Valkyria Chronicles 4

Verdikt
88

Skvělá kombinace tahové a realtimové strategie s RPG prvky. Návrat na velké konzole se prakticky nijak neliší od prvního dílu, ale vzhledem k unikátnosti celé hratelnosti to nevadí. Několik pih na kráse kompenzují nápaditá tvůrčí rozhodnutí.

Počítač

WindowsWindows

59,99 €Steam

Konzole

PlayStation 4PlayStation 4

PlayStation Store

Xbox OneXbox One

Microsoft Store
Koupit
Microsoft Store
Demo

Nintendo SwitchNintendo Switch

Zboží.cz

Další informace

Výrobce: SEGA
Vydání: 25. září 2018
Štítky: tahová, válečná, taktická, realtime, rpg, strategie

Původní Valkyria Chronicles představuje nejen jeden z nejlepších titulů, které vyšly na PS3, ale také jednu z nejoriginálnějších her, které se nám dostaly do ruky vůbec. Druhý díl na PSP měl pár mušek, trojka vyšla jen japonsky a odbočka jménem Revolution nemá s kouzlem Valkyria Chronicles nic společného. Takže oznámení čtyřky byla skvělá zpráva a možnost vrátit se k výtečné hratelnosti na velkém monitoru.

Pokud jste jedničku nehráli, nic se nestalo, klidně se do čtyřky pusťte, protože její děj probíhá víceméně souběžně s tím z jedničky. Jsou zde úplně jiné postavy a prostě se na celý konflikt díváte z jiného úhlu pohledu. Tentokrát nejsou hrdiny dobrovolníci z Gallie, ale exilové jednotky bojující za Atlantickou federaci.

Ta dostává od Východní imperiální aliance ve válce jedno KO za druhým a jedinou nadějí se stává odvážná operace Severní kříž. V ní se snaží skupina jednotek vedených elitními rangery, kam spadají i hlavní hrdinové ze Squad E, obchvatem dobýt nepřátelské hlavní město. Jako v jedničce, i zde se vše točí kolem dané jednotky a jejích vojáků, v čele s tankovým velitelem Claudem Wallacem.

Opět očekávejte směsici hrdinů, z nichž vystupuje kvarteto těch nejdůležitějších, kteří vám nemohou v boji zemřít (jdou jen na marodku, a pokud padne Claude, mise končí neúspěchem). Popravdě, grupa kolem Welkina nám přišla zajímavější a děj čtyřky se zpočátku jen velmi obtížně dostává do obrátek. Pořádně naskočí až ve chvíli, kdy se začnou představovat jednotliví nepřátelé a vy víte, proti komu (a čemu) stojíte. Děj doopravdy strhne až tak kolem dvacáté hodiny z celkových padesáti, které hra přibližně zabere. Což je pomalejší rozjezd, než má imperiální tank. Naštěstí tu ale je samotná hratelnost.

Potrápí mysl i ruce

Systém funguje stejně jako v jedničce. V bojových misích se kombinuje tahový a realtimový styl boje. Máte omezený počet velitelských bodů, za které aktivujete jednotky. S těmi se pak pohybuje v realtime módu, který zastaví až příkaz ke střelbě. Znamená to, že se s vojáky (případně tanky) musíte pohybovat rychle a používat kryt, jelikož protivníci neustále střílí, a se zakomponováním protitankových děl není ani Claudeův Hafen v bezpečí. Nečekejte zde, stejně jako v celé hře, mnoho novinek, protože tvůrci si zjevně myslí, že když něco není rozbité, není třeba to opravovat.

A mají pravdu, protože základní systém hratelnosti nepotřebuje upravovat, funguje perfektně. Během mise musíte hodně přemýšlet a střídají se okamžiky, kdy napínáte mozek a kdy se snažíte nezamotat a modlíte se, abyste doběhli včas k náspu a nebo do bezpečí krytu tanku, případně transportéru, který nově dostanete postupem času k dispozici. Ten skvěle slouží jako způsob, jak dostat pěchotu v bezpečí dál, než by bylo jinak možné, ale připravte se na to, že toho vydrží méně než lehký tank a nemá žádné protitankové schopnosti (tedy pokud v něm nevezete Lancery). Mezi taktickými novinkami najdete nové rozkazy.

Na rozdíl od dvojky se zde opět objevuje permanentní smrt. Netýká se to zmíněné čtveřice hlavních hrdinů, ale všichni ostatní členové vaší jednotky mohou odejít na pravdu Boží. Ve chvíli, kdy je nepřátelská palba pošle k zemi, máte tři kola na to, abyste se k nim dostali s jinou svou jednotkou a zavolali tak medika, který je evakuuje. Pokud počitadlo doběhne anebo k umírajícímu doběhne nepřítel, můžete na svého svěřence už jen vzpomínat.

