Titanfall 2

Verdikt
89

Příběhově mělký, ale pestrý a zábavný singleplayer zdatně sekunduje skvělému multiplayeru. Titanfall 2 rozšiřuje a vylepšuje všechno z prvního dílu a bez problémů se řadí mezi nejlepší současné střílečky.

Počítač

WindowsWindows

Konzole

PlayStation 4PlayStation 4

Xbox OneXbox One

Další informace

Výrobce: Respawn Entertainment
Vydání: 28. října 2016
Štítky: sci-fi, multiplayer, fps, střílečka, akční

Respawn Entertainment jsou zpátky a podle šablony „větší a lepší“ vysoustružili pokračování, co se v drsné konkurenci neztratí. Titanfall 2 má navíc nelehkou úlohu, protože jako nejmladší otloukánek jde proti starším a zavedenějším značkám. Leckdo by se mohl ptát, jestli na špičku žánru všechny ty novinky ve dvojce stačí. Rovnou odpovíme, že stačí. Zatímco byl první díl čistě multiplayerovou akcí s viditelně omezeným obsahem i rozsahem, Titanfall 2 všechno nafukuje, rozšiřuje a mění. Tvůrci, kteří svého času vytvořili šablonu pro singleplayer i multiplayer ve válečných akcích, vstoupili znovu do stejné řeky a vytvořili dílo na úrovni her Gears of War, Call of Duty nebo Battlefield.

Singleplayer

Říct, že první Titanfall nabízel příběhovou kampaň je stejné, je tvrdit, že dvojka posouvá hranice žánru. Ano, špetka pravdy na tom je, ale ve skutečnosti to tak úplně říct nejde. Zatímco jednička se nesměle pokoušela o implementaci příběhových prvků do multiplayerových zápasů, dvojka obsahuje plnohodnotnou singleplayerovou kampaň, která vás svým formátem či délkou nepřekvapí, ale určitě jde o víc než jen povinnou odrážku na produktové stránce hry.

Singleplayer je v Titanfall 2 klasická akční šestihodinovka, která rozhodně neurazí, a někdy může i nadchnout. V hlavní roli se setkáte s běžným vojákem Jackem Cooperem, jehož sen je stát se Pilotem. Záhy se ovšem k pilotování neplánovaně dostane a od té chvíle je jasné, že hlavní roli vyfasoval Titán BT-7274. Je osobitější a hláškuje víc než Cooper, který by mohl poměrně úspěšně soutěžit o pozici nejobyčejnějšího a nejnudnějšího hrdiny posledních let.

Singleplayer však nahoru táhne hratelnost, což je nejdůležitější. Funguje na výbornou od začátku do konce, nenabízí žádné hluché, monotónní či opakující se pasáže, a hlavně je pestrá. Vývojáři mají skvělý cit pro tempo a umí šikovně střídat divokou akci s pomalejšími přestřelkami, hopsacími pasážemi, příběhovými sekvencemi, prozkoumáváním prostředí nebo regulérní válkou hromady Titánů.

Hlavně se ale tvůrci nebojí skoro až plýtvat unikátní mechaniky na jednorázové a krátké pasáže. Několikrát se v průběhu během kampaně dostanete k něčemu, co si vyzkoušíte na pár (desítek) minut, a pak už to nikdy neuvidíte a nezažijete. Nerecyklování nápadů je odvážné, kampaň to nesmírně osvěžuje a společně s pestrou hratelností zajišťuje, že nuda zde opravdu nehrozí.

Multiplayer

Titanfall 2, stejně jako jeho konkurence, na singleplayeru nestojí. Jestliže je singleplayer chutnou jednohubkou, je multiplayer luxusní žranicí obřích rozměrů, která se oproti prvnímu dílu dočkala významného rozšíření. Na co byste při zpětném pohledu v jedničce ukázali prstem, toho je ve dvojce víc.

Jedna věc ale přeci jen ubyla - Titáni s brněním od začátku. Zatímco v jedničce jste dostali plechového kámoše v brnění rovnou z výroby, ve dvojce Titán spadne z nebes jen v nedbalkách a štíty si musíte vybojovat. Přichází tak na řadu nová mechanika ve formě baterií, které jsou k dostání na mapě, nebo je můžete po menším rodeu vyrvat z hřbetu nepřátel. S ukořistěnou baterií, která jasně září na zádech, se pak musíte dopravit do svého Titána a aktivovat mu tím štíty.

Životnost Titána najednou násobně naroste a pro nesobecké hráče je tu možnost baterii nacpat i spřátelenému Titánovi. Třeba v tom svém zrovna nechcete být, nebo ho nemáte k dispozici, a byla by škoda baterii škudlit jen pro sebe. Kolegovi tím dost pomůžete, neboť štíty dostane jeho Titán. Stejně tak mohou spoluhráči dávat štíty vám a prodlužovat tím vaši životnost.

Titáni jsou kvůli bateriím křehčí. Sice neztratili nic ze své palebné síly a díky novým loadoutům, typům, zbraním a možnostem jsou ještě nebezpečnější, ale nepozorný Pilot může o svého Titána přijít dřív než stačíte říct Call of Duty. Baterie umí ale hratelnost solidně oživit a jak pro vás, kdy občas musíte z Titána vyskočit a jít si ulovit baterii, tak pro váš tým. Možnost dávat baterie ostatním spřáteleným Titánům vytváří solidní základ pro zajímavou týmovou hru a spolupráci. Obzvláště v módu Last Titan Standing, kdy se bez obrovských robotů neobejdete.

