Unavowed

Verdikt
82

Point-and-click adventura s vynikajícím příběhem a postavami, které by se neztratily ani ve zlaté éře BioWare. Ale pozor – kdo čeká složité hádanky, zažije tvrdé zklamání.

Počítač

WindowsWindows

14,99 €Steam

Mac OS XMac OS X

14,99 €Steam

Další informace

Výrobce: Wadjet Eye Games
Vydání: 8. srpna 2018
Štítky: fantasy, pixel art, dobrodružná, tajemství, adventura

„Kde je konec starému dobrému BioWare,“ lamentují často nostalgičtí hráči, kterým chybí příběhové hity dávných let. Mass Effect: Andromeda se jim nelíbil, další Dragon Age je v nedohlednu, mezitím se připravuje multiplayerový hybrid Anthem. Budoucnost silných narativních her plných okouzlujících společníků zkrátka vypadá bledě, aspoň tedy na PC. Nebo možná ne. Záleží, zda jste místo střílení a sekání ochotní klikat na předměty a řešit hádanky. Pokud ano, čtěte dál, protože Unavowed je něco pro vás.

Pryč s pekelníky

Nenechte se úvodními slovy zmiňujícími Mass Effect a Dragon Age zmýlit – díváme se tady na point-and-click adventuru s pomalým tempem, která se vyžívá v expozici a sáhodlouhých rozhovorech, takže hollywoodských akčních momentů si tu moc neužijete. Žádný renegát Shepard mlátící reportérky po čuni nebo vyhazující bezbranné strážné z okna mrakodrapu.

Ale to vůbec nevadí, protože příběhové zázemí tu je nesmírně solidní. Základní premisa je jednoduchá. Náš svět už od pradávna chrání tajemné lóže bojovníků proti démonům, kteří likvidují vetřelce z jiných světů a potají tak udržují lidskou civilizaci v chodu. A jak už to tak bývá, vy, hlavní hrdina, se stanete jedním z nich.

Tím začíná dlouhé vyprávění plné detektivního vyšetřování, hororových momentů, bitev s nadpřirozenými silami, podivných halucinací a příběhových zvratů, které umí být opravdu velice nečekané a zároveň působí zaslouženě. Častokrát budete překvapení, ale hra si příběhové kotrmelce nevytahuje ze zadnice – vždy je pečlivě vybuduje pomocí náznaků, stop a drobných pomrknutí.

What can change the nature of a man?

Je to vážně skvělý příběh, který vás vede napříč moderním New Yorkem. Podíváte se do rozpadlých sklepení, kde se usídlil kult zoufalců. Octnete se v zarostlém parku, který ovládá nesmírně mocná a nesmírně podlá dryáda. Vašemu vyšetřování neujdou ani kanceláře v luxusním mrakodrapu v centru města.

Všude narážíte na stopy. Na stopy násilí, utrpení, lží a podvodů, na stopy činnosti nebývale silného démona, s jakým lovci neměli tu čest už celé generace. A zároveň na stopy vás samotných. Právě vaše tělo totiž démon před nějakým časem posedl a než jste se zpod jeho kontroly vymanili, napáchal strašné hříchy.

Napáchal je on, ale lidé je pochopitelně tak trochu dávají za vinu vám. Jak by ne, když všechny krutosti, vraždy, psychologické týrání nejhrubšího zrna spáchalo vaše tělo. Co na tom, že mu poroučel někdo jiný? To z vašich rukou nejde smýt krev.

Víc než srovnávání s Mass Effectem, k jehož důvodu se dostaneme za chvilku, tu na mysli vyvstává Planescape: Torment. Snažíte se odčinit něco, co jste sice možná neudělali úplně vy, ale ostatní postavy vám to stejně dají sežrat. Zvlášť když další pochybná rozhodnutí a volby mezi větším nebo menším zlem uděláte už vy sami coby příslušníci elitní antidémonické zásahovky.

Když dva dělají totéž, není to totéž

Zbytek týmu tvoří různá podivná individua tak či onak dotčená nadpřirozenem. Je tu ohnivý mág Eli, džinova dcera a smrtící šermířka Mandana, médium Logan se svou spřízněnou bludičkou KayKay a nakonec tvrdá policistka Vicki. A právě oni jsou vedle samotného příběhu tím hlavním důvodem, proč na tuhle hru nezapomenete.

Do akce si s sebou, přesně podle vzoru her od BioWare, můžete vzít nanejvýš dva parťáky najednou. Ne že by to dávalo moc smysl, protože by přece bylo lepší jít do nebezpečné situace s plným týmem, ale tolerovali jsme to Shepardovi, budeme to tolerovat i démonobijcům.

Důležité je, že celá mise se zásadně změní podle toho, koho s sebou vezmete. Pakliže vyšetřujete vraždu a máte s sebou Logana, který umí hovořit s duchy, můžete se vyhnout celé sérii hádanek prostě tím, že si promluvíte s duší zavražděného a ta vám prozradí, kdo že ji to poslal na onen svět. Ale když dojde k boji, je zase lepší mít po ruce Vicki s pistolí nebo Mandanu s šavlí, jinak budete muset vymýšlet složitější a kreativnější řešení, jak se s nepřáteli vypořádat.

