Unkilled

Staronová hra

Hned zkraje je třeba předeslat, že ačkoli vydání Unkilled možná předznamenává start úplně nové série, inovací by ve hře hráč oproti předchůdcům našel jen poskrovnu. Platí to i pro prostinkou a po všech směrech klišovitou zápletku rozpohybovanou prostřednictvím dialogových bublin. Ignorovat jí je tak snadné, že jsem zpětně musel zamířit na oficiální web hry, abych si pohádku o bývalém rangerovi Joeovi osvěžil.

Joe nyní operuje pod hlavičkou organizace Wolfpack v centru propuknuvší zombie nákazy, v New Yorku. Cíl? Prostý. Vyčistit a udržet zamořené oblasti. Problémem je, že příběhová okenka, která předcházejí každé misi, vás budou zajímat asi jako barva tkaniček bot náhodného spolucestujícího v autobuse a raději je odkliknete, aby se už rychle šlo do akce.

Co se nám povedlo

Slabomyslné dialogy ještě naštěstí nedělají z Unkilled i v jádru špatnou střílečku. Jestli totiž existuje nějaká kategorie, v níž se hře daří zaujmout, je to právě brutální nenáročná zábava plynoucí ze základních lidských pudů. V rámci stovek dostupných misí se dostane na několik předpřipravených scénářů hratelnosti. Sympatické je, že samotná zadání nezaberou víc než pár minut a v kombinaci s dostačující variabilitou se vcelku úspěšně starají, aby hra nesklouzla ke stereotypu.

Vzhledem k tomu, že obligátní střelba a kolotoč úkolů (dojdi, najdi, sesbírej, ochraňuj, vydrž, znič) by nebyly žádné terno, vytasili se autoři s oživením zaběhnutého konceptu. Pro rozptýlení se tak třeba posadíte za hlaveň odstřelovačky, ke kulometu nebo do rukou na omezený čas dostanete granátomet. Madfingerům se dokonale povedlo vystihnout pocit ze střelby, tedy samotného gró hry. Kvéry zde mají adekvátní sílu a rozdíl mezi automatickou puškou a těžkým kulometem poznáte na první dobrou.

Vyzdvihnout je třeba rovněž pohodlné ovládání. Ideálem je připojení gamepadu, ale díky tomu, že absentuje jakýkoli sprint, se neztratí ani dotyky na displeji, protože hráč tak není zahlcen přílišným množstvím ovládacích prvků. Což se dá beze zbytku vztáhnout i na uživatelské rozhraní, které od minula ušlo dlouhou cestu k přívětivějšímu rozvržení nabídek. Perfektně zvládnutá menu by měla být naprostým základem, smutným faktem ovšem je, že v mobilním světě podobné normy ne vždy platí a ještě Dead Trigger 2 v otázce interfacu předvádělo neuvěřitelné ohyzdnosti.

Mikrozombifikace

Jak tedy vypadá praxe? Procházíte jednotlivé úrovně, střílíte zombíky, měníte úlohy jako na běžícím pásu, občas pifnete nějakého bosse. Je třeba ocenit kvalitní jádro hry, zábavnost se nicméně odvíjí od skutečnosti, nakolik jste schopni akceptovat fakt, že jde v bleděmodrém o ten samý přístup, který jste od stejných tvůrců viděli už dvakrát. A připočteme-li k tomu následující kontroverzní rozhodnutí, Unkilled se najednou začíná pohybovat na nakloněné ploše.

Nejbolestivěji z toho vychází zařazení agresivního monetizačního modelu. Hru si zdarma stáhnete i zdarma zahrajete, budete však omezováni ubývající energií, což znamená, že po absolvování několika misí budete muset čekat, zhlédnout otravnou reklamu anebo vytáhnout kreditku. Ačkoli ostatní výrobci už přecházejí na lepší systémy, brněnští se stále drží zastaralého a hráče limitujícího postupu, který se obzvlášť v kombinaci s kratičkou minutáží levelů jeví jako krajně nešťastný.

A to ještě, dámy a pánové, není vše. Všechny levely, dokonce i střety se speciálními protivníky jsou takřka procházkou růžovou zahradou, tudíž jaksi neexistuje nutnost upgradu vybavení a osobně bych si v klidu vystačil se základní automatickou pistolí. Hra vás přesto uměle nutí k vylepšování výbavy zahrnutím minimálních požadavků každé mise a přídavnými výzvami. Ke cti autorů alespoň slouží, že zbraňový arzenál i nabídka powerupů působí velmi rozsáhle a rozmanitě.

Hraním si potom vyděláváte dvojí měnu - konvenční peníze a prémiové zlaťáky. Zatímco peníze zastupují váš obvyklý příjem a díky přítomnosti raid módu je můžete poměrně rychle hromadit a využít k investici do základních zbraní a upgradů, zlaťáky se vám na konto sypou velmi sporadicky. Přitom slouží k pořizování něčeho byť jen trochu smysluplnějšího, včetně lepších nástrojů anebo zkrácení nesmyslného čekání při postupu v kampani. Přetlumočeno do řeči autorů: „Zaplať, anebo se spokoj se zážitkem, kdy ti budeme kontinuálně házet klacky pod nohy.“

Živý nebo nemrtvý? Hlavně rozporuplný

Audiovizuální zpracování je už tradičně nekompromisní a v rámci platformy se řadí ke špičce toho, co lze při současné produkci vyrobit. Prostředí oplývají překvapivou mírou detailů a nechybí ani líbivé grafické efekty. O to více zamrzí stagnace v jiných směrech technické prezentace. Jmenovitě mám na myslí absolutní neresponzivnost úrovní. Jeden by čekal, že s rapidním nárůstem výkonu v našich kapsách budou už v titulu podobné kategorie auta nebo stromy reagovat na výstřely, nemrtví budou mít pořádnou ragdoll fyziku, ale ničeho takového jsme se bohužel nedočkali.

Z Unkilled tak nezbývá než mít silně rozpačité dojmy. V jedné a té samé hře se protíná pohodlná obsluha, dostatek zajímavého obsahu a technické zpracování na výborné úrovni, z druhé strany hře ubližuje fádní námět i všudypřítomná prolezlost mikrotransakcemi. Především jsem se v souvislosti s premiérou nové značky těšil na znatelný posun anebo alespoň smysluplné inovace. Nedostal jsem ani jedno. Smysl pokračování se tak dá nejlépe obhájit tvrzením, že jestli jste se při headshotech nemrtvých bavili už před třemi lety, není důvod, proč byste mu neměli dat šanci i tentokrát. Pro ostatní platí následující varování – chcete-li Unkilled vyzkoušet, mějte na paměti, že vedle vcelku obstojného základu na vás čeká i velká řada vývojářských přešlapů. Ty s vámi sice nově mohou komunikovat i v naší mateřštině, to je ale na některé bolístky příliš slabá náplast.