Through the Darkest of Times

Verdikt
72

Hra nabízí unikátní perspektivu izolovaného občanského odboje proti nacismu v Berlíně. Po příběhové stránce nabízí spoustu emocí a donutí vás se zamyslet. Strategická část je ovšem poněkud plytká a příliš jednoduchá.

Počítač

WindowsWindows

14,99 €Steam

Mac OS XMac OS X

14,99 €Steam

Další informace

Výrobce: Paintbucket Games
Vydání: 30. ledna 2020
Štítky: druhá světová válka, indie hra, nacistické německo, adventura, simulace, strategie

Je 1. února 1933 a v ulicích německé metropole vládne vzrušená, v jistých kruzích přímo slavnostní nálada. Ten ukřičený džentlmen s patkou a komickým smetáčkem pod nosem byl totiž včera jmenován kancléřem Německa. Berlín však ani zdaleka není takovou baštou národního socialismu jako například bavorská metropole Mnichov. A zatímco se nad nic netušícím Německem začínají pomalu stahovat temná mračna, ve sklepě jednoho činžáku v berlínské čtvrti Kreuzberg se v tento chladný a chmurný den schází odhodlané trio občanských odpůrců diktátu národního socialismu.

Městský liberální učitel, židovský komunistický odborář a konzervativní pastor by za normálních okolností nebyli zrovna klasickou ideologickou trojkou. Obava z toho, co může přinést zítřek pod taktovkou nenávistí prostoupeného řvouna, je však spojila a zažehla v nich myšlenku na aktivní odpor.

Obavy nejen jich, ale i dalších politických odpůrců hrozící záhuby demokracie a svobody se začaly naplňovat již za necelý měsíc: byl zapálen říšský sněm a obvinění padlo okamžitě na hlavy komunistů, tedy těch nejzarytějších a nejpočetnějších politických rivalů nacistů...

V osidlech zla

V Through the Darkest of Times se ocitáte v roli vedoucího jedné izolované buňky odporu, plni ideálů a ambicí narušit nacistům jejich opojný sen o totální moci. Každý týden se spolu se svými nejvěrnějšími vydáváte v celkem čtyřech historických kapitolách nasazovat životy do ulic Berlína s cílem získat pro svou věc co největší možný počet lidí především z řad nespokojených a utiskovaných.

Hra samotná je rozdělena do dvou rovin. Zaprvé na strategické mapě města plánujete a uskutečňujete v týdenních tazích protirežimní operace sestávající z náboru sympatizantů, výběru dobrovolných příspěvků, šíření letáků, ilegálního šíření knih, špehování buněk SA či armády, sabotáží atd.

Ve druhé, mnohem zajímavější rovině se pak na pozadí historických událostí stáváte přímým aktérem a svědkem konkrétních, čím dál tím otřesnějších situací. Tady už narazíte na poutavý narativ s dialogovými možnostmi, při nichž nezřídka tuhne krev v žilách.

Odpor v rukavičkách

Příběh začíná v době, kdy se teprve začínaly rýsovat stíny toho nejničivějšího konfliktu v historii lidské civilizace. Na jaře roku 1933 pomalu začínají ulice města lemovat nacistické zástavy a prohání se jimi čím dál tím drzejší oddíly hnědých košil sborů SA šikanující a zastrašující členy diskriminovaných menšin, především z řad židovské populace a komunistů.

Z pouličních tlampačů se čím dál častěji ozývá hlas ministra propagandy a lidového osvícení, dr. Goebbelse, vybízející k bojkotu všeho židovského, zatímco vstupy do židovských obchodů pravidelně blokují kolohnáti z SA s transparenty varujícími obyvatele města před jakýmkoli pokusem u nich cokoli nakupovat.

V narativní rovině vás tak čekají nelehká osobní rozhodnutí, zda se třeba pokusit vzdorovat otevřeně přímo na ulici, či si jen například promluvit s kolemjdoucími anebo jen tak čučet opodál a moc se nevměšovat.

Hra nabízí dvě obtížnosti, příběhovou a tu pravou odbojářskou bez ukládání pozic. Pokud si na vás či vaše kumpány v tom druhém případě například fatálně došlápne gestapo, je vymalováno. Hru jsme dohráli na obě. Bohužel očekávání, že s těžší obtížností hra nabídne hardcore zážitek typu This War of Mine, bylo mylné, což je zároveň i naše největší výtka k jinak výborné hře.

Strategická část je totiž až příliš jednoduchá a hra vám nedá moc příležitostí provést nějakou zásadní botu. Dokonce i když někoho z vaší skupiny zavřou gestapáci, stačí dát dohromady ten správný tým a s velkou pravděpodobností je brzy našinec zas připraven k akci.

