Tomb Raider

Spíše než mladého Indiana Jonese, kterým se série Tomb Raider vždy inspirovala, připomíná znovuzrození Lary Croft spíše poslední filmy s Jamesem Bondem. Lara se díky rychlému sledu událostí točících se kolem kultu pološílených trosečníků a záhady ostrova, ze kterého se nedostanete živí, mění doslova před očima a ke konci hry už v jejím chování najdete náznaky té hrdinky, která okouzlila herní svět již v roce 1996.

Zatímco ale tehdy se stal Tomb Raider zakladatelem žánru 3rd person akčních adventur, o sedmnáct let později už jen naskakuje do rozjetého vlaku moderních akčních dobrodružství jako Uncharted nebo Assassin's Creed. Crystal Dynamics se ale v nových mezích žánru pohybují s až neuvěřitelnou jistotou a naservírovali nám hru, která si dynamikou a velkolepostí se současnou konkurencí nezadá, a v mnoha směrech ji i převyšuje.

Jsem tak smutná...

V souvislosti s výše řečeným si ale nový Tomb Raider s sebou nese i negativa, která nelze opominout, přestože mnohé z nich platí v obecné rovině i pro celý žánr a najdeme je i u konkurence. Hra se snaží pracovat s emocemi hlavní hrdinky a s její postupnou proměnou v nelítostnou bestii, která se svým nepřátelům mstí za všechna příkoří, kterých se dopustili na ní i na jejích přátelích.

Bohužel, Tomb Raider působí v tomto ohledu až trochu naivně a velmi zjednodušeně. Lara je jediná postava ve hře, jejíž chování splňuje alespoň nějaká základní pravidla logiky, a je v podstatě celkem uvěřitelné. O ostatních postavách se dozvíme jen nezbytné minimum, chovají se ploše, předvídatelně a jejich osudy vás v podstatě nemusejí moc zajímat.

V praxi to vypadá tak, že krátce poté, co Lara zažije nějaký negativní emotivní šok, například zabije prvního člověka, pokračuje v cestě a další lidi už střílí bez slitování a jakýchkoliv zábran. Je samozřejmé, že vývojáři nemohli nechat hlavní hrdinku plakat nad každým zabitým nepřítelem, ale podobné chování opravdu bije do očí a je škoda, že autoři více nenutí hráče například do stealthových řešení některých misí, už jen z důvodu zachování Lařiny pozitivní karmy. Stealth je sice na mnoha místech možný a občas i dost výhodný, jenže nábojů do zbraní se všude válí doslova kopy a přestřelky jsou navíc dost zábavné a uspokojující, takže motivace ke stealth přístupu není velká.

Jsem tak naštvaná...

Dalším problémem opatrného postupu ve stínech je fakt, že umělá inteligence nepřátel v těchto pasážích nejočividněji odhaluje své nedostatky. To, že proženete šíp okem jednoho ze dvou nebo tří fanatiků kultu a zbylí kamarádi se na vše jen nezúčastněně koukají, je prostě neodpustitelné a stává se to poměrně často. Vždy v podstatě stačí jen počkat, až nepřátelé dokončí rozhovor, který mezi sebou vedou v okamžiku, kdy se k nim připlížíte, a pak jen potichu odstřelovat jednoho po druhém.

Trochu paradoxní je, že ve chvílích otevřených přestřelek, kterých je v Tomb Raider požehnaně, se už nepřátelé chovají poměrně uvěřitelně - přebíhají mezi kryty, snaží se vás přinutit k pohybu výbušnými lahvemi a dostat se vám nepozorovaně do zad. I díky nim je akce zábavná, rychlá a zpravidla dost přehledná, což určitě nelze považovat v tomto žánru za samozřejmost.

Jsem tak odpočinutá...

Většinu vybavení ale vylepšuje ve svých odpočinkových kempech u ohniště. Ve chvíli, kdy zasedne k ohni, může vylepšit nejen zbraně, ale v závislosti na nasbíraných zkušenostech se naučit i některé nové schopnosti. Tomb Raider ale samozřejmě není RPG a až na výjimky jsou nově naučené kousky spíše kosmetické a hra by se celkem bez problémů obešla i bez nich.

Možná právě tady tkví hlavní problém celého Tomb Raidera. Autoři jakoby se v průběhu vývoje zalekli radikálních změn v hratelnosti, které původně vymysleli a celou řadu nápadů nechávají jakoby viset ve vzduchu. Přestože je hráč může využívat, žádný herní prvek jej k tomu nevede a nemotivuje. Platí to zejména o tolik propagovaném souboji Lary s přírodou o přežití.

V řadě propagačních videí působil Tomb Raider skoro jako odlehčená varianta hraní na Robinsona, skutečnost je ale této představě dalece vzdálená. Lovení divoké zvěře je pouze prostředkem ke sbírání zkušenostních bodů, nečekejte tedy, že by Lara musela lovit kvůli hladu nebo nasycení spřátelených trosečníků. Po prvním „odzkoušení” lovu v rámci tutoriálu už nemusíte zabít jediné zvíře a přesto se vám bez většího snažení povede vylepšit naprostou většinu Lařiných schopností.

Jsem tak vážná...

V čem Tomb Raider naopak exceluje, je jeho klasická hratelnost a herní design. Řeč už byla o povedených přestřelkách, ve hře ale nechybí ani nádherné scenérie ostrova, skvělá starověká architektura a industriální oblasti, které na ostrově zbyly po druhé světové válce. Design úrovní je výborně vymyšlený a během pohybu v jednotlivých částech ostrova se neztratíte.

Každý prvek zde má své místo, přestože je architektura občas funkčně poněkud nelogická. Po celém ostrově se můžete pohybovat takřka libovolně (lze využít i rychlého cestování mezi kempy) a vracet se tak do již prozkoumaných částí kvůli hledání hromady bonusových předmětů, ať už jde o artefakty nebo o deníky, které dokreslují minulost i současnost ostrova.

Speciální „enviromentální” puzzly, které byly vždy jakousi obchodní značkou Tomb Raider série sice ustoupily trochu do pozadí, ale to neznamená, že je zde nenajdete vůbec. Jen jsou většinou schovány v bonusových kobkách, které objevujete mimo hlavní příběh a k jejich hledání se lze vrátit i po dokončení hry. Pravda, jejich vyřešení je zpravidla mnohem jednodušší, než tomu bylo ve starších dílech, ale s ústupky směrem k hernímu mainstreamu se asi budeme muset smířit.

Jsem tak dobrá...

I přes všechnu kritiku jde o velmi podařenou odpočinkovou hru, která vám nabídne jeden příjemně strávený víkend ve společnosti sličné začínající archeoložky. Tomb Raider dohrajete, v závislosti na vašich sklonech k objevování a sbírání bonusů, za nějakých 11-15 hodin čistého času, což sice může vypadat ve srovnání se staršími díly jako směšně málo, ale vzhledem k intenzitě akce a dynamice příběhu jde o slušné skóre. Ze hry zmizel prostor pro jakoukoliv nudu, a to aniž by vás zahltila přemírou výbuchů a nesmyslných „wow scén”.