The Fall of the Dungeon Guardians

Verdikt
70

Syrový a zpočátku nepřístupný. Takový je nový dungeon od francouzských Mana Games. Ale stejně tak dokáže hodiny bavit i motivovat. Kdo nedá na první dojem, tomu se The Fall of the Dungeon Guardians odmění nevšedním bojovým systémem a typickou kobkařskou depresí.

Počítač

WindowsWindows

6,79 €Steam

Mac OS XMac OS X

6,79 €Steam

LinuxLinux

6,79 €Steam

Další informace

Výrobce: Mana Games
Vydání: 6. listopadu 2015
Štítky: dungeon, indie hra, first person, retro, rpg

Herní branže prožívá dobu plnou návratů. Probudil se dokonce žánr krokovací dungeonů, přinášející zábavu sympaticky zakopanou hluboko pod zem. Že se od  dob Dungeon Master a Ultima Undrerworld hráčský vkus sice změnil, ale klasická kobkařská dobrodružství nezanikla, se snaží dokázat i The Fall of the Dungeon Guardians. Na zlaté časy vzpomíná vcelku důstojně. 

Rozhodnete-li se pro The Fall of the Dungeon Guardians, volíte dílo, které kvalitu klasických dungeonů, dnes reprezentovaných třeba dvěma díly Legend of Grimrock, nepřekonává. Hra nepřichází s ničím mimořádným, čím by vzdala hold letitým žánrovým základům, ale na druhou stranu: být géniem nadprůměrnosti také není tak málo.

The Fall of the Dungeon Guardians slibuje po všech stránkách solidní herní představení. Po většinu času sympaticky napodobuje klasickou náturu starých dungeonů a navíc se profiluje jako velmi univerzální dílo. Na tradiční žánrové prvky a lákadla totiž roubuje některá ne zcela typická pravidla, s nimiž dokáže vystoupit z davu.

Kulisy si stvořte sami 

Zajímavou svěžest dodá hře například taktická pauza, umožňující pečlivě a v klidu volit bojovou taktiku. Vzhledem k celkově vysoké náročnosti akce je vlastně nutností, se kterou se nejen nováčci, ale vesměs i zkušenější dobrodruzi, dostanou dál než za první zteč.

Pauza je ukázkou toho, jak lze staromódní hratelnost zatraktivnit též docela starým, ale zato poměrně nečekaným způsobem, a tím hru přiblížit mladší hráčské generaci. Ta se však musí smířit s faktem, že v mnoha jiných ohledech je The Fall of the Dungeon Guardians naopak velmi tradiční. Týká se to především minimalistického vyprávění.

Hra od studia Mana Games patří mezi tituly, které si nelámou hlavu s prezentací. Honbu za zmizelými vězni ve středověkém podzemním žaláři odstartuje jen pár stručných vět bez dabingu, které naznačí, že se příběh a atmosféra hry musí tvořit především ve vaší vlastní fantazii. Zkušenějším hráčům tato staromódní strohost asi vadit nebude, nováčci se ale nejspíš neubrání zklamání.

Deprese pod zemí 

Nutno podotknout, že v zájmu žánrové tradičnosti působí The Fall of the Dungeon Guardians na první pohled i dosti odtažitě. Je to hra s lehce nemotorným pohybem, mírně nepřehledným interfacem, nepříliš intuitivním ovládáním a také docela svérázným (na dnešní poměry) technickým zpracováním, kvůli kterému svoji družinu ani neuvidíte ve fyzické podobě.

Co však The Fall of the Dungeon Guardians umí podat dokonale a co splní nároky všech dobrodruhů, kteří se do podzemí za uprchlými lumpy vydají, je samotná podstata depresivního bloudění potemnělými labyrinty. Možná je v tom kus nostalgie, ale kombinace uzavřeného prostoru a typické světloplachosti, má pořád něco do sebe.

Je cosi magického na věčném paradoxu stísněných klikatých chodeb, které dohromady tvoří obrovité podzemní komplexy. Člověk pravděpodobně musí alespoň jednou za život sfárat do skutečného dolu, aby autenticitu prostředí ve hře docenil. Pocity absolutního odtržení od reality a tichý stesk po denním světle se stávají běžnou součástí hráčovy psychologie a jsou o to intenzivnější, oč hlouběji strká svůj nos do temnot pod sebou.