Samozřejmě stále hrozí nebezpečí, že o člena party přijdete. Někteří skončí v exilu, někdo se pro vás stane potenciálním nebezpečím, tak jej pro jistotu vyhodíte sami, a ti nejméně šťastní skončí u zdi či na oprátce. Ale tyto hrozby jsou až trestuhodně neobvyklé a ani vyšší obtížnost na to adekvátně nereaguje, skoro jako by si vás hra chtěla na těch čtyři až šest hodin mermomocí udržet, aniž by vás frustrovala selháním.

Odbojářův denní chléb

Na každou operaci můžete nasadit až tři z celkem pěti hlavních členů vaší malé buňky, a to včetně vlastní postavy, kterou si vygenerujete na začátku hry. Každý má několik základních RPG atributů, politické přesvědčení, povolání a pak řadu souvisejících perků, které ovlivňují pravděpodobnost úspěchu dané akce.

Na setkání s křesťanskou komunitou tak pošlete spíše věřícího než anarchistu, na tisk letáků či nákup papírů zase někoho gramotnějšího, vloupačky a přepady zvládne fyzicky zdatnější část skvadry a při tom všem ještě rozhoduje míra diskrétnosti. Při plánování akce tak už i přímo na mapě vidíte barevně odlišenou obtížnost, kterou lze modifikovat například falešnými doklady, kolem či ukradenou uniformou.

Jenže ani střety s případnými svědky či strážci pořádku vám příliš vrásek nenadělají, a tak je vaším jediným problémem dohled nad přílišnou notoričností postav, která při konfrontacích a některých kritických příběhových vsuvkách roste. Tu a tam se podaří zajistit nějakou klíčovou postavu z řad zaměstnanců městské správy, armády či policie, která dokáže zařídit zmizení určitých spisů atd. Jinak stačí poslat postavy na týden či dva do ústraní a hle, sejde z očí, sejde z mysli.

Téměř každá akce vás stojí nějaký ten peněžní obnos, který týden co týden generují vaši sympatizanti, jejichž neustálý nábor je krom přežití vašim primárním úkolem. Při tom všem navíc ještě hraje roli morálka. Ale zase, dostat ji na nulu, to by snad bylo potřeba hrát se zavázanýma očima anebo být kognitivně indisponován. Navíc, stačí si místo podvratných akcí dát jednou za čas s partou oraz a vyrazit třeba za ilegální taneční zábavou v rytmu swingu či do muzea, a morálka je zase plná.

V jejich nejtemnějších chvílích

Nedostatečně náročnou odbojovou činnost naštěstí bohatě vynahrazuje příběhová složka a rozhodně by nevadilo, kdyby se hra výlučně věnovala právě jí. Příběh vás totiž zavede do spleti těch pravých historicky inspirovaných událostí a útrap běžných lidí, které vás donutí přemýšlet nad důsledky konání zločinecké ideologie, nad osudy vašich blízkých a těch nejhůře zasažených čepelí režimu.

Při pálení knih se například setkáte se známým sitaristou a režimem pronásledovaným spisovatelem Erichem Kaestnerem, jehož knihy skončily ve veřejném, stranou organizovaném táboráku. Dostanete se na skok i do Paříže na jednání se zdejšími buňkami, kde se budete moct rozhodnout, zda se přikloníte ke komunistům, či liberálnějšímu křídlu odboje. Při výletu zeppelinem se pokusíte nastínit americkému novináři, že ona uvolněnější situace během příprav na olympiádu je pouhou fraškou, která má na mezinárodní scéně očistit pověst národně socialistického Německa.

Budete řešit dilemata svých židovských sousedů a jejich nacistických protějšků po zavedení Norimberských zákonů. Nezřídka se pustíte do křížku i s těmi nejzranitelnějšími a zároveň často i těmi nejodhodlanějšími stoupenci režimu – tedy Hitlerovou mládeží, a rozhodně mnohem vážnější formou, než jakou použil nedávno Taika Waititi v Králíčku Jojovi.

Jednou z nejdramatičtějších scén je setkání s komunistickou odbojářkou v kině promítajícím slavnou komedii, zatímco vám líčí hrůzy východní fronty doprovázené smíchem z hlediště. Setkáte se s přeživší umělkyní z Osvětimi anebo s důstojníkem wehrmachtu z okruhu armádního odboje a navštívíte i romské ghetto.

Všude tady se přímo nabízejí košatá příběhová vyústění, do kterých by se hra mohla ponořit hlouběji, jen kdyby jí k tomu tvůrci dali příležitost. Ale na to bohužel záběr hry nestačí, a tak vzniká spíš jakási krátkometrážní kronika hrůz. I přesto dokáže tato neobvyklá perspektiva strhnout a zaujmout tak silně, že hru dohrajte jedním dechem.

Through the Darkest of Times nutí hráče svým nekompromisním, neapologetickým přístupem přemýšlet nad absurditou a hrozbou totalitní společnosti, a to v době, kdy jsou bezbřehý populismus a radikální politická hesla na vzestupu nejen na starém kontinentě. V tomto ohledu hra dostává svých ambicí téměř dokonale.