The Surge

Verdikt
72

The Surge vnáší do žánru akčních RPG čerstvý vítr svým zasazením i neotřelými přístupy. Škoda, že vývojářům došel dech při navrhování úrovní.

Počítač

WindowsWindows

49,99 €Steam

Konzole

PlayStation 4PlayStation 4

Zboží.cz
$59,99PlayStation Store

Xbox OneXbox One

Zboží.cz
1 699 KčMicrosoft Store
Koupit

Další informace

Výrobce: Deck 13
Vydání: 16. května 2017
Štítky: sci-fi, bojová, vesmírný, akční, rpg

Zatímco v jiných titulech představuje frustrace nepěknou vlastnost, která změní váš pohled na danou hru k horšímu, v případě akčních RPG je obtížnost vlastně důvod, proč je mnozí hrají. Touha zažít frustraci při neustálém prohrávání v náročných soubojích, má zkrátka něco do sebe. A byť je Dark Souls právoplatný král svého žánru, řada hráčů si zamilovala i jeho dva roky starou „kopii“ Lords of the Fallen, kterou spoluvyvíjeli i tvůrci z německého studia Deck13 Interactive. A když se pak objevila zpráva, že stejný tým pracuje na akčním RPG se sci-fi tematikou, radost byla veliká. Teď už jen zbývá otázka, zda se The Surge povedlo naplnit očekávání. A odpověď? Minimálně v několika bodech zní rozhodně ano. Je tu ale jedno velké ALE. 

Těžký život invalidy

Po všech těch epických fantasy středověkých kulisách plných obrovských draků, nechutných pavoukovců a dalších roztodivných nepřátel se sekerami, meči, halapartnami či magií, se na trhu konečně objevilo něco jiného – sci-fi zasazené do blízké budoucnosti našeho světa s mírným nádechem uvěřitelné apokalypsy.

Hru začínáte jako životem sklíčený vozíčkář Warren, kterému nemůžete změnit vzhled, ani pohlaví. Chudák Warren se přihlásil jako pracant pro novou společnost Creo, která si bere za cíl obnovit atmosféru lidmi zpustošené planety. Počkat, vozíčkář a pracant? No jen si vzpomeňte na Cameronův snímek Avatar.

Mechanická řezničina

Prim hraje jednoznačně hratelnost, představovaná hlavně tuhými souboji. V tomto se opětovná inspirace sérií Dark Souls nezapře. The Surge není nic pro padavky, kteří nedokáží udržet nervy na uzdě. Budete umírat, hodně. Pokud se ale bojíte, že tím hlavním jsou ty samé souboje, které tu byly v jiných hrách už stokrát, pak zpozorněte. The Surge inovuje! Na nepřátele sice můžete naběhnout a kosit je hlava nehlava, tím byste ale přišli o značnou část obsahu. Vy je totiž můžete kosit i ruka neruka a noha nenoha. K dispozici máte jakýsi realtimový V.A.T.S. systém z posledních Fallout her, díky kterému se můžete zaměřit na konkrétní část těla nebožtíka před vámi. Systém vám zároveň zvýrazní, kterou z končetin má soupeř opancéřovanou, a kterou odkrytou, abyste se na ni mohli zaměřit.

Zaměřovací systém tu ale není jen pro srandu králíkům. Má důležitý účel. V lokacích se totiž nenachází skoro žádné „truhly“, ve kterých byste si přišli k vybavení, a nepadá ani z nepřátel. Vybavení si totiž musíte ukrojit. Pokud se vám zalíbí motorovka v pravačce protivníka, jednoduše se na ní zaměříte a efektním zpomaleným dokončovákem mu jí za doprovodu hektolitrů krve (v případě lidských protivníků) amputujete.

Odříznutou část jednoduše seberete, ale tím ji ještě nezískáte! Odseknutá je sama o sobě k ničemu. Dostanete však plány na její výrobu, která vyžaduje spoustu materiálů, jež získáte pouze odsekáváním té samé části z dalších protivníků. Jde o velice jednoduchý, ale zábavný systém, který před vás staví dilema – půjdete po nekrytých částech, kdy se s protivníky snadno vypořádáte, nebo budete riskovat za účelem zisku materiálů?

Se zaměřením se ale objevuje jistá potíž. Změna zaměřeného nepřítele na jiného je docela nepohodlná, a ne vždy se podaří zaměřit tam, kam byste právě chtěli. V napjatých situacích, kdy na vás jdou dva a více nepřátel, to často znamená konec vaší kariéry.

V hlavní roli: exoskelet

Výzbroj se celkem nestandardně dělí na šest částí – dvě ruce, dvě nohy, hlavu a hruď. Snadno tak ze sebe můžete udělat asymetrickou, ale účinnou zbraň. S výstrojí také souvisí další zajímavý mechanismus v podobě jádra vašeho exoskeletu. Každá část výstroje odebírá určitou část energie jádra, což vám brání ve svobodném používání toho nejlepšího, co je k dispozici. Jádro si naštěstí můžete vylepšovat takzvaným Tech Scrapem, zdejšími dušemi, kterými zvedáte jeho kapacitu.

Každých deset úrovní jádra se vám navíc otevírá slot pro implantáty, bez kterých se jen těžko obejdete, a které také vysávají drahocennou energii. Díky nim ale vidíte stav životů nepřátel, máte bonus ke zbraním nebo držíte tři injekce pro obnovení zdraví. Je tedy jen na vás, zda si takové implantáty dáte tři a budete se v soubojích více léčit, nebo se zaměříte na vylepšení jiných aspektů. A abychom nezapomněli, Tech Scrapem můžete vylepšovat i jednotlivé části exoskeletu, abyste byli konkurenceschopní a měli ještě více dilemat při utrácení šrotu.

