Urban Empire

Verdikt
57

Netradiční pojetí budovatelské strategie slibovalo mnohé, ale určitě ne nefunkční herní mechanismy a nepovedenou hratelnost. Urban Empire stojí na pomezí dvou žánrů a z obou si nebere to nejlepší, když omezené budování kombinuje s pofidérním politickým rozměrem celé hry.

Počítač

WindowsWindows

22,49 €Steam

Další informace

Výrobce: Reborn Games
Vydání: 20. ledna 2017
Štítky: budovatelská, adventura, simulace, strategie

Někdy jednoduše chcete, aby hra uspěla nehledě na očividné okolnosti. Můžete mít rádi vývojáře, může jít o tuze zajímavý nápad nebo podobných her prostě není mnoho. Urban Empire je příklad takové hry. Nejenom, že zpracovává spíše okrajové téma, ale ještě navíc se nebojí pojmout budovatelskou strategii z úhlu, který hry typu Sim City nebo Cities nenabízí. Samo o sobě to však nestačí, aby se z Urban Empire stala alespoň ucházející alternativa k výše zmíněným hrám. Celý koncept se totiž tvůrcům víceméně rozpadl pod rukama, takže ve výsledku zvládá ze všeho nejlépe nudit. 

Pat a Mat v parlamentu 

Pravdou je, že i v povedených strategiích někdy nastávají chvíle, kdy hraní sklouzne k mírné nudě a mechanickému odklikávání nabídek. Urban Empire je ale takovou hrou už v základu. Zatímco například v Civilizaci nastupuje mechanická fáze až s tisícím tahem, tady můžete jet na volnoběh od začátku. Herní mechanismy nejsou dobře navržené, a i sebelepší témata dokáží spolehlivě zabít sice poměrně realistickými, ale zato špatnými designovými rozhodnutími. Zajímavé pojetí budovatelské strategie se jim na to konto podařilo dokonale usmrtit.

Alfou a omegou hry je jakési nahlédnutí do zákulisí budování města, známého například ze Sim City. Důraz však není kladen na rozparcelování mapy a vedení vodovodů, nýbrž na politikaření, městské vyhlášky, hlasování v městské radě a obecná makroekonomická rozhodnutí - třeba daňové a technologické směřování. Vyzkoušíte si roli starosty, který se skrze simulaci městské politiky s bizarním mezinárodním přesahem snaží město zvelebovat s využitím na pohled zajímavé simulace demokracie s různými stranami a funkčními prvky, jako jsou odbory či nátlakové skupiny.

Hra se v tomto ohledu snaží být maximálně věrná jakési vysněné realitě, ale kdo tuší jak neohrabaná, pomalá, a především nudná je reálná politika, dokáže si představit i hratelnost Urban Empire, která si s pověstnou parlamentní „žvanírnou“ v ničem nezadá.

Tu někoho musíte podplatit, tam zas někoho přesvědčit, a než se nadějete, uplyne hodina, dvě, tři a vy pořád s pomocí čtyř či pěti možností jen lavírujete napříč politikou, aniž byste vlastně dělali to, co chcete - tedy nějakým způsobem budovali. Chtěli byste třeba položit vodovod? Ale kdepak, rada zrovna nemá vhodné složení, počkejte si na nové volební období!

Urban Empire je trošku nešťastně rozkročená mezi žánry a bohužel si z obou bere spíše to horší. Tituly zaměřené vyloženě na politiku nabízejí daleko více možností. Provázání politické částí s lehkou verzí budovatelské strategie po vzoru série Tropico dělá akorát problémy, protože se pak design hry upíná k nepříjemným generalizacím a externím vlivům.

Propracovaný systém demokracie je naroubovaný na 6 veličin, jako jsou životní prostředí, kriminalita či zdravotní péče. Na jejich základě se pak simuluje volební systém a tím i dopad vašich činů na celou mašinérii. Bohužel ale nejde o moc chytrý systém. V praxi to většinou končí absurdními extrémy a jednoduchými výsledky, co odrážejí černobílou podstatu hry, která má tendence se sama zacyklit ve spirále bankrotu a neřešitelných problémů.

Dočkáte se tak nezřídka situací, kdy se vašemu městu nedaří, ale nemůžete s tím nic dělat, protože politický rozměr hry zrovna nefunguje tak, jak by asi měl. Stavění je tady jen přílepkem k politické části, který moc nedává smysl, když mnohdy stavět nemůžete. Ne proto, že byste neměli peníze, ale protože vám to hra momentálně nedovolí, ani kdyby z nebe padaly trakaře.

Na pomezí žánru 

Krom závažných koncepčních problémů trpí Urban Empire i dalšími neduhy. Třeba na první pohled tuctovou grafikou. Nebo pouhými čtyřmi způsoby, jak hrát příběhovou kampaň, což je trochu málo, když její náplň přinejmenším hapruje.

Abychom ale jen nekritizovali, k dobru lze tvůrcům přičíst alespoň zasazení herního světa a příslovečnou omáčku okolo. I díky tomu vás Urban Empire udrží u monitoru alespoň prvních pár hodin. Napříč léty a epochami se třeba promítají skutečné historické události, což je příjemné. Ani to ale nezvrátí fakt, že v jakékoli jiná budovatelské strategie z posledních let se vyřádíte daleko více a lépe než v Urban Empire.

Na jednu stranu jde o propracovanou simulaci demokracie, která pamatuje na řadu detailů. Pokud se tedy vyžíváte v simulaci politických stran a volebních modelů, pak se v Urban Empire najdete. Alespoň na první hodinu, dvě, než nastane úmorná nuda a začne být otrava se snažit neustále něco radou protlačit.

Pak se navíc projeví značná nedomyšlenost základních herních mechanismů a politická rovina hry se promění v rozbitý bordel, který nedává z herního hlediska smysl. Řada prvků je ve hře navíc, a naopak velké množství základních "politických" nástrojů, známých od konkurence, zcela chybí. Výsledkem je budovatelská strategie, ve které nemůžete budovat, protože vám to nedovolí jiný herní mechanismus, který zrovna nefunguje.

Přání otcem myšlenky 

Urban Empire může něco málo nabídnout jen skalním fandům politických her, nebo jenom hráčům, kteří zoufale touží po jakékoli nové budovatelské strategii. Ani jedna skupina určitě nebude vyloženě spokojená, ale dvě, tři hodiny jim asi hra vydrží. A pak nastoupí nuda a zmar z kolapsu základních herních mechanismů, který neodvrátí ani těch pár sympatických nápadů.