The Legend of Heroes: Trails in the Sky the 3rd

Verdikt
85

Příběh hustý tak, že by se dal krájet, možná odradí spoustou textu a menším množstvím akce, ale kdo dá Trails in the Sky the 3rd šanci, dočká se desítek hodin výborné zábavy, skvěle napsaných postav a zajímavého příběhu.

Počítač

WindowsWindows

29,99 €Steam

Další informace

Výrobce: Nihon Falcom
Vydání: 3. května 2017
Štítky: jrpg, japonsko, dobrodružná, rpg

Po deseti letech se hráči mimo Japonsko dočkali vydání závěrečného dílu JRPG trilogie Trails in the Sky z legendární série The Legend of Heroes, která si svými příběhy získává srdce fanoušků po celém světě od roku 1989. Třetí díl se oproti svému předchůdci chlubí několika drobnými úpravami soubojového systému, ale především uzavírá neuvěřitelně hutný příběh z království Liberl. 

Máš čas?

Jedním z určujících znaků celé série Trails in the Sky je ohromující množství textu, které zapříčinilo několikaleté zpoždění vydání hry na anglicky mluvícím trhu. Nakonec se ale čekání vyplatilo na celé čáře, protože série sbírá od svého začátku skvělá hodnocení. Třetí díl s dějovým posunem o šest měsíců navazuje na druhou část. Hlavním protagonistou je kněz Kevin Graham, který se spolu se svou důvěrně známou Ries Argent pouští za výzkumem prazvláštního artefaktu, nalezeného v jednom z jezer kdesi v království, jen aby se oba octli v úrovni bytí zvané Phantasma, kde hráč stráví většinu času. Nebo nestráví?

Vzhledem k množství postav se hráč dočká bezpočtu výletů mimo skutečný herní svět. Velké množství textu ve hře se totiž oproti předchozím dílům věnuje příběhům jednotlivých postav, na které při hraní narazíte. A když říkáme velké množství, myslíme to vážně. Pokud jste fanoušky silně příběhových her, budete při hraní Trails in the Sky řvát blahem. Musíte mít ale na hraní dostatek času. Tím, co nás při hraní asi nejvíc překvapilo, byl totiž právě čas strávený odklikáváním nekonečného množství textu, se kterým se hráč potýká při jinak dechberoucím vykreslování charakterů. Hranice mezi hrou a knížkou je tu velice úzká.

Příběhy více či méně známých postav z předchozích dílů dostávají neuvěřitelné množství prostoru, navíc velice rafinovaným způsobem – stačí projít dveřmi mimo herní svět a užívat si něčeho jiného. Hned první zkušenost s prvkem Slunečních, Měsíčních a Hvězdných dveří ale spíš zaskočila, než příjemně překvapila. Teprve při dalších setkáních hráč začne doceňovat hloubku zážitku, který tvůrci hráčům nabízejí. Přístup každých podobných dveří je podmíněn přítomností některého člena hráčovy party, přičemž na jejich druhém konci vás čeká zcela odlišný obsah podle typu dveří.

Před vchodem do Měsíčních dveří se vyplatí uvařit si kávu, protože hra nabídne extra dlouhý příběh některé z postav, který dokresluje celou hru. Hvězdné dveře nabízejí téměř to samé, jen ve znatelně kratší podobě, zatímco Sluneční dveře na závěr potěší minihrou, ve které se opět ujmete jiné postavy. Tentokrát ale v o poznání akčnějším a interaktivnějším provedení.

Řežba na druhé koleji

Hlavním důvodem, kvůli němuž se hráči do Legend of Heroes pouštějí, asi nebudou souboje, které jsou obzvlášť ve třetí části Trails in the Sky jednoduché a přímočaré. Zároveň jsou ale pořád zábavné. I když se věnujete příběhovým propletencům, vlastně se pokaždé těšíte na nějakou akčnější a náročnější pasáž v podobě soubojů s bossy nebo drobné potyčky, v nichž stojí třeba jen jedna z postav proti silnému nepříteli. Přesně tyto tahové souboje jsou totiž nejzábavnější. Ostatní, méně podstatná, střetnutí časem skoro až zdržují. Hráč v nich využívá jednotlivé postavy tím nejlepším možným způsobem pro danou situaci a pochopitelně také podle schopností daného charakteru. Útok, pohyb, speciální schopnosti i obyčejné předměty se skvěle doplňují a jejich hloubku i propracovanost doceníte právě v těch složitějších soubojích.

Jednotlivá střetnutí nejsou moc obtížná, ale spíš příjemně vyčerpávající, protože se často stane, že napřed několik minut tančíte s postavami a několik kol řešíte pouze přesuny, protože se chcete dostat z nebezpečných zón, které nepřátelé vytvářejí. To vše je důležité kombinovat s vhodným výběrem členů týmu, kteří postupně přibývají spolu s rostoucím micromanagementem postav během soubojů.

Zahrádko zelená

Jednou z mála jistot, mimo nepřeberné množství textu, je takzvaná Hermit’s Garden, která slouží ve třetí části Trails in the Sky jako záchytný bod, do něhož se Kevin Graham se svými věrnými pravidelně vrací přes magické portály. Věčnost z přízračné zahrady kdesi v nekonečnu přímo čiší. Po jejím průzkumu na začátku prvního dějství z ní budete jen těžit.

Základna slouží jako místo, kde se snadno doplňuje zdraví a obří strom s neméně obří fontánou pak slouží ke směnnému obchodu za herní měnu, díky níž si můžete zakoupit třeba suroviny na vaření. Při soubojích se totiž nevyplatí spoléhat jen na kouzla, která vrátí zraněným bojovníkům zdraví. Hodí se mít vždy u sebe nějakou tu omeletu nebo jiné jídlo.

Z Hermit’s Garden se hráč vydává do prazvláštních míst, která by se dala popsat jako jeden velký dungeon. Postavy se jím proplétají a v mezičase otevírají dveře plné příběhů i zážitků, které ozvláštňují jinak mírně monotematické světy. Přesto je herní prostředí příjemné a zanechává výborný dojem i navzdory skutečnosti, že jde vlastně o deset let starý titul. Vzdušné koráby a rozlehlá města mají stále své kouzlo i v tomto grafickém provedení. Opravdovým potěšením je ale soundtrack, který skvěle dokresluje atmosféru snad každého místa ve hře. A i když se melodie v daných lokacích neustále opakují, nikdy se neomrzí.

Kdo si počká...

Závěrečná část eposu Trails in the Sky je obrovská. Doslova desítky hodin stráví hráči v moři textu, který je ale dostatečně zábavný, a kvůli kterému hra vychází v anglické lokalizaci až nyní. Právě kvůli textu není Trails in the Sky the 3rd na dlouhé hraní v kuse. Pokud vám to nevadí, nebo naopak spoustu textu oceníte, a když přežijete opravdu dlouhý úvod s minimem interakce, čeká vás parádní příběhový zážitek, většinou zábavné souboje a neskutečně propracované a zajímavé postavy.