Čím více šrotu u sebe máte, tím více ho získáváte z každého dalšího padlého. Když zemřete, dropnete ho na své pozici a můžete se pro něj vrátit v příštím běhu. Zde však nastává oproti Lords of the Fallen změna. Stále platí, že pokud při druhém běhu zemřete, máte po pracně nahromaděném šrotu, ale přijdete o něj i tehdy, pokud si k němu nedoběhnete do dvou a půl minuty, což zásadně zvyšuje napětí. Přestože vám každý zabitý protivník čas prodlouží, zvyšujete střetem s ním riziko, že tam nedoběhnete vůbec. A musíme říct, že tento prvek by nevadil tolik, kdyby autoři neudělali několik přešlapů v level designu.

Kolem tohohle šrotu jsem už jednou šel

A tím se bohužel dostáváme z té veselejší části do té pochmurné. Ach ten level design. Úrovně v The Surge sice obsahují mraky zkratek a razí tak správnou cestu prvotního objevování prostředí a následného usnadnění si cesty, jenže jednotlivé lokace jsou vskutku rozsáhlé a uličky v nich vypadají jedna jako druhá. Zkratka nezkratka, kam odtud kruci jít? Ztratili jsme se vícekrát, než by bylo milé, a právě z toho důvodu jsme často o šrot přišli. A to je frustrace, kterou tvůrci určitě neplánovali.

Říkáte si, proč se jednoduše nedržet nějakého ukazatele? Smůla. Ve hře není žádná mapa, diář, ani text poletující po obrazovce. Jedinou instrukci dostanete z vysílačky, kde se dozvíte o destinaci, o které jste do té doby neslyšeli. Když se taková sekvence spustí uprostřed boje, informaci prostě přeslechnete, a jste v háji. Kam máte jít? Kdo ví.

Musím se také zmínit o velice častých úzkých plošinách s otevřenými propastmi kolem, do kterých ve velmi hektických soubojích nevyhnutelně spadnete. A opět se rozloučíte se šrotem. Pochválit nelze ani prvoplánové lekačky. Spousta nepřátel se schovává v temných rozích, ze kterých vám skočí na záda a vezmou půl zdraví. Ok. Poprvé je to fajn, leknete se a jste pod tlakem. Ale podruhé to značně zpomalí váš postup, protože se před každým rohem zastavujete, vykukujete, snažíte se na soupeře zaměřit a být připraveni uskočit. A to bohužel zábavné není.

Asi největší bolestí hry jsou ale budky, ve kterých si vylepšujete jádro, upravujete výstroj, doplňujete zdraví a resetujete nepřátele. Jedná se v podstatě o bonfire z Dark Souls. Jen s tím rozdílem, že je v každé lokaci jen jedna, navíc hned začátku. Lokace jsou tak velké a zmatečně navržené, že se opět dostavuje nechtěná frustrace z probíhání každé z nich pořád dokola od začátku do konce. Než náhodou zjistíte, kam máte jít.

Aha, prostranství, tady umřu

Na chvíli ale odbočíme k něčemu veselejšímu. Třeba k nepřátelům, ale hlavně k bossům. Běžných nepřátel sice není mnoho, ale jejich obměny tvůrci dávkují tak akorát. V první lokaci vás obtěžují malé vrtulníčky, jeden rychlý exoskeleťák s tyčí a další těžký s kladivem. Časem ale stojí za pevným raketometem a doprovází je různé druhy robotických údržbářů. Jsou dostatečně tuzí a po čase samozřejmě předvídatelní, byť chyb se u takové hry nelze vyvarovat.

Právě v soubojích s bossáky The Surge exceluje. Každý vyžaduje úplně jiný přístup, na který musíte přijít samozřejmě skrz spoustu úmrtí. Svým zasazením nabízejí svěží změnu od všech těch obřích fantasy monster, zároveň vás ale ani na moment nenapadne, že jsou vytržení z kontextu. Prostě do betonového komplexu perfektně zapadají a jejich vyřízení vám přinese onen uspokojivý pocit. Proto lze jen těžko pochopit, proč je těchto střetnutí v celé hře tak zoufale málo, když konkurence se spíše předhání v počtu bossfightů. Při tom sci-fi prostředí nabízí takových možností a potenciálu! Napadá nás jen, že si autoři nechtěli vystřílet všechnu munici do budoucna…

Korozi střídá lesk

Grafická stránka hry je uspokojivá. Místy sice narazíte na ne moc pěknou texturu, ale občas se naskytne opravdu pěkný pohled na výrobní komplex, stroje se hezky hýbou a je radost sledovat „růst“ vašeho exoskeletu. Co však uspokojivé není, je hudební doprovod, který tu zoufale chybí. Jen jedna písnička, když jste zrovna ve své budce? Škoda. Při tom nějaký elektronický podkres by mohl přidat na atmosféře futuristického světa.

Kromě zmíněného hra netrpí žádnými bugy a musíme zaklepat, dá se hrát na klávesnici. Co je u Dark Souls nemožné, se v případě The Surge stalo skutečností, i když výběr končetin soupeřů na kolečku myši je zdlouhavý a musíte si na něj zvyknout.

The Surge je výborná v tom, co je pro tento typ her důležité – souboje jsou tuhé a inovativní, bossové originální, prostředí pěkné, neokoukané a RPG systém zajímavý. Všem těmto prvkům podráží nohy nezvládnutý level design s nulovou navigací. Deck13 tímto titulem jasně dokázali, že žánr akčních RPG mají v krvi, ale zároveň mají spoustu prostoru pro zlepšení. Snad si to uvědomí v DLC nebo v dalších hrách.