Úplně jinak na vás můžou reagovat i postavy, které ve městě potkáte. Múza v baru k vám bude nepřátelská a nedůvěřivá, ale pokud s sebou máte její starou kamarádku Mandanu, konverzace se rázem bude ubírat daleko příznivějším směrem. A do toho si spolu pravidelně povídají i vaši parťáci, takže se v různých situacích dočkáte různých dialogů a vhledů na to, co by zrovna bylo nejlepší udělat.

Odznak, whiskey, kostým

Dá se bez přehánění říct, že Unavowed můžete projít dvakrát po sobě a zahrát si tak dvě různé hry, pokud s sebou vždycky vezmete jinou dvojici. Dalším ozubeným kolečkem jste navíc vy sami, protože si na začátku vyberete jednu ze tří kariér – před svým nešťastným posednutím jste byli buď herec, barman, nebo policajt. To ovlivňuje vaše schopnosti i to, jak se k vám chovají lidé kolem.

Výsledkem jsou neuvěřitelně proměnlivá dobrodružství, která se sice vždycky lineárně doberou ke konkrétnímu konci, ale cesta k němu může být natolik odlišná a personalizovaná, že vás nastavené mantinely vlastně ani neomezují. Jednou za čas navíc dojde k opravdu složitému morálnímu rozhodnutí, nad kterým se budete vnitřně mučit podobně, jako když Mass Effect položil na opačné misky vah životy Kaidana a Ashley.

Mass Effect připomíná i struktura hry, protože po návratu z misí se octnete zpátky ve svém bezpečném, utajeném a tajemném doupěti připomínajícím Grimmauldovo náměstí 12, kde si můžete promluvit se svými společníky, dozvědět se o nich něco víc a užít si zaslouženého klidu, než se vrhnete do víru dalšího děsivého a brutálního vyšetřování.

Pokud jste to nevyčetli mezi řádky, ještě vás radši varujeme napřímo – Unavowed není pro děti. Vůbec se neštítí skutečně šokujících scén, a i když je grafika hodně stylizovaná a nezhnusí vás syrovou realističností, na podřezávání krků a urvaných lidských končetinách je něco děsivého, i když to všechno vidíte jen jako shluk pixelů. Představivost kouzlí děsivější obrazy než skutečnost.

Nízká laťka hádanek

V porovnání s proměnlivým, ale vždy excelentním příběhem a bandou vynikajících postav se všechny chyby zdají být celkem nepodstatné. Napadnou vás všetečné otázky, například „proč sakra velím vlastnímu týmu, když jsem nováček a právě jsem se přidal k organizaci?“, ale pak odplujete po proudu vyprávění dřív, než vám to stihne začít dělat starosti.

Jediným opravdu zásadním problémem, zvlášť pro ty hráče, kteří se v point-and-click adventurách vyžívají, jsou hádanky, respektive jejich extrémně nízká náročnost. Hrou pravděpodobně projdete bez jediného záseku a většinu času vám bude k postupu stačit pokecat s pár lidmi a použít jeden ze dvou dostupných předmětů na jednom ze dvou dostupných míst.

Občas je potřeba něco udělat ve správné sekvenci nebo být o něco kreativnější než obvykle, ale pokud hledáte hru, která vám trošku zavaří mozek, tady ji určitě nenajdete. Překážky na vaší cestě jsou určené k tomu, abyste je rychle překonali a mohli se dál věnovat skvělému příběhu, což mimochodem oceňujeme – dlouhé záseky nesvědčí tempu vyprávění. Ale je potřeba mít na paměti, že laso z gumové kachničky a šňůry na prádlo tu montovat nebudete.

Trošku horší je, když na některé řešení přijdete a hra vám ho nedovolí provést, dokud neuzná, že k tomu nastala vhodná doba. Pan tatínek Mandany, prastarý džin, například bojoval s onou zlopověstnou dryádou. Kupříkladu si přečtete jistý dokument a okamžitě vám bude jasné, co musíte udělat. Jenže dokud se souboj neodehraje, postava dělá hloupou a nemáte možnost provést to, co chcete, což přece jen trochu vytrhne z jinak perfektního ponoření do atmosférického světa.

Jste v pohodě, pane démon?

A když už jsme u soubojů, je potřeba zmínit ještě poslední výtku. Akčních scén je tu vlastně docela dost, byť se nikdy nehraje na rychlost a i uprostřed přestřelky se můžete v klidu zamyslet nad tím, jak danou situaci vyřešit. Horší je, že v místním enginu vypadají… no, zkrátka trochu nemístně. Kdybychom chtěli být zlí, řekli bychom, že směšně.

Když na motorovém člunu ujíždíte před démonem z hlubin, ten za vámi plnou rychlostí plave a vtipně se u toho klepe, zatímco vaše postavy strnule stojí a čumí na něj a vy se snažíte vymyslet, jak toho padoucha porazit, musíte zapojit veškerou fantazii, abyste před sebou viděli napínavou, zběsilou honičku namísto divné parodie.

Místní umělecký styl se nám líbí a umí skvěle vykreslit děsivé výjevy. U některých akčních scén jsme si ale říkali, že bychom dali nevíme co za to zahrát si Unavowed v perfektní grafice takového Detroit: Become Human.

Tenhle sen se sice nesplní, ale to nevadí. Pokud máte rádi hezké příběhy a necítíte se na logické kotrmelce, které po nás všech kdysi vyžadovala The Longest Journey a jí podobné frustrující klenoty, vůbec se nebojte a staňte se lovcem démonů. Z posedlého New Yorku neodejdete zklamaní.