Žádní anonymní panáci

Tady čtyřka trochu boduje nad jedničkou. V obou hrách jsou postupně doplňované informace o jednotlivých členech týmu podle toho, jak levelujete daná povolání anebo plníte nepovinné mise. Tady se ale občas objevují řadoví vojáci v retrospektivních scénách, což jim dává další hloubku. Už z herního kodexu víte, odkud každý z nich pochází, jaké má povahové rysy, a to doplňují i herní speciální vlastnosti, které reagují na unikátní situace. Někdo nerad bojuje vedle Darcsenů, další se bezhlavě vrhá do boje a snižuje se mu obrana, jiný zas kvůli alergii ztrácí v porostu přesnost.

Asi největší novinkou v rámci samotného herního systému je nové povolání Grenadier. Jde de facto o minometčíka, který se pohybuje pomalu, dlouho mu trvá rozložení zbraně (nezkoušejte to pod přímou palbou), ale má velký dostřel a projektily létají obloukem, takže není problém střílet přes kopečky. Obzvláště se vyplatí spolupráce se Scouty, kteří odhalí nepřítele a váš Grenadier jej následně zasype projektily. Navíc umí Grenadier střílet klasicky Interception Fire, tedy během nepřátelského pohybu. V některých misích jde takticky dát do obranné pozice předsunuté Scouty za násep nebo Snipera na věž a jakmile jsou v dostřelu Grenadiera (a že je to dlouhý dostřel), ten pálí, i když nemá přímý oční kontakt.

Popravdě nám prvních deset hodin hry přišlo tristně lehkých a nechápali jsme, proč při prvním rozehrání není k dispozici kromě Easy a Normal i obtížnost Hard. Pak se ale naštěstí začaly objevovat mise s velmi specifickými podmínkami a rázem bylo hůř… tedy líp, protože po nás hra chtěla víc taktického uvažování. Tvůrci začali chytře do hry dodávat speciální podmínky mise jako odhalování reálných tanků mezi atrapami apod. Pak dokonce přišly mise, kdy jsme při prvním pohledu na bitevní plán jen polknuli a nechápali, jak se máme v časovém limitu dostat do cíle.

A tohle mám prorazit jak?

Jenže poté začne hlava šrotovat, vymýšlet rozdělení jednotek, obchvaty, taktické přesuny, kterým transportér Cactus dodá další strategický rozměr, a už je z Valkyria Chronicles 4 stratégův ráj. Jen nezapomeňte na to, že Hafen rozhodně nemá odolnost Welkinova Edelweissu a opravdu s ním nezvládnete přestřelky s těžkými tanky. Ale zas jeho aktivace stojí jen jeden CP… Jelikož je čtyřka dlouhá hra, rozjezd jí prostě chvíli trvá, ale vydržte a celá válečná mašinerie rychle nabere obrátky a občas bojiště vykouzlí dokonalé válečné peklo. Samozřejmě v rámci stylizace.

Ta se opět drží svého nádherného zpracování, které evokuje anime, respektive mangu, kterou někdo maloval pastelovými barvami. Na první pohled třeba někomu nesedne, ale vsadíme se s vámi, že po pár desítkách minut vám to vůbec nepřijde a celá stylizace se pro vás stane zcela přirozenou.

Nicméně, v některých věcech nás snaha „radši nic nezměníme“ opravdu iritovala. V HQ fázi je totiž tvůrčí staromilství naprosto k zešílení. Když musíte po padesáté odklikávat ty samé hlášky při trénování vojáků nebo vynalézání nových typů vybavení, nejradši byste prohodili ovladač oknem. Kdyby byla tahle frekvence nižší nebo se pokud možno objevily hlášky jen poprvé a pak za pár hodin… Ale ve chvíli, kdy chcete jen rychle investovat XP a vrhnout se do další bitvy, je nekonečné klikání skrz zcela zbytečné mluvící hlavy opravdu… na hlavu.

More of the same

Valkyria Chronicles 4 přináší opravdu pramálo nového. Jenže deset let po vydání jedničky jsme se konečně dočkali plnohodnotného pokračování, od nějž vlastně málokdo chtěl experimenty, takže v tomto ohledu naprosto plní svůj účel. Pokud se vám líbila jednička a chcete více téhož, neváhejte ani minutu. Jestli jste jedničku nehráli, ani v její remasterované verzi, můžete klidně sáhnout po čtyřce, dějově nenavazuje. Několik drobných vylepšení a hlavně nápadů v designu misí dobře kompenzuje pár zbytečných reliktů minulé generace. Pořád dostáváte unikátní, skvělou hru, k níž prostě neexistuje alternativa.