The Turing Test

Verdikt
74

Logická plošinovka The Turing Test je zábavná směs žánrových nápadů. Chlubit se může i filozofickým podtextem. Na konkurenci však mírně ztrácí kvůli nepříliš originální mechanice puzzlů a jalovějšímu prostředí.

Počítač

WindowsWindows

19,99 €Steam

Konzole

Xbox OneXbox One

Microsoft Store
Koupit

Další informace

Výrobce: Bulkhead Interactive
Vydání: 30. srpna 2016
Štítky: sci-fi, filosofie, first person, plošinovka, hlavolamy, logické

Počítače jednou zvládnou komunikovat s člověkem tak, jako to předtím uměli jen lidé mezi sebou. To jednak urychlí vědecký pokrok, ale zároveň dojde na nové existenciální otazníky. Je třeba možné, aby se racionálně uvažující stroj opravdu podobal člověku s jeho morálkou a svobodnou vůlí? S pomocí mnoha puzzlů a slušně odvyprávěného příběhu se na to pokusí odpovědět sci-fi arkáda The Turing Test.

Dědictví Alana Turinga 

Člověk a stroj, to je základní téma slavného vědeckého testu, který hře propůjčil název. Turingův test má v praxi ověřit, zda se umělá inteligence dokáže chovat natolik inteligentně, aby měl člověk pocit, že komunikuje s jinou lidskou bytostí. Avšak podle tvůrců hry se mají počítače ke splnění tohoto předpokladu přiblížit až v daleké budoucnosti při kolonizaci Jupiterova ledového měsíce Europa. Právě tam začíná příběh 3D plošinovky s desítkami mechanických rébusů a silným filozofickým podtextem.

Tvůrci z Bulkhead Interactive vypráví, že jednou naši potomci objeví v ledové krustě Europy nové formy života, které budou schopny změnit podstatu lidské existence. Dilema ohledně využití tohoto nevídaného objevu odstartuje jakýsi neplánovaný Turingův test na samotné stanici a pravděpodobně rozhodne o budoucnosti celého lidského pokolení. Ve chvíli, kdy vědecká posádka ztratí kontakt se základnou, je třeba vyřešit problém už jen s palubním počítačem. O něm přitom dlouho nebude možné jednoznačně prohlásit, zda je to dobrý sluha, či zlý pán.

Inteligentní Tom 

Umělá inteligence z Europy, familiárně nazvaná TOM, je směsicí chladně vypočítavé Shodan (System Shock) a uvěřitelně „lidského“ Hollyho z Červeného trpaslíka. Hlavní TOMovou charakteristikou je ale fakt, že za každou cenu musí hájit zájmy agentury, která kosmonauty na misi vyslala. Bez morálního traumatu tedy posádku klidně i zlikviduje, pokud to dostane befelem. Jakmile TOM zahájí s hráčem dogmatický dialog o smyslu bytí, utvoří se ve hře velmi temná až mysteriózní atmosféra.

Pokud jde o filozofické poselství, hra se úspěšně snaží napodobit stav blížící se pozitivnímu výsledku Turingova testu. Hráč se v roli astronautky „Ava“ dostane do kontaktu s natolik vyspělou počítačovou entitou, až se zdá, jako by opravdu rozmlouval s lidským protějškem. Dilema, zda hlasu shůry věřit, či nikoliv, a zda s ním na Europě spolupracovat nebo soupeřit, se příběhem vine jako tenká červená linie.

Důstojný slepenec nápadů 

Střet existenciálních názorů, se kterými do sebe Ava a počítač střídavě šijí, činí z jinak přísně lineárního děje kupodivu působivé a do poslední chvíle nejednoznačné drama. Avšak doufám, že jste nezapomněli, že The Turing Test je také (anebo hlavně) logickou plošinovkou! TOMovo království samozřejmě nejsou jenom slova, je to i změť desítek místností industriálně-technicistního charakteru, ve kterých se rozehraje velké rébusové představení.

