The Last of Us Remastered

Ani v The Last of Us se podrobněji nedozvíte, kdo a jak obytné zóny vybudoval, kdo má pod palcem armádu, jak funguje společenská hierarchie či jaký je vlastně život v bezpečné zóně. Je tu zkrátka nějaká zlá vláda, která drží všechny pod krkem, a kdo dělá potíže, ten dostane permanentní dovolenou mimo bezpečí městských zdí. Prostě to tak je.

The Last of Us ovšem není příběh o světě, ale soukromé drama jedné lidské trosky, která už nemá co ztratit (nebo si to minimálně zpočátku myslí). Joel byl vzorný táta. Jenže když nic netušící lidstvo začala decimovat houbová nákaza, utrpěl nevyslovitelnou ztrátu a život se mu obrátil naruby. Nyní je zahořklý, cynický a životem unavený stroj, který v podstatě jede z kopce vlastní setrvačností vstříc nevyhnutelné zkáze. Vytěsnil ze své osobnosti většinu emocí, aby mu náhodou nezůstalo nějaké slabé místo, a vydal se na dráhu pašeráka a překupníka na černém trhu.

Jenže osud má zvláštní smysl pro humor. Do cesty mu přihraje temperamentní puberťačku Ellie, o kterou se musí chtě nechtě postarat, což ve světě plném houbovitých kanibalů (tzn. přeskinovaných obyčejných zombíků) může být pěkně složité. Navíc je tu přítomno nejotravnější pravidlo žánru: největšími monstry nejsou houby, zombíci, mutanti či mimozemšťani, ale samozřejmě lidé. Jak jinak.

PlayStation 3 na maximum

The Last of Us skutečně vymačkala z PlayStation 3 naprosté maximum. Nikdo také nepochyboval, že Naughty Dog má vážně talentované vývojáře, ale grafická stránka TLoU ohromila i tak. Ať hráč otočil kameru kamkoliv, snad vždycky se mu do záběru dostala scéna, která si přímo říkala o screenshot.

Jenže v momentě, kdy člověk přestal obdivovat grafické detaily a zaměřil se na design levelu, zjistil, že se jedná o relativně standardní práci. Stísněná chodba, kde si Joel a Ellie vymění pár vět, pak napínavý okamžik s nutností proplížit se kolem zombíka a následuje otevřené prostranství s metr vysokými zídkami - kdo už někdy hrál moderní 3rd person akci, tak ví, že se semele přestřelka.

Problém je také v tom, že Naughty Dog moc dobře nezvládá střílecí pasáže – ani v Uncharted, ani v TLoU. Lidských nepřátel je většinou absurdní přesila a tak se snaha o zobrazení Joela jako lidské bytosti v tyto momenty vytrácí a stává se z něj sériový vrah, který bez přemýšlení posílá k zemi desítky lidí, co mu zkříží cestu. Jak mu pak můžeme věřit vztah k mladé Ellie, když má ruce zašpiněné krví stovek mrtvých...

Remaster po roce

Zatímco na HD předělávky Syphon Filter, Metal Gear Solid nebo Medievil budeme čekat dalších šest miliónů let, The Last of Us přispěchalo s HD edicí velmi rychle. Možná až moc rychle. Fanatické uctívače jistě potěší přítomnost magické zkratky 1080p/60fps, což je ale upřímně řečeno velmi výrazný posun oproti PS3 verzi, která běžela v 720p a počet snímků za vteřinu padal v některých momentech i blízko k číslu 20. Navíc vývojáři do hry nasypali textury ve vyšším rozlišení, díky čemuž je okolní svět (ten virtuální) ještě více hmatatelný – a v podání Naughty Dog to není jen o technologii, ale i o perfektní práci se samotnými scénami a architekturou.

V určitých momentech se z TLoU stává hororový zážitek, který si v ničem nezadá s prvními díly série Silent Hill. Jenže tady jste po absolvování nervydrásající pasáže často odměněni tak nádhernou grafikou, až vám budou oči přecházet. Náš moderní svět, uchvácený všemocnou přírodou, je zkrátka kouzlený. Aby také ne – už tak velmi pěkný model nasvícení z původní verze tvůrci ještě vylepšili, tudíž jednotlivé scény působí plastičtěji a potěší i delším výhledem do dálky. Mnoho virtuálních umělců bude jistě nadšeno přítomností fotografického režimu, což je prvek, který by měl být k dispozici v podstatně větším množství her.

Bohužel ale na rozdíl od textur zůstaly modely předmětů stejné, a pokud už máte trošku „nastudované“ hry nové generace, čas od času si enormního nedostatku polygonů všimnete (nejčastěji na šestiúhelníkových trubkách). Přece jen, jak avizuje samotný titul hry, jedná se o remaster, nikoliv o plnohodnotný remake.

Mimochodem, jako velmi zajímavé rozhodnutí se jeví možnost zamknout hru na hodnotě 30 fps. Výměnou za snížení počtu snímků na polovinu vám budou při poněkud hnidopišském zkoumání o něco lépe vypadající stíny. Těžko říct, zda je to férová nabídka.

Kontrasty

Problém s TLoU spočívá tedy v tom, že přesně ukazuje, kde jsou mantinely současné mainstreamové herní produkce. Na jednu stranu chcete vyprávět dojemný příběh pomocí skvěle animovaných a zahraných postav. Na druhou stranu ale musíte uspokojit hráče, kteří vyžadují akci a tekoucí krev, následkem čehož vám nezbude nic jiného než stvořit mišmaš, ve kterém se na jedné straně filozofuje o hodnotě lidského života, a na straně druhé zabíjíte lidi po tuctech, aniž byste hnuli brvou. Se stejným problémem jsem se setkal v Bioshock Infinite, kde byl hluboký filozofický příběh násilně naroubován na brutální přímočarou střílečku.

Naštěstí je součástí balení i DLC s názvem Left Behind, které pozvedá celkový zážitek o kousek výše. Nejenom díky změně tempa a většímu příklonu k atmosférickému hororu, ale především díky perfektně zahrané Ellie, jejíž život je zde vykreslen v tak syrových barvách, že se vám bude chtít ji obejmout a říct, že všechno bude jednou zase v pořádku.

Jednohubka

The Last of Us Remastered je názornou demonstrací toho, kam až lze v současných hrách zajít s vyprávěním příběhu a tvorbou uvěřitelných lidských postav. Vše je vlastně tak skvěle zahrané, že nakonec je největší překážkou paradoxně samotná hra, která se na rozdíl od způsobu vyprávění nikam neposunula a se svými mechanismy hnije někde v roce 2005.

Výsledné hodnocení a doporučení pak silně závisí na tom, do jaké ze tří skupin se zařadíte. Jestliže už máte The Last of Us odehrané na PS3 několikrát a vlastníte i DLC, zůstává tu pro vás jeden jediný tahák: o něco lepší grafika.

Pokud jste čerstvými majiteli PS4 a původní verze vám utekla, můžete nákup s klidným svědomím zvážit. Tedy za předpokladu, že hledáte zajímavý interaktivní film s perfektně vykreslenými postavami. Jestli vám ale jde primárně o zábavnou akční adventuru s „bojem o přežití“ a funkčními herními mechanismy, možná raději zvažte Tomb Raidera.