Two Worlds

Verdikt
65

Two Worlds je typickým příkladem toho, že grafika a dobrý příběh nestačí. Pomyslnou třetí stranou mince je totiž zpracování a na tom záleží možná ještě více. Ve hře je sice spousta nových nápadů, ale ne každý je přínosem. Na druhou stranu jde pořád o poctivé RPG, které dokáže člověka zabavit na dlouhou dobu a i když se nejedná o žádný průlomový titul, pořád je o co stát.

Počítač

WindowsWindows

9,99 €Steam

Konzole

Xbox 360Xbox 360

Další informace

Výrobce: Reality Pump
Vydání: 30. dubna 2009
Štítky: fantasy, otevřený svět, rpg

Hned po spuštění hry se před vámi otevřou brány do světa Antaloor, který se stále vzpamatovává z krvavé války před 300 lety. Aziraal, bůh zkázy, tehdy kráčel světem a s ním i utrpení a zástupy zběsilých orků. Spojená aliance elfů, trpaslíků a lidí ho sice porazila a uvěznila do magického vězení, ale země přesto zůstala tímto dlouhým bojem poznamenaná. Hlavním hrdinou, jehož osud budete utvářet, je nájemný žoldák, který v těchto časech doprovází svou zraněnou sestru Kiru na útěku před tajnou organizací. Během jedné chvilkové nepozornosti je ale jeho sestra unesena a jak se o několik měsíců později ukáže, nebyl to únos náhodný.

Hra samotná začíná v severní části Antalooru zvané Thalmont, konkrétně vysoko v horách poblíž malé vesnice Komorin, jejíž obyvatelé se na vás obrátili s prosbou o pomoc. Hlavním důvodem vaší přítomnosti v Thalmontu je ale pátrání po zmizelé sestře a záhadný dopis, co držíte v rukou jen stěží vrhá dostatek světla na záležitosti do nichž byla zapletena. Následné dění se točí okolo původu obou sourozenců a zvláštního telepatického pouta, které mezi sebou máte.

Toulky Antaloorem

Autoři hlásají, že je jejich svět o čtvrtinu větší než Oblivion a v tom ohledu nejspíš mají i pravdu. Na rozloze 32 čtverečních kilometrů se nachází sedm hlavních měst, desítky menších usedlostí, přes padesát podzemních lokací a mnoho dalších zajímavých míst. Krajinu tvoří zelené lesy, sněhem zaváté hory, vyprahlé pouště, ostrovy, sežehnuté pláně či bambusové džungle. Do obrovského světa jste vrženi přímo po hlavě a možná zpočátku budete chvíli tápat, neboť nápověda se tu skládá asi jen z pěti úvodních vět. Podrobnější tutoriál by jistě nebyl na škodu, protože takhle je nejednou nutné konzultovat manuál.

Putování ulehčuje přehledná mapa, na níž se zaznamenávají cíle questů a podobně jako v Oblivionu se prakticky nemůžete ztratit – vždy je po ruce malá šipka udávající směr, kterým je třeba se vydat. Přesuny urychlují vhodně rozmístěné teleporty, jenž vás v okamžiku přenesou tam, kam je potřeba. Občas je nutné zdolat i nějaký ten vodní tok, i když samotné plavání je nesmírně těžkopádné a pomalé. Jednoduše, než někam doplavete, oběhli byste danou oblast okolo třikrát.

Povídáme a pomáháme

Už počáteční vesničku Komorin obývá úctyhodných 30 lidí a to jen začátek. V dalších vesnicích či městech je jich o hodně víc. A když k tomu přičteme, že se neustále pohybují sem a tam, je o čilý ruch postaráno. Většina NPC má sice unikátní jména, ale v dané oblasti vám každá řekne to samé, takže si bohatě stačí promluvit s jednou. Najdou se mezi nimi ale i obchodníci a trenéři vyučující dovednosti (i když najít je v záplavě neužitečných NPC je občas o nervy) a také postavy, které pro vás mají přichystaný nějaký úkol. Ty jsou naštěstí odlišeny speciální ikonkou, takže je nepřehlédnete. V rozhovorech s nimi se občas i pobavíte, především díky cynismu hlavní postavy.

Vedlejších questů mimo hlavní linii je okolo tří stovek, což je vskutku úctyhodné číslo. Zapletete se do politických machinací, budete pomáhat chránit cesty před bandity, čistit jeskyně od příšer, chytat vykutálené zloděje, plánovat zákeřnou vraždu a spoustu dalších věcí (hlavní hrdina je přece jen žoldák a nebere si žádné servítky).

Na začátku se s vámi v rámci těchhle společenstev nebude bavit nikdo, ale postupem času, jak budete plnit questy, budete získávat čím dál vlivnější pozici uvnitř těchto spolků a s ní i nové úkoly, výhodnější nákupy a další vymoženosti. Některé úkoly, které vám dají, jsou ale protichůdné, a tak zatímco pomáháte jedněm, druzí se naštvou. To se koneckonců odráží i v názvu hry, jenž odkazuje na dva různé paralelní světy, které mohou vaším rozdílným jednáním vzniknout.

V kůži žoldáka

Rasa a pohlaví hlavního hrdiny jsou předem dané, ale jeho vzhled si můžete přizpůsobit podle sebe. Tedy ne až tak docela – samotná úprava vašeho avatara sice oplývá mnoha možnostmi, ale jakákoliv odchylka od standardu většinou vede k podivným výsledkům. Hlavně účesy jsou hrozné a na výběr jich moc není, což k soužití s postavu moc nepřispívá. Povinná bradka na obličeji také nemusí vyhovovat každému.

