The Keep (PC verze)

Verdikt
70

Povedený krokovací dungeon, který mísí tradiční složky hratelnosti se svěžím bojovým systémem. Jeho handheldový původ s sebou bohužel nese negativa, jako jsou například problémy s uživatelským rozhraním a nepříliš lákavý vizuál, ale i přesto jde o hru, která se hráčům s trochou tolerance odmění dlouhým večerem plným kvalitní zábavy.

Počítač

WindowsWindows

4,49 €Steam
4,49 €Steam

Další informace

Výrobce: Cinemax
Vydání: 16. března 2017
Štítky: dungeon, česká hra, v češtině, first person, fantasy, rpg, od českých výrobců

Česká hra The Keep vyšla před necelými třemi lety na Nintendo 3DS. Nabízela prolézání kobek ze staré školy okořeněné o svěží systémy boje i magie, které dobře využívaly obou displejů nativního handheldu, což ocenila řada našich i světových kritiků. Nyní se hra vydává na počítačové území. Nejen, že tam má k dispozici jen jednu obrazovku, hlavně se musí vypořádat s mnohem silnější konkurencí a daleko rozmazlenějším publikem.

Krokovací dungeony. Jeden je považuje za zkostnatělý, archaizující styl, který parazituje na nostalgii herních starců. Jiný je zase bez uzardění prohlásí za herní směr s modrou krví, důstojný a jedinečný. Univerzální pravdu, jak už to tak bývá, samozřejmě určit nejde. Faktem zůstává, že ačkoliv nelze hovořit přímo o renesanci, několik exemplářů se v posledních letech urodilo. A nejsou to jen tak ledajaké kusy. Řeč je samozřejmě o králi "moderních" krokovačů Legend of Grimrock. Vedle něj, nebo třeba vedle zdařilé Might & Magic X: Legacy, působí The Keep místy trochu nepatřičně. Ale popořadě.

Jako tenkrát u stolu

Hra rozeznívá vzpomínkovou strunu ve většině činností, do kterých se pouští, a zápletka není výjimkou. Připomíná nejenom zlatou éru dungeonů, ale hlavně první posezení u stolních her na hrdiny, kdy šlo o to si oťukat atmosféru a sehranost, nebyl čas vymýšlet složité eposy. Černokněžník trůní ve věži. Při tom blíže nevysvětleným způsobem páchá zlo, až se z něj kouří. Před branami hrdina se vznešeným posláním. Deset podlaží plných nepřátel a pastí v cestě. Jinými slovy, větší fantasy klišé už by šlo dát dohromady jen těžko, a to i kdybyste se o to cíleně snažili. Chybí vlastně už jenom záchrana spoře oděné blondýnky ze spárů perverzních goblinů.

Nechápejte to ale jako negativní kritiku. V tomto případě provařenost děje vlastně vůbec nevadí, protože zkrátka sedí ke stylu a vyznění celého titulu. Nakonec je to i vcelku osvěžující, zahrát si zase jednou opravdu tradiční fantasy, která se nesnaží bořit čtvrté stěny, mást hráče kdovíjakým přesahem a podobně. Dobře, příběh nemusel být až tak přímočarý, ale čert to vem. The Keep je jednoduše hrdinská výprava ve své nejčistší formě - rovně jak když střelí, z bodu A do bodu B, a hotovo.

Tradiční hádanky

Každý, kdo kdy přišel do styku s nějakým dungeonem podobného stylu, bude ve zdejších kulisách hned jako doma. Pravoúhlé síně, dlouhé chodby a krvelační nepřátelé s potřebnou dávkou bodců, propadel, plošinek, skrytých tlačítek, pák a mříží dohromady skládají jeviště, které na pamětníky dýchne navýsost příjemnou a chtělo by se říci až domácky vstřícnou povědomostí.  Vítej zpět, dobrodruhu!

Hra vaří podle dobře známého receptu, při němž dávkuje boje a hádanky. Ani jedno není příliš obtížné, a ačkoliv kobka občas umí vystrčit růžky, její zdolání nebude veteránům po většinu času klást žádný odpor. Rébusy se nesou ve stoprocentně tradičním duchu - budete zatěžovat stupadla, přepínat spínače a používat správné předměty na správných místech.

Po zdech naleznete napsané množství poměrně benevolentních nápověd, a i ten jeden hlavolam, u nějž není hned jasné, na jakém principu funguje, lze zdolat metodou pokus omyl během několika málo minut. Záseky, které by rušivě nabourávaly tempo, tedy příliš nehrozí. Na druhou stranu, pokud od svého dungeonu požadujete, aby vás přivedl na kraj mentálního zhroucení svými pekelnými puzzly, The Keep vás neuspokojí. Někdo si ovšem raději užije v rámci možností odsýpající zážitek než několikahodinové zákysy à la Grimrock II, při nichž člověk s pěstí zaťatou k nebesům prokleje vývojáře a všechny potomky jejich potomků.

Nové ingredience

Ne všechno je v The Keep narýsované podle starých plánů. Byl to právě inovativní systém boje a kouzlení, který si v 3DS verzi zasloužil největší chválu. Souboje jsou výhradně realtime - kdo chce táhnout, bude muset odtáhnout s nepořízenou. Samotné útoky ale probíhají neotřelou formou. Zásahové zóny každého nepřítele jsou znázorněny 3x3 mřížkou, ve které naznačujete směr a umístění seknutí pomocí přetažení kurzoru přes tři horizontálně nebo diagonálně sousedící políčka. Na handheldu probíhala akce na spodním displeji pomocí ovládacího pera, zde musí postačit kurzor myši, ale princip zůstává stejný.