Celá stanice na Europě byla vlivem jistých okolností přestavěna na puzzlovitý komplex, a abyste se dobrali k příběhovému finále, musíte najít způsob, jak se z jedné místnosti dostat do druhé, přičemž ode všech dveří „někdo ztratil klíč“. Nebude divné, když se u každého rébusu „zjeví“ TOM, že? To ten Turingův test…

Energie nad zlato 

Co se týče hratelnosti a designu, není The Turing Test příliš originální. Hra očividně „nakupovala“ u konkurence, a proto je slepencem nápadů z moderních first-person puzzle her. Pokud jde o tu nejokatější inspiraci, lze zmínit třeba Magrunner: Dark Pulse, Quantum Conundrum či Portal. Od této svaté trojice si autoři půjčili pohyb po plošinách, manipulaci s předměty a prostředí s rychlými změnami pozic. Důstojnost ani atraktivitu naštěstí hra neztratila. Zapůjčenou techniku totiž kombinuje do stále dosti zábavného celku.

Mrzutější je ale fakt, že hra využívá jen několik málo základní nápadů. Plejáda obvyklých žánrových elementů jako je gravitace, čas, magnetismus či zrcadlový efekt zůstaly víceméně stranou a dominantní se stala práce s něčím, co se podobá elektrické energii. Právě ta v místnostech pohybuje se všemi mechanismy, které umožňují další průchod. Vtip je v tom, že mechanismy nejen že nespolupracují, pokud je nepropojíte zcela ideálně, ale oné propojovací energie je vždycky méně, než byste zrovna potřebovali. Po většinu času je to fajn zábava, kolikrát ale člověk zatouží i po něčem velkorysejším.

Energie je ve hře distribuována v podobě přenositelných baterií a vystřelovacích kuliček, kterých dohromady není nikdy dost na to, abyste si kvůli oživení jednoho mechanismu zároveň nešťastně neumrtvili ten druhý. S energií je zkrátka třeba chytře hospodařit, správně ji „umisťovat“, dodržovat adekvátní posloupnost řešení a vyrovnat se i s problémem, že jí existuje hned několik druhů. Zatímco jedna třeba dokáže nastálo otevřít dveře, jiná už je udrží jen po krátký čas a další s nimi střídavě lomcuje. A pak se v tom vyznejte. 

The Turing Test zkrátka vyžaduje prostorovou orientaci, logický úsudek a schopnost předvídat. Představte si třeba halu, kde každé zařízení potřebuje energii konkrétního druhu i množství, a jak pak zařídit, aby všechny portály, schody a plošiny vytvořily elegantní kaskádu, po které lze „přehopkat“ do další úrovně? Turing Test nabízí úkoly pro velké řešitele, u kterých se docela zapotíte.

Trocha stereotypu 

Náročnost úkolů je v rámci žánru obecně střední či vyšší, i když monstrózní obtížnosti jako z Magrunner se bát nemusíte. Od začátku do konce totiž mechanika hry funguje na stejném základu a roste jenom rozměr řešení. To je vlastně ona zmíněná bolístka celého konceptu.

Výrazné proměny hratelnosti, která by hru po mechanické stránce znovu „nakopla“, se dočkáte až v závěrečné třetině děje a to při řešení puzzlů z odlišných perspektiv (bez detailů - vzhledem k příběhu). Jenomže to je trochu málo. Ta nálož mírného stereotypu předtím za závěrečný „twist“ úplně nestojí.

S neměnnou podstatou puzzlů souvisí i nenápadité prostředí. Při porovnání vzhledu například se zmíněnou konkurencí, je The Turing Test na pohled vysloveně unylá. Vědecká báze připomíná sterilizovanou továrnu na chirurgické nástroje, a nic na tom na nezmění ani divoké barvičky energetických kabelů, ani pár návštěv velkoryseji zařízených interiérů a už vůbec ne epizodní průchod ledovou krustou Europy.

Autoři zkrátka chtěli, aby prostředí vypadalo tak, jako by ho postavil sám počítač, a to je asi tak poslední, i když ne úplně šťastné, propojení hratelnosti s příběhem. Umělá inteligence nevyznává kreativitu ani svobodnou vůli, a to jsou pojmy, které se v myšlence díla chtě nechtě musely projevit. Naštěstí se počítačová „neschopnost“ vcelku snadno skryla pod příkrovem slušné zábavy. Dobrá a zajímavá, i když místy fádní a neoriginální - přesně taková je The Turing Test.