Během dobrodružství se zdokonalujete prostřednictvím zkušeností, za něž jdou vylepšovat vlastnosti a dovednosti. Vlastnosti jsou čtyři - síla, vitalita, obratnost a síla vůle - a k čemu slouží je víceméně jasné. Dovednosti se dělí na aktivní a pasivní a navíc jsou rozdělené do několika skupin. Mezi základní patří např. jízda na koni, plavání, páčení zámků či pokládání pastí. Dále tu máme bojové (fígle se zbraněmi), střelecké (zacházení s lukem) a magické (sesílání kouzel). Dosahovat mohou různých hodnot, podle toho, kolik skillpointů do nich vložíte. Některé umíte již hned a další vás rád za poplatek naučí příslušný učitel, jehož je ale nejdříve potřeba v Antalooru najít.

Inventář a vybavení

Každý správný dobrodruh potřebuje inventář a nejinak je tomu i tady. Na první pohled je velmi podobný tomu z Diabla a stejně tak i různé předměty zabírají různou plochu. Kromě toho je omezen i váhou předmětů, co se do něj mohou vejít. Při jeho zobrazení se hra pauzne, čehož lze lehce zneužít během boje a klidně si v něm měnit vybavení. Naneštěstí se velmi rychle zaplní a neustálé běhání za obchodníky se stane po chvíli otravným. Nehledě na to, že s sebou musíte tahat kvanta questových a jiných důležitých předmětů. Věci jdou sice odložit do vaků na koni, ale toho vám jednak mohou zabít a jednak ho můžete ztratit v lese, takže to asi dělat nebudete.

Nelichotivě je též nutné se vyjádřit k popisu předmětů, kde často chybí důležité údaje. Například u mečů běžně není napsáno, že jsou obouruční a když si nějaký takový v dobré víře koupíte, záhy zapláčete nad tím, že s ním nemůžete používat štít. Občas nejsou ani uvedeny požadavky, které musíte splnit, abyste si danou věc mohli vybavit a to je přitom věc zásadní. Velkým mínusem je nemožnost prodávat předměty po více kusech – pokud se vám na jedné hromádce sejde třeba dvacet vlčích kýt, musíte všechny prodat pěkně po jedné. Užitečná je snad jen možnost vylepšovat zbraně pomocí drahokamů rozličných účinků či jiných zbraní stejného typu.

Bez boje to nejde

Během vašich výprav vám bude znepříjemňovat život plno nepřátel. Mimo lidí to budou třeba vlci, gromové (obdoba skřetů), přerostlé kudlanky, orkové, škorpióni, pavouci, démoni a další podobná havěť. A možná potkáte i draky. Svým pojetím boje hodně připomínají Diablo - jdou tu sice využívat nějaké ty schopnosti, ale ve finále vždycky zvítězí hráč, který umí nejrychleji klikat. Navolit si můžete až tři sady vybavení, mezi nímž jde volně cyklovat, což se často hodí. Zbraně způsobují tři druhy zranění – sečné, bodné, drtivé, přičemž na každou nestvůru platí něco jiného.

Nestvůr je ve světě jen určitý počet a neobnovují se znovu, takže by teoreticky bylo možné vybít je všechny, ale vzhledem k jejich počtu to není příliš pravděpodobné – spíš je zneškodníte vždy jen pokud vám nějaká během putování zkříží cestu. Po nějakém čase se z poražených protivníků stávají přízrační duchové a ty už je sprovodit ze světa těžší (nehledě na to, že na ně neúčinkují normální zbraně, ale jen kouzelné). Oproti Oblivionu se nepřátelé nepřizpůsobují vaší úrovni, nýbrž jsou pro každou lokaci daní, takže logicky, čím dále na jih půjdete, tím silnější nestvůry potkáte.

Umělá inteligence nepřátel bohužel není na moc dobré úrovni, protože povětšinou tupě útočí s jediným cílem zranit vás, nějaká invence je v jejich chování vidět jen málokdy. Někdy se dokonce jen tak zarazí a čekají, co budete dělat. Předměty, co z poražených protivníků získáte, jsou ale ošetřeny dobře a bojuje-li proti vám například nestvůra s mečem a štítem, vězte, že jí ho pak budete moci sebrat.

Za zmínku stojí i další možné způsoby likvidace nepřátel než jen na blízko. Luky jsou opravdu silné a běžného nepřítele mnohdy skolí pouhé tři šípy, což je ale vykoupeno jejich dlouhým natahováním. Čím déle totiž lukem míříte, tím více poškození šíp způsobí. Máte-li rádi plížení a nepřátele s oblibou přepadáte zezadu, přijdete si na své taky. Je tu podobný systém jako v sérii Thief a i zde je ukazatel informující o tom, jak dobře vás nepřátelé vidí. Anebo raději kladete pasti, jenž způsobí protivníkovi velkou újmu na zdraví? I na vás bylo myšleno.

Závěr

Hra je celkem trvanlivá a její dohrání, když půjdete jen po hlavní linii, trvá cca 30-40 hodin čistého času. Kdo si ji ale chce užít s vedlejšími questy, tomu to zabere několikanásobně déle. Paralelně vzniká i X360 verze, ale žádné známky konzolovitosti jako v jiných titulech se tu nekonají, což je dobrá zpráva, hlavně pro majitele stolních počítačů. Takže jestli chcete obdivovat zajímavý příběh a jste ochotni překousnout některé nedodělky, je Two Worlds hrou pro vás.