc nezapotíte. Komplikují ji hlavně omezení vašeho léčení a pak neintuitivnost uživatelského rozhraní: Během bojů nad hlavami postav sice vyskakují animace stavů, jako jsou paralýza, spánek a podobně, ale na obrazovce k nim nikde nevidíte popisky. Ihned po zásahu tedy nevíte, co se vám s postavou vlastně stalo, a pokud to chcete zjistit, musíte se vydat do menu s charaktery.

Stejně tak schopnosti vašich bijců nemají vyskakovací nápovědu, a jestliže si dopadem některé z nich nejste jisti, nemůžete si ji jednoduše a intuitivně přečíst. Během recenzování sice vycházely patche, které přidávaly hře na přehlednosti, ale ani po nich se mi nehrála zrovna příjemně.

Znovu a líp?

RPG systém Vambrace se omezuje na to, že své postavě můžete dát jeden předmět, který jí zlepšuje vlastnosti. Dovednostních bodů dostanete při hraní málo a jen během příběhových předělů – na bojišti si je nevydřete. Kupředu vás neposouvají zkušenosti ani levelování, ale pouze suroviny na craftění, s nimiž se posléze vrátíte zpět do kovárny, vylepšíte postavám vybavení a vyrazíte znovu do dungeonu.

Nezačínáte však v místě, kde jste skončili. Do městské části se vrhnete od začátku, opět se propracujete co nejhlouběji a až vám přestanou stačit síly, vrátíte se vylepšovat vybavení. Je třeba dodat, že z truhel získáte více materiálu než za kosení nepřátel, takže likvidace škodné není takřka vůbec uspokojivá. Jedná se o další „zbytečnou“ překážku na vaší cestě, kterou je třeba odstranit, aniž by se tím z dlouhodobého hlediska cokoliv měnilo.

Zatímco zabíjením monster příliš nezískáte, prohrávat s nimi není zrovna dobrý nápad. Smrt vedlejších postav je totiž permanentní a například ze souboje s bossem nemůžete utéct. Pokud se tedy prodolujete až k hlavní bestii, ale ta vám vypráší kožich, probudíte se ve světě, kde jste přišli o družinu s veškerým vybavením – váš grind proto začíná nanovo.

Maidky v brnění

S kompletně vyvražděnou skupinou jsme se vrhli do dalšího rekrutování, čímž se nám mimo jiné povedlo takřka rozbít hru. Z náhodně vygenerované nabídky hrdinů na nás totiž vykoukla léčitelka, která několik předešlých hodin nebyla dostupná. A s ní po boku jsme následně zcela v pohodě proběhli dungeonem – u bosse jsme dokonce neztratili ani jednu postavu…

Během hraní nám zkrátka přišlo, že drtivá většina událostí na obrazovce je tak či onak svázaná s náhodou. Coby hráči jsme si připadali dost bezmocně – často spíš jako pouhý přihlížející. A to u roguelike titulů vůbec není dobré znamení.

Pokud něco na Vambrace můžeme pochválit, je to její výtvarný styl, ale i na něm se najdou jisté vady. Jedná se o mix estetiky Darkest Dungeonu s klasickými fantasy tématy a anime tropy, takže by vás nemělo překvapit, že dámské zbroje mají vysoké podpatky, mezi nepřáteli narazíte na maidky a brnění bez výstřihu by vás nejspíš neuchránilo před zraněním.

Ačkoliv tak hra vypadá, jako by na ní dělalo několik výtvarníků, kteří mezi sebou příliš nekomunikovali a pak se rozhodli využít úplně všechny assety, musíme uznat, že je nakreslená hezky. Jen je škoda, že se vaše postavy i nepřátelé pohybují v nejlepším případě útržkovitě a nepřirozeně – asi jako splašené loutky. A tak i ten nejpovedenější aspekt hry doplácí na nedotaženost.

Placený prototyp

Z trailerů a obrázků vypadá Vambrace: Cold Soul velmi dobře – jako titul, do kterého byla investována spousta práce i lásky. A my ho chtěli mít rádi a usilovně jsme se na něm snažili hledat pozitiva, ale nedařilo se: Naráželi jsme jen na zajímavé nápady, které však nikdo nedotáhl do konce.

Vambrace připomíná prototyp, ne plnohodnotný a promyšlený produkt. Dá se hrát, ale zábavy si u něj příliš neužijete. Spíš vás bude zbytečně frustrovat.