The Westport Independent

Verdikt
65

Protože média mohou (a také to dělají) manipulovat davy, je dobré si připomenout, že nikdy nic není černobílé a zdánlivě snadná rozhodnutí mohou přinést nečekaně negativní výsledky. Forma však v případě The Westport Independent vítězí nad obsahem. Jde o zajímavý experiment, ale hru blížící se k průměru.

Mobilní zařízení

AndroidAndroid

Google Play
Koupit

iOS (iPhone, iPad)iOS (iPhone, iPad)

App Store
Koupit

Počítač

WindowsWindows

3,99 €Steam

Mac OS XMac OS X

3,99 €Steam

LinuxLinux

3,99 €Steam

Další informace

Výrobce: Double Zero One Zero
Vydání: 21. ledna 2016
Štítky: politická satira, simulace, strategie

The Westport Independent patří k týdeníkům, na které má za tři měsíce tvrdě dopadnout kladivo nového tiskového zákona. Totalitní vláda by totiž ráda potlačila svobodu slova a zarazila šíření informací, které se jí zrovna nehodí do krámu. V roli šéfredaktora zmíněného periodika máte k dispozici čtyřčlennou redakci a vaším hlavním cílem je jednak se dožít vydání nového zákona a dle svého nejlepšího vědomí a svědomí informovat o veškerém dění během oněch dvanácti týdnů. Boj se se systémem i sebou samým může začít.

The Westport Independent vznikla původně jako projekt v rámci dvaasedmdesátihodinového game jamu, který tvůrci ze švédského studia Double Zero One Zero na konto popularity původního alfa dema rozpracovali do klasické komerční hry. Podobně tomu bylo třeba v případě Gods Will Be Watching, která má vlastně s Westportem dost společného. Obě hry staví hráče do role vůdce, který se stará o své svěřence a zároveň se snaží dostat až do konce hry, v případě Westportu tedy data, kdy začne platit nový zákon. V obou případech je úhlavním nepřítelem především herní svět a vaše svědomí, protože žádné rozhodnutí není zcela správné nebo špatné.

Vyobrazení totalitního státu silně připomíná například svět Orwellovy knihy 1984, kde Velký bratr (skoro) všechno vidí. Ve Westportu na vše dohlíží státní aparát, který sleduje každý článek, který se v novinách objeví, a stejně tak jejich autory. Proti totalitní vládě se snaží bojovat skupina rebelů, která těží z každého článku proti režimu a obecně ve prospěch jejich kauzy - každý článek, pro i protivládní, totiž ovlivňuje veřejné mínění.

Pravda nemá jen jednu tvář

Například zpráva o nových bytech v jižní části města se dá napsat několika způsoby. Prvním je slepá glorifikace státního aparátu, který myslí na všechny své obyvatele a svízelnou situaci s nedostatkem bydlení vyřeší stavbou nových bytů. Ať žije prezident! Alternativou je uvést už poněkud detailněji informace o tom, že byty budou stát na místě bývalé ubytovny pro chudé a zároveň budou cenově jen těžko dostupné pro lidi, které je třeba ubytovat, a o současnou střechu nad hlavou teprve přijdou kvůli stavbě. Vyznění zprávy, potažmo intenzitu zvoleného sdělení, můžete dále upravovat ještě výběrem odstavců.

Na někoho, kdo nemá zkušenost s žádným klasickým médiem a nepsal nikdy třeba o dění v místě svého bydliště, může Westport působit jen jako hříčka. Ukazuje ale pěkně, jaký dopad může práce editora a šéfredaktora mít. Právě editor může třeba z jinak poutavého textu se spoustou konkrétních informací udělat ploché vyprávění bez jakéhokoli vyznění, nebo rovnou může informace poskládat tak, že perfektně zakryjí skutečné události, aniž by ale šlo o lež.

