Valentino Rossi The Game

Verdikt
78

Milestone a Valentino Rossi namíchali zajímavý motoristický koktejl. Tohle opravdu není „jen“ přejmenovaná verze MotoGP 16, ale zatím nejkomplexnější a nejzábavnější motocyklový skorosimulátor, kteří Italové kdy vytvořili. Škoda pár drobných přehmatů.

Počítač

WindowsWindows

4,99 €Steam

Konzole

PlayStation 4PlayStation 4

Xbox OneXbox One

Xbox Store

Další informace

Výrobce: Milestone
Vydání: 16. června 2016
Štítky: motorky, simulace, závodní

Když nevíš jak dál, přilep na svoji hru slavné jméno. Osvědčená taktika tvůrců motoristických simulátorů však v případě Valentino Rossi The Game nenese negativní podtón. Naopak, věnovat nový díl z licenční motocyklové série slavnému jezdci, byl od italských tvůrců z Milestone dobrý nápad. Čeká vás díky tomu závodění s bohatým obsahem i nečekanou dávkou charismatu, přestože se v něm několik zbytečných či nepovedených nápadů našlo.

Doktore, jak to teda bude?

Doktor, jak si Valentino Rossi nechává od dob svého kralování v „pětistovkách“ říkat, je člověk zábavný a všestranně nadaný. Podobná je i hra, kterou reprezentuje, a prý i spoluvytvářel. Spojená iniciativa autorů a známého jezdce přinesla ovoce v podobě spousty obsahu navíc, výborného jízdního modelu a konečně i zajímavé atmosféry. Valentino Rossi The Game je zatím nejpovedenější motocyklová hra od Milestone, nikoliv jen přejmenovaná MotoGP 16.

Italové se v posledních letech zbavují pověsti autorů videoher bez duše. Slušnou kvalitu už dokáží podpořit odpovídajícími kulisami a výpravou, což zatím nejlépe demonstrovali v Sébastien Loeb Rally EVO. Tam slavný soutěžák poutavě vyprávěl o své kariéře. Také vzpomínky Valentina Rossiho mají příjemný dokumentární nádech. Ve zcela novém herním bloku nazvaném VR|46 přemítá legendární kudrnáč o nejvýraznějších okamžicích své kariéry, což je nejen parádní materiál pro fanoušky, ale také základ herní zábavy.

Zábavný trénink, ostudná auta

Mód VR|46 je nádhernou ukázkou, že angažování slavných sportovců do her má smysl. Je totiž nejen studnicí autentických Rossiho vzpomínek, ale zároveň se každá výrazná etapa v jeho životě přetavila do praktického hraní. Díky tomu novinka získala hned dva nové jezdecké režimy. Jednak jakousi variaci na plochou dráhu z Rossiho skutečného tréninkového centra MotoRanch, a dále malou rallye arkádu, která odráží šampionovu zálibu v rychlých autech.

MotoRanch je ve hře (i ve skutečnosti) závodní oblast uzpůsobená pro několik variant tratí. Vesměs se vždy dočkáte zábavného a nepříliš náročného závodění na nezpevněném povrchu. Kdo hrál plochodrážní FIM Speedway, přijde klouzavějšímu pohybu strojů rychleji na chuť, ačkoliv o pravé plochodrážní závodění nejde. Spíš se dočkáte takového rovinatého motokrosu.

Rallye arkáda je druhým bonusovým režimem, který z Rossiho herního módu i života přirozeně vychází. V jejím případě jde ale bohužel o velké zklamání. Driftování v Misanu a asfaltové erzety v Monze jsou kvůli trakačovitému chování vozů malou herní katastrofou.

