The Incredible Adventures of Van Helsing III

Verdikt
65

Svěží diablovka se během tří dílů vyčerpala a v cílové pásce trilogie už jen stěží pokulhává. Snad už poslední dobrodružství Van Helsinga je v nejlepším případě průměrné a nenabízí v zásadě nic převratného. Jednoduše sérii ve třetím díle došel dech, postrádá šmrnc a bez jde jen o obyčejnou rubačku. Koupi lze doporučit jen opravdu skalním fanouškům diablovek.

Počítač

WindowsWindows

14,99 €Steam

Mac OS XMac OS X

14,99 €Steam

Další informace

Výrobce: Neocore Games
Vydání: 22. května 2015
Štítky: izometrické, steampunk, akční, rpg
Rok se s rokem sešel a NeocoreGames se vší radostí servírují světu třetí a zároveň poslední pokračování zábavného zabíjení monster s Van Helsingem v hlavní roli. Jak se ale dalo očekávat, příliš horlivé chrlení „plnohodnotných dílů“ se podepsalo nejen na kvalitách dvojky, ale mnohem citelněji na kvalitách trojky. Má tedy vůbec smysl si tohle rozuzlení trilogie pořizovat?


Až na kost 


Ano, má. Ale pouze v případě, že máte sérii opravdu rádi a spokojíte se v nejlepším případě se standardem. Na jedné straně je totiž pravda, že jádro hratelnosti téhle diablovky zůstalo zachováno: stále staví na megalomanské řezničině, hromadách lootu a praštěném smyslu pro humor.

Na straně druhé je ale nutno varovat, že zatímco v druhém dílu sérii docházela síla, ve trojce jí už definitivně došla. Ony popsané standardy jsou totiž v podstatě to jediné, co hra nabízí, protože na systém z předchozích dílů lepí jen drobné detaily, nebo naopak dříve docela funkční prvky zjednodušuje, případně zcela vypouští.

Do jisté míry nepříjemné překvapení si pro vás nachystali tvůrci už na samotném začátku, kdy si uvědomíte, že nemůžete přenášet postavy z druhého dílu. Bez ohledu na množství hodin, které jste s nimi strávili v předchozích dílech, vás trojka přinutí všechno zahodit a začít pěkně od začátku.

Nabízí sice šest rozličných hratelných postav, díky kterým si můžete mnohdy zcela obyčejné zabíjení monster aspoň trochu ozvláštnit. Pokud ale přicházíte natěšení, že si užijete pokračování své epické jízdy z dřívějška, čeká vás hořké zklamání.

Poloviční zážitek 


A na jazyku vám hořká pachuť zůstane ještě chvíli poté, co skončíte s příběhovou kampaní. Její délka totiž odpovídá snížení maximální úrovně postavy na 30 (zatímco ve dvojce to bylo 60). S náplní kampaně si navíc autoři v podstatě nedali žádnou velkou práci. Zatímco dříve platilo, že svět Van Helsinga byl jedno velké hřiště, kde na každém rohu čekal nějaký vtípek nebo překvapení, hraničící svou zábavností s easter eggy, trojka s tímhle „kořením“ zatraceně šetří.

Úkoly spočívají obvykle pouze v hledání a zabíjení věcí a lokace staví jen na obyčejných provařených kýčích. Humor se přesunul pouze do roviny popichování mezi vaší postavou a jako obvykle velmi šarmantní Lady Katarinou. Jejich dialogy jsou však jen pomyslným světýlkem svíčky ve tmě šedi.

Úrovně jsou nově v podstatě lineární a nevyžadují takřka žádné vracení se nebo hledání. Dostanete sadu obyčejných úkolů, pak se proběhnete levelem, všechno pozabíjíte a najednou jdete do dalšího, kde se zajetý cyklus opakuje. Obzvláště ke konci už v podstatě jen běžíte kupředu koridory a kosíte vše živé. Což upřímně není zrovna kdovíjak oslňující výkon, ani na diablovku.

Poněkud vyčerpaný a nezajímavý začíná být i svět mimo standardní rámec kulis jako jsou hřbitovy a podobně. Dříve zajímavá steampunková estetika se rozpouští jako pára nad hrncem. Ve hře je jí navíc drasticky méně než v předešlých titulech. Skoro jako by už nebavila ani samotné vývojáře, kteří prostě chtěli a potřebovali dotáhnout sérii do konce, aby od ní měli pokoj. 

Valící se masa 


Jistá tupost a obyčejnost opět vyzařuje i z nepřátel, kterých jsou všude stáda a hrnou se na vás bez ladu a skladu. Střelci střílejí, všechno ostatní se v jednom velkém chumlu rozbije naráz o váš štít a vy to pak jen smetete z povrchu nějakým plošným útokem.

Nápaditý není ani design nepřátel, s jehož pomocí by se aspoň částečně okysličila hratelnost. V drtivé většině případů prostě jen věci střílejí nebo bojují zblízka. Jen málokdy se objeví potvora, která vás přinutí se hýbat a opustit svou komfortní zónu. Postavy navíc stále dost uměle plavou po povrchu a animace útoků (nebo vlastně čehokoliv) jsou gumové, i když hrajete na nejvyšší grafické nastavení.

Na první pohled tedy The Incredible Adventures of Van Helsing III vypadá spíše jako datadisk nebo dokonce DLC. Nového obsahu nabízí, co by se za nehet vešlo, a zároveň se hře nedaří udržet tempo s předchůdci, takže cílem už stěží prokluše. Stále je to solidně hratelné a řemeslně zvládnuté hack n‘ slash RPG, ale tím veškeré jeho ambice hasnou.

První díl měl moment překvapení - řadu hráčů zaskočil tím, jak je to vlastně dobrá hra. Nechyběly jí ani tuny zajímavého obsahu a nápadů. Dvojka už trochu okatě těžila z úspěchu jedničky a dávala tušit, že si autoři moc dobře uvědomují, že namíchali kombinaci, která se dobře přečerpává. Trojkou tuto myšlenku potvrzují a poněkud drze zacházejí trochu dál, než by bylo záhodno. Z původní hry zbyla jen slupka a jádro. Když ji zasadíte, strom z toho sice vyroste, ale z konzumace plodů moc velký požitek mít nebudete.