Systém není bůhvíjak hluboký, stačí si prostě vyzkoušet, jak na kterého protivníka fungují údery na hlavu, na trup a na nohy, a podle toho cílit své výpady, ale výsledek je povedený. Máte pocit uspokojivé kontroly nad tím, co se odehrává na obrazovce. Vidíte, že strážný pozvedá štít, seknete po nohách, protože úder shora by blokoval a podobně.

Mechanika boje chladnými zbraněmi je zábavná a díky ukazateli výdrže, který se s každým úderem povážlivě vyčerpává, i příjemně taktická. Je například rozhodně lepší si útoky šetřit a rytmicky jimi přerušovat nepřátelská kouzla, než si celou staminu vypotřebovat v prvních třech vteřinách boje pomateným mácháním, a pak jen udýchaně sledovat, kterak si protivník v klídku metá magii, jak se mu zlíbí. Okamžitá náprava je sice možná pomocí lektvaru, ale těch ve hře není všeho všudy zrovna moc, takže si je budete chtít šetřit. U bitek je zkrátka potřeba přemýšlet a rozvažovat, což je vždycky velké plus.

Magie všemi směry

Podobně je řešené i kouzlení. Hrdina je univerzál, na specializace se v The Keep moc nehraje, využívat tedy budete muset jak thaumaturgické dovednosti, tak fyzický boj. Ovládání živlů probíhá pomocí run, které musíte nejdřív najít. Jakmile se tak stane, rozmístíte si je dle svého gusta do magické matrice, a samotná kouzla pak sesíláte přejetím kurzoru po určitých runách v určitém pořadí.

Pokud se tento gestikulační systém dal u útoků chladnými zbraněmi označit za povedený, u čarování už je přímo výborný. Nesklouzne totiž časem k prostému šmrdlání zleva doprava jako jeho šermířský sourozenec, protože prostor je omezený a kouzel je hodně. Je tedy nutné uvažovat nad rozvržením run, aby šly rychle přehazovat a rek mohl hladce sesílat sekvence zaříkadel. Ideálně ještě v pořadí, které by využívalo toho, že zmražení nepřátelé dostanou větší ránu elektrickým výbojem a podobně. Runové přesmyčky v reálném čase jsou sice z náročnějšího soudku, ale když se zadaří a nebohého nepřítele usmažíte sérií perfektně provedené magie, ocitne se zábava, kterou The Keep nabízí, v horní amplitudě.

Handheldové dědictví

Kamenem úrazu je kvalita konverze mezi velice odlišnými platformami. Ačkoliv, to by mohlo znít až moc kriticky. Převod se podařil vcelku se ctí, ale ne dokonale. Je potřeba uznat evidentní tvůrčí znalost dungeonů na počítači. Všechno je totiž tam, kde to čekáte. Hra se ovládá naprosto intuitivně, ruce samy zaujmou pozici na klávesnici a postava okamžitě poslouchá na slovo.

Všechny klávesové zkratky, které instinktivně použijete, opravdu udělají, co od nich čekáte. Může to znít jako maličkost, ale že ani jednou nemusíte dohledávat, kde máte quick save, čím se otevírá inventář a jak se dostanete k rozdělení statistik, hraní prostě zpříjemní. Stejně tak se to povede chytrému využití kolečka myši k rychlému přepínání kouzel a útoků zbraní.

Původ hry je ale bohužel znát, jakmile přijde na možnosti nastavení. Že nejde přímo ze hry dělat zhola nic s grafikou, to by se ještě dalo přežít, ale citelně a po celou dobu hraní chybí možnost upravit velikost a rozmístění uživatelského rozhraní. Na 3DS totiž inventář a tabulky pro souboje i kouzlení zaujímají spodní displej. Na počítači ale překryjí čtvrtinu výhledu, což je zkrátka a dobře otravné, a nejde s tím nic provést.

Všechny ikony jsou zbytečně obrovské, což je, hádáme, opět artefakt handheldového původu. Možnost lišty a nabídky zmenšit by hra citelně potřebovala. Stejně tak jsou znát různá zjednodušení, která jsou u hry na přenosné zařízení pochopitelná, ale u počítačové hry už nikoliv. Proč nejde otevřít mapa na celou obrazovku, aby se hráč podíval, kde byly ony prokleté zamčené dveře? Proč si do ní nejde psát poznámky? Milovníky statistik a tabulek nepotěší ani spartánský RPG systém s pouhými třemi položkami k vylepšování.

Asi největší problém je ale naprosto prozaický. Šlo by ho uvést snůškou různých eufemismů, ale na rovinu. The Keep vůbec nevypadá dobře. Co se snese na malém displeji, už na velkém monitoru prostě a jednoduše působí dost odpudivě, a to i v případě, že budete porovnávat jenom v rámci žánru. Herní doba se starým i moderním klasikám taktéž nemůže rovnat, titul vám pokořen padne k nohám za zhruba šest hodin, a to i v případě, že se budete snažit najít všechny tajné skrýše.

Je to fajn

The Keep je spíše povedená jednohubka než výpravný dungeon. V přímém srovnání s zejména druhým dílem Legend of Grimrock tedy působí poněkud chudě, stigma vývoje primárně na jinou platformu je i přes všechnu snahu znát. To ale neznamená, že by šlo o špatnou hru. Co do hratelnosti je důstojným soupeřem a zejména její zdařilý bojový systém z ní činí příjemnou záležitost pro všechny fanoušky žánru.