Bylo by s podivem, pokud by autoři pro doplňkové autozávodění použili fyzikální engine ze svých licenčních rallye her. Na hře to totiž vůbec není poznat. Řídit Rossiho Fiestu není vůbec zábavné, ani realistické a celá automobilová etuda působí dojmem trpěného doplňku, který si slavný závodník zřejmě navzdory všemu a všem vydupal ze země. Klání v Monze, kde se jezdí Formule 1, je akorát tak dobré, abyste si prohlédli méně známá místa tohoto závodního areálu. Ježdění samotné stojí za pendrek.

Z hlediska hratelnosti mají naštěstí oba doplňkové režimy ve hře ještě jeden a mnohem důležitější význam. Jsou totiž nejen součástí ucelené kariéry, která sleduje Rossiho vzestup ke hvězdám, ale zároveň slouží jako trénink, díky kterému se hráč průběžně zdokonaluje.

Těžko na cvičišti…

Trénink a vůbec zdokonalování se v jezdeckém umu je nepřehlédnutelnou součástí hry. Postup hráče je zobrazen v komplexním systému dovedností, který se průběžně aktualizuje na základě získávaných zkušeností. Můžete pilovat své „skilly“ v jízdě na mokru, v zatáčení, práci s plynem, posedu na stroji a podobně, ale nejzajímavější na celém systému asi je, že odráží míru tréninku vůči reálným podmínkám.

Těžko proto získáte body za jízdu na mokru během závodu v JAR, a ani se nestanete mistrem zatáček na rovinkách. Pro pilování konkrétních dovedností zkrátka musíte hledat vhodné příležitosti nebo konkrétní trénink. A tak to má být.

Zkušenostní systém, obohacený ještě o různé bonusové násobiče bodů, je zajímavým dílkem v komplexní obsahové mozaice hry. Dobrý dojem dělá trénink i proto, že nejde o pouhou kulisu, kterou lze ignorovat, což asi nejlépe poznáte v přímém porovnání jízdy za sebe sama, a posléze za „přednastavenou“ hvězdu jako je právě Rossi, která má herní body vyhnané na maximum. Rozdíl v kvalitě jízdy bude propastný.

Skvělá technika jízdy

Pokud něco ve hře hraje ještě důležitější roli než osobnostní statistiky, pak je to samotný jízdní model, v němž se nabité zkušenosti uplatňují. Velmi se povedl. Tvůrci z Milestone opět zdokonalili svoji technologii a fyzika jízdy i ovládání je teď díky tomu ještě o chlup příjemnější než dřív. Oproti MotoGP 15 se novinka zlepšila prakticky ve všech ohledech. Potěší zejména detailnější chování motorek v zatáčkách.

Do šikan je třeba opravdu najíždět (a také je opouštět) bez zbrklé práce s plynem, na který zejména silnější kubatury divoce reagují. Naproti tomu zadní kola motorek konečně přestala plavat, a stroje díky tomu poctivěji drží zvolenou stopu do té doby, než se pneumatiky příliš opotřebují (to lze samozřejmě v menu zakázat). Jízda je tedy zase o něco uvěřitelnější.

Jedinou kaňkou jízdního modelu je málo účinné brzdění. Prakticky ho nelze využít k předjíždění do zatáček, což bývala velmi zábavná součást hratelnosti. Jít pozdě na brzdy teď znamená buď do někoho před sebou narazit, nebo rovnou vyjet z trati. Problém se sice časem zmírní s růstem zkušeností, nicméně na příliš dlouhé brzdné dráhy si stejně musíte zvyknout.

Na druhou stranu lze autory pochválit za široké možnosti nastavení jak jednotlivých motocyklů, tak i obecné náročnosti hry. Díky mnoha volitelným jízdním asistentům novinka ctí hra příjemnou univerzálnost. Dokáže být vyzývavá, ale i snadno přístupná, a stejně tak umí bavit různě dlouhou dobu – třeba po celou kariéru, ale i jen na pár rychlých kol.

Najít sama sebe je ve Valentino Rossi The Game velmi snadné. Jestli si i tohle slavný jezdec s šestačtyřicítkou na prsou přál, pak může být na svoji hru opravdu hrdý.