Jednou z dalších novinek je mód Bounty Hunt. Jde o „ten“ nový mód, který pravděpodobně budete hrát ze všeho nejvíc. Módů je v Titanfall 2 osm, ale Bounty Hunt je ze všech nejzajímavější. Každý zápas Pilotů a Titánů totiž zpestří několika vlnami počítačem ovládaných nepřátel, za jejichž likvidaci dostáváte peněžitou odměnu. Hra ji uděluje i za zabíjení nepřátelských Pilotů a Titánů. Mezi jednotlivými vlnami AI nepřátel se na dvou místech na mapě otevřou banky, kam byste měli jít nastřádané dolary vložit na účet.

Uložit vydělané peníze si však chce i nepřítel. A to se vsaďte, že ve frontě na vás čekat nebude. Vtip je v tom, že banky jsou za otevřené jen po velmi krátkou dobu a při každé smrti přijdete přesně o polovinu nastřádané částky. Čím vyšší částkou disponujete, tím déle se peníze do banky přesunují. Všichni to ví, proto kolem bank zuří intenzivní přestřelky. Navíc to na hráče vytváří velký tlak, protože když u sebe máte vyšší stovky dolarů, nechcete v takové situaci umřít. Tým, který první v bance nastřádá pět tisíc dolarů, vyhrává.

Z ostatních módů nechybí v Titanfall 2 ani starý známý Attrition, mnohem taktičtější a opatrnější Last Titan Standing, konzervativní Pilots vs Pilots nebo třeba svým způsobem originální a zajímavý Coliseum. V něm tvůrci ohlodali hratelnost Pilotů až na kost, kdy proti sobě stojí dva hráči v kruhové aréně bez jakýchkoliv budov, stromů či nerovností, bez Titánů a čehokoliv jiného. Jedna rána = zabití a konec kola.

Širší taktické možnosti nabízí také výrazně rozšířené možnosti loadoutů, kdy máte na výběr mnohem víc věcí, než tomu bylo v prvním dílu. Variabilita loadoutů si nic nezadá s konkurencí a nabízí dostatečné množství mrkviček, za kterými se můžete neustále honit - pro Pilota i Titána. Překvapivě zde nenajdete klasické zkušenostní body, ale „Merits“, které dostáváte za levelování zbraní, postavy, Titána, za výhru, za výkon apod.

Snad poslední větší novinkou jsou Boosty, které nahrazují Burn Cards z prvního dílu. Díky Boostům můžete vidět skrze zdi, vyslat na bojiště dvojici vybuchujících robotických pavouků, vytáhnout samozaměřovací pistoli z prvního dílu, vyhodit na strategické místo (třeba k bance...) věž nebo si prostě jen na chvíli posílit damage.

Novinek je v multiplayeru Titanfall 2 zkrátka hodně - oproti jedničce jde o výrazný posun vpřed. Nové systémy s těmi starými spolupracují na výbornou a těžko hledat něco, co by se dalo multiplayeru vytknout. Možná absenci Play of the Game známou z Overwatch? Akce v Titanfall 2 je natolik hektická, intenzivní a někdy i chaotická, že se čas od času podaří opravdu parádička, která by za ocenění Play of the Game stála.

Momenty, kdy velmi rychle běháte po zdech a přeskakujete mezi budovami, zatímco pár metrů pod vámi probíhá epická bitva několika Titánů, jsou úžasné. Všechno to ještě zásobíte salvou granátů, jen abyste pak skočili na nepřátelského Titána, vzali mu baterii, přivolali toho svého, vlezli do něj a začali střílet obří rakety na všechny strany. Právě tyhle momenty povznáší Titanfall 2 nad běžnou multiplayerovou šeď.

Všechny nové systémy, parádičky, povedené mapy a široké možnosti podtrhuje skvěle odladěná hratelnost. Titanfall 2 nabízí onen těžko popsatelný skvělý pocit z perfektně responzivního ovládání, stabilních 60 snímků za sekundu na PC i na konzolích a obecně svižných reakcí, že výsledek zkrátka působí skvěle. Doplňuje to řada promyšlených drobných detailů - od zvuků a hlášek, přes interface, až po drobné grafické vychytávky. Titanfall 2 je jednoduše radost hrát, i když zrovna nejste na špici online žebříčku.

Standby for...

Zábavný a pestrý singleplayer ve vás sice žádnou hlubokou stopu nezanechá, ale prostě baví. Hledat na multiplayeru nějakou chybu je stejné, jako hledat jehlu v kupce sena. Někde tam asi bude, ale v kontextu všech možností a pozitiv nad ní můžeme mávnout rukou. Titanfall 2 je prostě povedená first person akce po všech stránkách, a jako taková by neměla uniknout vaší pozornosti.

Pozitivní je také absence season passu, respektive příslib vydávání veškerého budoucího obsahu zdarma pro všechny. Vývojáři tak nebudou rozdělovat komunitu na hráče se základní hrou a hráče, kteří investovali další peníze do budoucího obsahu. Bezplatný season pass je ale to poslední, co by vás mělo motivovat ke koupi. Titanfall 2 si zaslouží vaši pozornost bez ohledu na to, co se s hrou bude dít v následujících měsících a letech.