Jak žít sám se sebou

Účelem Westportu tak není bavit v tradičním slova smyslu. I v případě, že jste relativně pomalí čtenáři anglických textů, zabere jedna hra něco mezi půl hodinou až hodinou čistého času. Pokud ale budete nad svými rozhodnutími v roli šéfredaktora přemýšlet a pokusíte se hrát podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, rázem dostanete herní zážitek, který se neměří časem. The Westport Independent je navíc vytvořená s ohledem na opakované hraní. Jednou můžete jít tvrdě na ruku režimu, podruhé podporovat revoluci, potřetí zkusit balancovat mezi oběma přístupy apod.

Grafická i zvuková stránka hry hrají na retro notu, ale tentokrát ne osmdesátkovou - tvůrci zvolili stylizaci přelomu čtyřicátých a padesátých let dvacátého století, tedy doby noirových filmů a zakouřených redakcí s kovovými větráky či tlustými staženými žaluziemi. Bohužel, možnosti tohoto konceptu hra vzhledem ke svému rozsahu téměř vůbec nevyužívá a hráč má tak k dispozici pouze pracovní desku s připravenými texty na každý týden a drobný přehled profilů maximálně čtyř redaktorů, které může za jejich články a vaši editaci sbalit tajná policie. Kromě toho se vám po čase otevře možnost ovlivňovat rozložení textů v čísle, potažmo možnost určovat distribuci nákladu čísla do čtyř částí města. Obyvatelé každé části města totiž touží po trošku jinak zaměřených textech, což je potřeba při sestavování článků a celého čísla zohledňovat.

Bulvár, politikum nebo hlásná trouba režimu?

Proces editace textů obnáší volbu mezi dvojicí titulků (střízlivější a přikrášlený) a výběru informací, které se mají objevit přímo v textu článku. Úprava titulků může vést k senzačním textům jako „Známý filmový herec vyvázl z nehody bez škrábnutí!“. Oproti tomu pak můžete na pravou míru uvést fakta titulkem „Filmový herec v opilosti naboural do veřejného osvětlení.“ Co myslíte, že se bude lépe prodávat ve čtvrti, kde lidé lační po bulvárních zprávách? Zkuste se někdy podívat, jak je vyvedená (nejen) titulní stránka některého bulvárního deníku a bude vám to jasné.

Ne každé číslo sestavujete z většího množství textů, přičemž vydat můžete maximálně čtyři - jenom při plném počtu redaktorů. Aby tvůrci dodali hře další rozměr, hrají jistou roli i samotní redaktoři, kteří se týden co týden baví o aktuálních tématech a událostech. Nápad je to výborný, ale bohužel je nedotažený. Každý ze čtyř redaktorů má nějaké pozadí, vlastní život a hlavně názory. Jednoho z redaktorů například třeba v polovině hry odvede státní bezpečnost, protože má příliš prorebelské názory a vy jste ho nechtěli nutit do psaní článků, co glorifikují státní aparát. Skončíte v takovém případě s menší redakcí a nebudete si moci už tolik vybírat, o čem napíšete.

Nápad dobrý, provedení kulhá

Finále hry představuje poměrně dlouhý text, který shrnuje uplynulé dění, popíše události v den vydání zákona omezujícího tisk a dojde i na část věnovanou členům redakce. To je ale bohužel všechno. Je škoda, že tvůrci více nerozšířili původní projekt. Stačilo více propracovat řízení redakce, komunikaci s redaktory i lidmi zvenčí nebo ekonomické záležitosti a hned by výsledek působil lépe. Takhle je totiž rozpačitý. Spíš než o hru v tradičním slova smyslu se jedná o pozoruhodný experiment, který na místo zábavy přináší impuls k zamyšlení se nad kritickým přijímání informací z médií všeho druhu. Svým poselstvím a atmosférou se jedná o zajímavý počin, kterému ale schází podstatný aspekt každé hry - zábava. Když budete o The Westport Independent někomu vyprávět, bude to spíš v kontextu poselství hry, ne její hratelnosti.