Tokyo Mirage Sessions #FE

Verdikt
73

Mix popu a RPG. Rozhodně se nedá říct, že by tahle hra neměla styl... a neskutečné množství bojů.

Konzole

Wii UWii U

Nintendo eShop

Další informace

Výrobce: Atlus
Vydání: 24. června 2016
Štítky: japonský bizár, anime, jrpg, japonsko, rpg

Michal David pomocí svého Talentu bojuje s útočníky z alternativní dimenze, kteří naše tvůrčí schopnosti používají jako palivo... a po boku s ním vstupuje do boje Eva a Vašek, aby pak Honza Nedvěd zasadil přízrakům poslední ránu z milosti. Tak by to asi dopadlo, kdybychom převedli Tokyo Mirage Sessions do české podoby. Naštěstí se odehrává v Japonsku a j-pop je spíš roztomilý než děsivý. Ale v podstatě to sedí. Zpěváci pop music bojují se zloději duší.

Nesnesitelná důležitost popu 

Tokyo Mirage Sessions je mixem dvou her/sérií - Shin Megami Tensei a Fire Emblem. Z té první si vzala herní základ a z té druhé některé postavy. Dokonce se jí Fire Emblem dostal i do názvu. Ano, to je to FE, co vidíte v nadpisu.

Jelikož je to japonské RPG, tak asi tušíte, o čem hra je. Když neprobíhá dialog nebo neběží kreslené filmové vsuvky (spousta z nich zachycuje popová vystoupení), hledáte cestu klikatými bludišti a každou chvíli bojujete. Máte na povel vždycky tři borce s obřími zbraněmi a magickými schopnostmi a musíte v tahovém systému zvážit všechny volby. Je lepší bojovat, nebo použít triky? Nebude přeci jenom lepší sáhnout do lékárničky a uzdravit své parťáky? A co se třeba vyměnit s bojovníkem na lavičce?

Jak už to u JRPG bývá, možností stále přibývá a zprvu jednoduchá řežba se mění v komplexní bitku (do které stále někdo něco vykřikuje japonsky). Nejdůležitější je, že když použijete na protivníka něco, na co je citlivý, můžete údery řetězit. Sotva ho praštíte, už se do boje vloží váš parťák. A takhle to může klidně ještě chvíli pokračovat. Tohle je vážně efektní, a když vaši kolegové zesílí, je možné většinu protivníků porazit během jednoho tahu. Bohužel, vaši protivníci zvládají to samé. A když se do toho pustí, jde jim to hodně dobře.

Jo, stejně jako v ostatních JRPG, i tady proplouváte hrou jak plastová láhev peřejemi, abyste zničehonic narazili na protivníky, kteří vás během jednoho kola nasekají do psího žrádla. Je opravdu hezké, jak vás hra chlácholí a říká vám, jak jste dobří, jen abyste vzápětí narazili na nějakého bosse a pochopili, že hře můžete věřit asi stejně jako své mamince - když tvrdí, že vám to opravdu, ale opravdu hodně sluší. 

Myšlenková hloubka modelingu 

Protivníci a prostředí jsou jako obvykle bizarní. Ne že by hrdinové byli o moc normálnější. Tohle byste přece od japonské hry nemohli chtít. Všichni to jsou budoucí ikony hudebního průmyslu a celá ta záchrana světa je v podstatě záminka k jejich sebezdokonalování. Hra přistupuje k neskutečně povrchním věcem s typickou japonskou důkladností a vážností. Řeší oduševnělost obrázků do dívčích časopisů a hloubku popových vystoupení. A fascinující je, že člověk věří, že to tak v Japonsku vážně může být.

Ovšem i přes tohle všechno jde o naprosto klasické JRPG, kde bojujete, sbíráte body zkušenosti, vylepšuje se vám podstava, zbraně, útoky, ale i vaše osobnost. Získáte třeba schopnost otevřít se světu – což v praxi znamená nějaký další účinný bojový chvat.

Vizuálně je hra hodně stylizovaná. Grafika je sice jednoduchá, ale nápaditá a celá hra je koncipovaná jako akční film. Včetně toho, že své obleky najdete v kolonce "Kostýmy" a info o hrdinech v přihrádce s názvem "Herci". Jen je škoda, že se na evropské verzi hry vyřádila cenzura a některé příliš sexy kostýmy jsou upravené. To kdyby vás zajímalo, proč má jedna z protivnic prsa zahalená kouřem.

Základní otázkou je, zda jste dostatečně velcí fandové JRPG žánru. Většinu času totiž pobíháte komplikovanými labyrinty plnými nástrah a pastí, snažíte se zorientovat, hledáte cestu vpřed, každých pár vteřin bojujete se stále stejnými protivníky, nebo před nimi utíkáte a samozřejmě sbíráte zkušenosti. Škoda, že i přes efektní rvačky a pěkné řetězení útoků, začne být hratelnost časem ubíjející. Kdo ale tvrdil, že stát se celebritou je snadné? Je to tvrdá cesta, lemovaná potem, slzami a krví plechových rytířů na jednokolce.