Thea: The Awakening

Slovanští bohové, slovanští netvoři

A tak se s pomocí naděje, víry a fantazie krystalizují mýty a legendy. A z legend se zhmotní bohové. Perun, pán nebes a blesku. Veles, podsvětní dveřník ukrývající se v močálech. Svarog, inkarnace slunce a bůh války. Nikdo žádného boha nikdy ani nezahlédl, ale i tak je naprosto jasné, že existují. Čí ruka by jinak vedla blesky, které rozštípnou strom vejpůl? Kdo může za déšť, sucho, nemoci, šílenství? Za naše štěstí a za náš žal? Bohové žijí na nebi, v lesích, v potocích, lidem se neukazují a tak je to dobře. My máme náš svět, oni zase svůj.

Svarog a Praha 

První okamžiky v maličké vísce uprostřed ničeho jsou krušné. Jste Svarog, bůh slunce. Zní to skvěle, že? Jenže nakonec to není o moc víc, než prázdný titul. Protože bůh už dávno není tak úctyhodné zaměstnání, jako kdysi. Dokonce i slunce ztratilo svou auru, svou jistotu, nevychýlitelnost z daného kurzu. Ze vší síly, moci a moudrosti zbývá jen ta malá špinavá vesnička a v ní pár unavených obyvatel. Dáváte jí jméno Praha v naději, že na tomto místě jednoho dne vyroste sto špičatých věží. Ale ten den nastane až za dlouhé eony, pokud vůbec. Zrovna teď musí moji poddaní zapomenout na krásnou architekturu včetně univerzit a kamenných mostů a soustředit veškerou svou pozornost na to, aby nepomřeli hladem a zimou.

Božská mysl dobře vnímá, že tohle není obyčejný svět. Jedná se o mapu složenou z hexů, na kterých jsou sem tam umístěny ikony označující nejrůznější komodity nebo zajímavá místa. I čas plyne jinak než jsme zvyklí. Dny i noci jsou rozděleny na tahy, které odměřují pohyb, výrobu i všechno ostatní, co se kolem děje. Nabízí se přirovnání ke hrám série Civilization, Heroes nebo nějakým jiným vágně spadajícím do kategorie 4X.

Sbírat, kovat, bojovat 

Prvním logickým krokem je sběr surovin, které se vyskytují na hexech v okolí vesnice. Není toho moc, akorát nějaká zelenina, dřevo a vlákna. Mezi vesničany jsou schopní sběrači, kteří se o to postarají. Jsou tu i dva nadějní kováři, jenže co s nimi, když neznáte žádné pořádné recepty? Tak je aspoň necháte vařit zeleninu do různých pokrmů. Čím větší variace jídla, tím více bonusů, to je odvěká pravda zaznamenaná už v nejstarších análech.

A co je zač zbytek osazenstva mého skromného sídliště? Samozřejmě válečníci. Sice pro ně nemáte žádné vybavení, protože kováři zrovna marinují mrkve a ředkvičky, ale s těmihle drsnými hochy a děvčaty už se dá něco podniknout. Například pořádná expedice, jak upozorňuje rohatý démon Theodor, hrdě plnící tradiční funkci tutoriálu.

Shromáždit pár lidí, nabrat do batohů jídlo a palivo a vyrazit do světa. Ve světě můžete získat exotické suroviny jako třeba kovy nebo maso a přinést je zpátky do vesnice. Tam venku taky na expedici čekají boje, úkoly, tajemství a nebezpečenství v podobě oblud a přízraků! Aha, ano, taky bychom možná měli zjistit, kde se tu vzala veškerá ta nemrtvá krvelačná havěť. Ale pěkně jedno po druhém.

Další kartičky?! 

Ve světě se skutečně může stát leccos. Narazíte na lidi (nebo spíše humanoidní bytosti), kteří poskytnou pomoc nebo úkoly. Dialogy jsou plné nejrůznějších konverzačních možností, které se ještě mění podle složení družiny. Směle by je šlo přirovnat k jakémukoli RPG. Ne všechna setkání v divočině končí mírumilovně. Krajinou se toulají skupiny nestvůr, se kterými je třeba se vypořádat pěkně postaru: mečem, sekyrou a kladivem. I když ani tohle vlastně není tak docela pravda.

Rychle spolu s kumpány zjistíte, že zběsile se vrhnout do řeže a mlátit kolem sebe rozhodně není jediná možnost, jak řešit konflikty. Není špatný nápad otrávit návnadu, střílet z dálky, udělat taktický manévr, nebo se pokusit z toho všeho prostě vykecat. Je zajímavé, že všechny druhy střetů fungují stejně - jako karetní hra.

Upřímně řečeno to není zas tak složité. Různí vesničané rovná se různé vybavení a různé skilly, které se budou hodit do různých střetů. Expedice složená z vychytralých řemeslníků a učenců se tak může světem "probojovat" stejně dobře jako ostřílení hrdlořezové. Jen je trochu nešťastné, že skupina obřích lidožravých pavouků obvykle nemá náladu na poslouchání rozumných argumentů. Kartičkový bojový systém je ale zábavný, komplexní a napínavý. Zvlášť protože pokud umře vesničanova kartička, vesničan sám ji poslušně následuje do hrobu. Jeho jméno, portrét, schopnosti, všechno zmizí ze hry. Navždy a nenávratně.

Prosperita kostkám navzdory 

O nespočet tahů později je Praha plná budov a řemeslníci kovají složité výtvory ze zlata a mithrilu. Pod božským vedením vesničané přišli na kloub nejrůznějším záhadám, potkali spoustu magických bytostí včetně děsivých draků a už dávno mezi sebou mají i mágy, hraničáře a mediky. Sice nemůžou založit novou vesnici, takže všechno zboží dál obstarávají expedice, ale čert to vem, Praha je stejně královna všech měst.

Nebudeme si nic nalhávat, je otázkou náhody, jestli jedna z expedic na své cestě najde truhlu s pokladem, nebo jestli s ní divoká prasata provedou něco jako obrácenou zabíjačku. Občas to není úplně fér a vede to k božskému hněvu na skryté hody kostkou a na celou tu pitomou hru. Ale i štěstí se dá ovlivnit, když jeden ví, co dělá. 

Pár chyb, spousta pozitiv 

Během celé té cesty za štěstím - nebo aspoň za absencí neštěstí - si všimnete několika věcí. Například, tenhle svět je na povrchu dost nepříjemný. Možná ještě horší než tyhle věci je to, že je potřeba hrozně moc klikat. Rozhraní by se určitě dalo navrhnout tak, aby nezdržovalo a bylo logické a přehledné. Taky by se hodilo, kdyby lépe vysvětlovalo, co je co, a aby všeobecně nebylo tak neohrabané.

Ale pod povrchem? Tam se skrývá svět tak bohatý, že to skoro až bere dech. Všechno, o čem byla doposud řeč, je samo o sobě komplexnější než by kdokoliv mohl čekat. Nic není jen tak na okrasu, aby to tam prostě bylo. Vyrábění předmětů, správa města i expedic, karetní hry, RPG element, dialogy, dokonce i náhodné události - za vším stojí robustní systémy, díky kterým je opravdová radost být bohem.