Tormentum: Dark Sorrow

Verdikt
80

Temná a velmi osobitá výprava do bizarního světa, kde se za každým rohem skrývá šílenství. Nádherná grafika jde ruku v ruce se standardní adventurní hratelností, a to „něco navíc“ do hry vkládají morální volby. Škoda, že některé hádanky působí samoúčelně a pohyb po obrazovkách je krapet plovoucí. I tak se ale jedná o vynikající adventuru, kterou byste neměli přehlížet.

Počítač

WindowsWindows

9,9 €Steam
Steam

Mac OS XMac OS X

9,9 €Steam
Steam

Další informace

Výrobce: OhNoo Studio
Vydání: 4. března 2015
Štítky: horor, adventura

Jedna z mnoha pravd o životě říká, že je jen tenká hranice mezi šílenstvím a genialitou. A své místo na slunci si zaslouží převážně jedinci, kteří mezi těmito stavy dokážou plynule přecházet, byť třeba podvědomě, a navenek těžit to nejlepší z každého z nich. Uměl to třeba stvořitel Vetřelce H. R. Giger, a neméně se to dařilo i Zdzisławu Beksińskému. Tvůrci Tormentum: Dark Sorrow ze studia OhNoo se za hranice obou stavů podívali taky.

Nemám oči, ale musím se kochat

Bez paměti, snad jen s útržkem jakési vzpomínky na okřídlenou ženu, se probudíte v kleci unášené vzducholodí. Nevíte kam, nevíte proč. Nakonec s vámi přistane v tajemném zámku, kde podle slov bachaře strávíte zbytek života pykáním za své hříchy. Budete mučeni a každá špetka bolesti trochu očistí vaši duši. Jelikož ale nemáte ponětí, co tak strašného jste spáchali, abyste zasloužili takový trest, ale hlavně netušíte, jak dlouho by takové mučení muselo trvat, aby vás kompletně očistilo, rozhodnete se utéct.

Hra staví na ruční malbě a bez nadsázky se dá říct, že každou obrazovkou vzdává hold v úvodu zmíněným umělcům. Mysl devastující tvary se svůdně stáčejí po zdech, bizarnost mlátí dveřmi, jistá elegantní vlezlost smíšená s oplzlostí se zadírá pod kůži...

Tormentum je hra tak nádherná, že vás donutí se zastavit v každé nové lokaci, což si uvědomíte až po skončení. Vizuálně hra zkrátka působí tak skvěle, že na některé obrazovky budete chvíli jen koukat, a až pak si vzpomenete, že hrajete hru. Něco takového tu už dlouho nebylo.

Dává to smysl?

Ještě lepší však je, že dech beroucí obrazy autoři v rámci jistých mezí rozpohybovali. Vdechli jim život, čímž kulisy povýšili na plnohodnotnou součást hratelnosti. Tormentum totiž není surreálná hra pouze pro efekt. Snovému, notně šílenému vizuálu odpovídá také ladění hry, mnohé logické hádanky a hlavně celá řada morálních voleb.

Při hraní máte navíc pocit, že by si autoři půjčili pár triků z kuchařky Dark Souls. Po příběhové stránce totiž hra ze začátku v podstatě nic nenabízí a ožívá až teprve světem a tím, co se v něm děje. Jako hráči jste někam vrženi a věci pro vás mají význam, protože o nich můžete rozhodovat. Zároveň máte pocit, že na vašich volbách záleží.

Mnohdy instinktivně rozhodnete o něčím životě nebo se nějak zachováte a až teprve zpětně si uvědomíte, že jste vlastně jednali podvědomě. Hra jako taková neřekne, jestli konáte dobro nebo zlo – o tom si musíte rozhodnout sami v momentě, kdy se dostaví následky. Svým způsobem jste vlastně svědomím světa, který už dávno padl za hranice šílenství, a budete si to užívat.

Hratelností se Tormentum nevymyká adventurním standardům. S jistou dávkou příjemného překvapení se však dá říct, že vzhledem k okolnímu šílenství je velmi logická. Řešení puzzlů neprobíhá kdovíjakými bizarními tahy ve stylu Poldy a jemu podobných. S průchodem tedy nebudou mít problémy snad ani mírně pokročilí adventuristé. Samozřejmě ale dojde na zákysy. Nejednou se budete muset spolehnout na své detektivní schopnosti a čirou improvizaci. Takových situací však není moc a v nejhorším vám s nimi pomůžou návody na internetu.

Pružné standardy

Hnidopich bych mohl říct, že některé hádanky nebo hlavolamy působí trochu samoúčelně. Jsou ve hře, jen aby tam byly a hráč je musel překonat. Třeba když najdete klíč k bráně, ovšem po jeho vložení a odemčení musíte ještě vyřešit jednu hádanku, aby se otevřela.

Ale jediná validní výtka tedy putuje k technickému zpracování jako takovému. Herní obrazovky totiž kamera sleduje v  centru a do stran se posouvá, jen když se myší přiblížíte k okrajům. Na střed herní plochy je ale fixovaná a kdykoliv s myší pohnete, vrací se zpět – jako by byla na pružině. Posouvání kamery je proto dost neohrabané a chvílí trvá, než ho dostanete do rukou – pokud se vám to vůbec povede.

Ještě jednou se vrátíme

Tormentum: Dark Sorrow je na první pohled vítězství formy nad obsahem. Záhy ale zjistíte, že herní náplň, co se kvality týče, za grafikou příliš nezaostává, i když revoluční zrovna není. Výsledkem je mrazivá, šílená a vlastně i okouzlující adventura, která tlačí na ta správná místa – hlavně když toužíte po netradičním zážitku. Je to pastva pro oči a místy také solidní zápřah pro mozek. Závěrečné rozuzlení navíc ospravedlňuje většinu výtek, které byste mohli mít k jejímu obsahu. A dva konce – nemluvě o množství morálních voleb – zajistí, že se na tohle dobrodružství dříve či později vypravíte ještě jednou.