This Is the Police 2

Verdikt
55

This Is the Police 2 je ukázkovým příkladem pokračování, které má spoustu nápadů, ale neumí je poskládat dohromady. Obtížnost je vyloženě frustrující a opětovné hraní identicky nezábavné. Skvělý dabing s tarantinovskými dialogy tomu už nepomůže.

Počítač

WindowsWindows

14,99 €Steam

Mac OS XMac OS X

Nedostupné

LinuxLinux

Nedostupné

Konzole

PlayStation 4PlayStation 4

Nedostupné

Xbox OneXbox One

Nedostupné

Další informace

Výrobce: Weappy Studio
Vydání: 31. července 2018
Štítky: taktická, adventura, strategie

První This Is the Police byla zjevení. Zábavná manažerská strategie se správně zahořklým náčelníkem policie v hlavní roli vynikala dabingem, snadno pochopitelnými mechanismy i příběhem, který řešil morální boj muže, co balancuje mezi pozicí poctivého policejního šéfa a zkorumpovaného poskoka mafie. Druhý díl měl přinést inovaci s xcomovskými souboji a postavou šerifky, která čelí ještě větším problémům. Obojí v jisté formě dvojka přináší, ale možná by bylo lepší, kdyby zůstala při starém.

Že to s This Is the Police 2 nedopadlo zrovna slavně, už víte z verdiktu nahoře. Přitom premisa zněla hodně nadějně. Malé zasněžené městečko Sharpwood kdesi v Americe jako by svou atmosférou z oka vypadlo geniálnímu filmu/seriálu Fargo. Nová role šerifky Reedové slibovala opět hutnou atmosféru, tentokrát z opačného konce plného neúcty k vašemu pohlaví. K tomu přidejte soubojový systém ve stylu XCOMu. Tak jak se to mohlo celé sesypat?

Může za to spousta faktorů. Lze začít třeba elementem zvaným Jack Boyd. Tenhle policejní veterán, v jehož kůži jste si v první hře snažili nahrabat jmění na důchod, si bohužel nedal pokoj a po pár úvodních minutách šerifce bere veškerou pozornost.

I když je zrovna na útěku před FBI a naštvanější než kdy dřív, rozhodne se zakotvit na místní policejní stanici plné pochybných individuí a v zájmu své sebezáchovy v podstatě převezme úřad po opravdu marné Reedové. To nejzajímavější lákadlo se tedy okamžitě vytrácí a vy opět trávíte čas s Jackem, kterého tentokrát nezajímá už vůbec nic.

To by se ještě dalo skousnout. Přeci jen dabing je stále na opravdu vysoké úrovni a je radost poslouchat zdejší dialogy, které se nedají nazvat jinak než jako „tarantinovské“. Často jsou naprosto o ničem, ale díky jejich uvěřitelnosti a autenticitě hltáte každou další historku o novém béčkovém filmu v kině.

Ale úplně největším zádrhelem celé hry je její nesmyslně nastavená obtížnost, kterou nemůžete nijak změnit. This Is the Police 2 si nevybíravým způsobem razí cestu: „Když je ti zle, bude ti ještě hůř.“ Mírně řečeno.

Jádro hratelnosti je v podstatě stejné. Na mapě města vám sem tam vyskočí případ, ke kterému můžete vyslat libovolné policisty. Bohužel, zas tak libovolné to není... Bude vám hrozně lézt na nervy jedna namyšlená policistka, která o jakémkoliv parťákovi řekne, že je to zelenáč a že chce skutečného chlapa. Když jí ho dodáte, tak ten naopak odvětí, že hysterku má doma a nechce ji i v práci.

V praxi to vypadá tak, že tahle „policistka“ celý den nic nedělá a odmítá pracovat dva dny po sobě. Takže máte o pracovní sílu méně. Do toho se dva, tři zaměstnanci nedostaví vůbec, protože jsou zpití pod obraz, dalšímu umřela babička, jiný spěchá na úřad, tenhle na koncert a vy najednou začínáte den se dvěma strážníky, kteří se ani nemohou pokusit něco vyřešit, protože nesplňují minimální bodovou hranici daného úkolu. Nemluvě o detektivních případech, které jsou stále přítomné, ale vzhledem k neustálému nedostatku policistů na ně vážně nemáte čas.

Systém vás odměňuje víčky z plechovek za dobře vyřešené situace, naopak vám víčka bere za případy ponechané ladem a nezvládnuté. A to ve výsledku znamená, že dostat se do kladného čísla s touto místní měnou lze jedině zázrakem. Víčka jsou přitom jedinou cestou k nákupu nových policistů, kterých je s každým dnem méně a méně, protože se v opilosti zabíjejí za volantem. Dostat se z tohoto začarovaného kruhu je nadlidský úkol.

A ne, nevycházíme jen z jediné zkušenosti. Hru jsme rozehráli mnohokrát a pokaždé jsme po zhruba jednom herním týdnu sledovali scénu, jak si pro Jacka konečně přijela FBI. Asi nejuspokojivější moment ve hře... Konec totiž nastává okamžitě ve chvíli, kdy tři dny po sobě nejste v kladných číslech s víčky. Rovněž se dočkáte hořkého konce, když na konci týdne nejste schopni zaplatit 20 tisíc vašemu vyděrači.

Ať se snažíte sebevíc, i když se vám podaří úspěšně vyřešit všechny případy za daný den, najednou se objeví opravdu velký problém, jehož vyřešení si žádá vaše taktické plánování v tahové přestřelce. A nejenže se vám to ve většině případů nepovede, ale v soubojích vám pomře polovina oddílu a nezdar této jedné šarvátky v podstatě vynuluje všechny předchozí úspěchy.

Tahové souboje nemají špatnou myšlenku. Každý policista se na něco specializuje a v průběhu hraní se vylepšuje vámi udávaným směrem. Někdo umí páčit zámky, další je expert na plížení, jiný rozdává extra rány nebo umí vyjednávat. Rovněž se staráte o jejich výbavu – obušky, tasery, pepřáky, vesty a tak dále.

Zní to fajn, ale praxe je jiná. Taktických možností nakonec moc není, umělá inteligence moc rozumu nepobrala a o zábavnosti se v tomto případě opravdu mluvit nedá. Jeden nezvládnutý zásah prakticky znamená konec úplně celého vašeho snažení. Jasným světlem tak zůstává pouze dabing a dialogy, které jsou paradoxně o ničem.

This Is the Police 2 dělá svému předchůdci ostudu, s jakou se u pokračování až tak často nesetkáváme. Než se s dvojkou trápit, radši si dejte znovu výbornou jedničku, která dělá snad úplně vše mnohem lépe. Dobré nápady prostě nestačí, musí ještě vzájemně fungovat, a to se tady opravdu neděje.