Tower of Guns

Jenže tak nějak se totiž chová Tower of Guns - šíleně těžká a také šíleně dobrá 3D akce, která si bere hodně z nesmlouvavého roguelike stylu hraní a také ze starých arénových stříleček. Nebýt drobných šmouh, šlo by akční hru jara.

Za Tower of Guns je zodpovědný Joe Mirabello a dá se říct, že jeho nezávislé dílo bylo poznamenáno autorovým zklamáním z rozpadu renomovaných 38 Studios, kde pracoval na Kingdoms of Amalur. Tolik výbušné frustrace totiž v žádné jiné akční hře neobjevíte. Zabít, spálit, rozčtvrtit.

Věž kruté pravdy

Tower of Guns je s nadsázkou řečeno zosobněním čiré zloby. Veškerá ďábelsky naladěná akční hmota, která se na vás vyvalí od prvních kroků až po poslední smrtelný výkřik, se tísní v neméně zlovolně vypadající věži, majestátně čnící nad smyšlenou civilizací. Nikdo z obyčejných lidí se na věž ani neodváží podívat, zatímco vy do ní dokonce vstoupíte a uzamknete se v obří Pandořině skříňce, z níž buď zešílíte, anebo ji ve stavu naprostého vyčerpání sil zlikvidujete.

Tower of Guns má připraveno spoustu argumentů, proč by měla platit první možnost. Mirabello převzal ďábelský koncept z roguelike her a řídí se pravidlem "smrt a konec", čili hráčovo bytí a nebytí se tu nepočítá na množství životů, které může vyčerpat, ale na počet posmrtných návratů zpátky na start. Jednoduše řečeno, když jste mrtví, jste mrtví a můžete to zkusit znovu od začátku.

Maratóncem proti své vůli

Tower of Guns je nesmlouvavá. Byla koncipována tak, aby se hráč poroučel zpátky na začátek hry už po pár nešťastných zásazích. Přitom logika hry nepřátelům velí pálit po něm desítky střel za vteřinu a to ze všech stran i úhlů. Stačí jen nesprávně uhnout, zazmatkovat, ohlédnout se po stydnoucí večeři a už vás Věž okrádá o body i výbavu a tiskne zpáteční jízdenku.

Tower of Guns je částečně koncipováno i jako speedrun. Hlavní kampaň (nic jiného tu vlastně není) trvá v čistém "průstřelu" slabou hodinku a doba trvání jednotlivých misí se počítá pouze na minuty. Nicméně právě kruté roguelike pravidlo, jenž odmítá vyšší počet životů i ukládání pozic a rovnou vás se smrtí vrátí na začátek dělá ze speedrunu spíše maraton, do kterého neustále vybíháte a snažíte se přes veškerý odpor okolí doběhnout co nejdál.

Samý kov, člověka nevidět

Skladba protivníků je zvláštní. Hra si libuje ve strojích, v ozubených kolech, kovu, ohni... je to taková malá kovárna, ale brzy poznáte, že kovář není doma. Vždy se totiž budete potkávat pouze s mechanickými stroji a zbraněmi, nikoliv přímo s lidmi, kteří by je ovládali. V tom Tower of Guns mistrně karikuje starší akční hry typu Unreal Tournament. Sice vyznává stejné arénové kulisy i stejný způsob hráčova pohybu plného úskoků, „strafování“ a obíhání v kruhu, ovšem jako celek působí velmi chladně.

Gigantická věž je sice plná života, ale nežije, protože v nepřátelích nebije opravdové srdce. Po chvíli ve vás tahle strojová odtažitost vyvolává stesk po člověku. Po takovém, který byť by byl jen dalším vaším vrahem, by naplnil vaši touhu po někom živém, organickém, cítícím. Je to snad imaginární stockholmský syndrom, se kterým Tower of Guns operuje?

Náladová obranyschopnost

Kromě základních zbraní se můžete do boje v Tower of Guns vyzbrojovat i perky. Ty rovněž znatelně ovlivňují hratelnost. Jeden vám zvýši kadenci kvéru, druhý umožní létat, prostě co se týče bonusů a zlepšováků, je Tower of Guns hodně variabilní.

Největší perličkou je ovšem oboustranný leveling zbraně. S tím jak úspěšně likvidujete nepřátele, roste její účinnost, ale při utrpěných zásazích naopak síla kvéru klesá. Veškerý boj ve Věži se tedy de facto zrcadlí v nekonečném levelingu a umenšování vašeho nástroje k přežití.

Proměnlivý ráj to na pohled

Neobvyklá hratelnost stavějící na sice statických, ale zároveň mutujících protivnících ostře kontrastuje s nádherou, v jaké byly jednotlivé levely vystavěny. Unreal Engine je schopný pohrávat si s perspektivou a činit uzavřený prostor větším než ve skutečnosti je, takže při vstupu do většiny hal zůstanete omámeni jejich vzdušností, velkolepostí, rozmanitostí i krásou... a hned zase pošupajdíte na start, protože žádné kochání hra netoleruje. Ale obětujte těch pár životů. Steampunková témata, prvky středověké fantasy i sci-fi vytvořené v příjemné symbióze, určitě stojí za chvíli krvavého oddychu.

Navržené prostředí souvisí i s další velmi důležitou vlastností hry. Aby frustrace z neustálého vracení nepřekročila únosnou mez i pro ostřílené hráče, sestrojil Mirabello specialitu, která se sice v typických roguelike hrách také objevuje, nicméně ve 3D získává na vlivu i moci. Jde o procedurálně generované prostředí, které je dost možná hlavní devizou hry. Právě to se stává důvodem, aby si Tower of Guns zahráli i lidé, které nebaví pořád jen rituálně umírat.

Návrat na start totiž v Tower of Guns není trestem. Přijdete sice o nějaké body, ale to jsou jen čísla. Mnohem více oceníte příležitost vidět Věž jinak než minule. Náhodná tvorba prostředí je perfektně zvládnutá především v otázce kompromisů. Hra nemění posloupnost jednotlivých misí, ani vzhled jejich styčných bodů, ale vše okolo přestěhovává.

Levely jsou přestavovány tak, aby délka misí odpovídala původnímu návrhu, nicméně z dřívějšího schodiště je třeba tunel, z ochozu skluzavka a tam kde byl dřív bezpečný úkryt, číhá teď ozubené kolo. Tower of Guns je zkrátka plná překvapení a neváhá perlit dokonce ani při "stavbě" protivníků. Slabí řadoví soupeři sice zůstávají neměnní, ovšem dílčí bossové se čas od času změní, často jsou to vlastně své bizarní zkomoleniny.

I přes technickou jalovost a strohý obsah ale Tower of Guns nabízí velkou porci nekonformní zábavy, se kterou zalepuje díru v akčním žánru. Tower of Guns je sice náročná, krvelačná a nekompromisní, ale zároveň nápaditá a plná zábavy, především z objevování. Při současném suchu na poli klasických staromódních akcí je to pozvánka, která se nevyplatí odmítnout.