Hra však přináší nejen podhoubí pro nezaměnitelnou atmosféru, ale i klasickou směs dungeonovské hratelnosti. Díky ní budete nejen ustavičně hledat cestu dál (a také zpátky), ale zároveň řešit hádanky, hledat k nim pomyslné či skutečné klíče, objevovat skryté poklady a hlavně bojovat, což se neobjede jednak bez tradičního řinčení mečů, ale i všeho, co s bojem přímo či nepřímo souvisí. Ať už jde o budování zkušeností, hltání posilujících lektvarů, neustálé vylepšování zbroje, nebo management zásob a taktiky.

Práce s družinou je poutavá už tím, že autoři jasně stanovili čtyři profese v podobě bojovníka, lapky, léčitele a čaroděje, které sice nelze změnit nebo nahradit, ale je jim možné upravovat dílčí specifikace na základě pěti různých ras, tří různých specializací a zásoby unikátních vlastností. Za léčitele můžete mít ve výsledku nekromanta, jehož jednou dané povolání sice nezměníte, ale můžete mu dát do vínku spoustu zajímavých vlastností. Třeba, že vás bude podporovat tím efektivněji, čím silněji budete ubližovat nepřátelům.

Bojem na vrchol hry 

Hra zkrátka staví jisté provozní mantinely, ale současně nabízí velkou svobodu rozhodování. Koneckonců i zkušenostní body můžete do  různých dovedností investovat s jistotou, že je lze zpětně přenastavit, pokud vám nějaká konfigurace přestane vyhovovat. A svobodné je i samotné bojování, které se stává vrcholem hry.

Přestože je máte ve hře útočit a hledat vězně, v soubojích s podzemními monstry se můžete snadno změnit v lovnou zvěř. Aby se to nestávalo příliš často, v boji lze naštěstí díky svobodné taktice vyhrávat díky rozumu a předvídavosti a předvídavostí.

Díky taktické pauze jsou souboje mnohem všestrannější než jak bývalo a je v žánru dungeonů zvykem. Už nejde jen o to přesně útočit a rychle se vyhýbat protiútokům. Nyní lze ze soubojů vytvořit doslova taktické hody. Je opravdu radost zastavit čas, naplánovat sérii útočných a podpůrných akcí vůči konkrétním schopnostem protivníků, a pak se znovu ocitnout v realitě a sledovat koncert spuštěných manévrů.

Díky různým taktickým scénářům mohou být souboje vedeny s mnoha odlišnými záměry i výsledky. Každá taktika má v různých situacích svůj smysl, můžete například lákat pozornost nepřátel na určité postavy, nebo naopak některé družiníky dostávat za každou cenu z nepřátelského dohledu. Někdy se vám dokonce vyplatí namísto simultánního útoku vyslat na zteč jen jednu nejsilnější postavu a ze zálohy ji zbytkem sestavy intenzivně léčit. Možností je opravdu mnoho, stačí je objevit a osvojit si je.

Boj a taktická pauza patří k tomu nejlepšímu, co hra dokáže nabídnout a je snad zbytečné podotýkat, že atraktivita soubojů přímo úměrně stoupá s růstem zkušeností hrdinů i protivníků. A  stejně tak se budují i všechny zásadní pocity v hráčově mysli. S tím, jak bude čelit stále obtížnějším a děsivějším monstrům, začne si upřímně vážit bezpečných sektorů v mapě, tedy těch, kde může regenerovat a říct si: „Tady se cítím jako doma!“ Přitom bude pořád nekonečně ztracen pod zemí...

Fall of the Dungeon Guardians může oslovit nejenom skalní fanoušky dungeonů, ale také část současné hráčské generace, která  překousne počáteční nesnáze všeho druhu, omluví lehce monotónní prostředí i děj a zvykne si na specifický druh ovládání.

Za trpělivost se hra odmění nevšedním bojovým systémem, typickou kobkařskou depresí a mimochodem i péčí autorů, kteří ve spolupráci s komunitou nechávají svoje dílo neustále rozšiřovat a zbavovat chyb. Fall of the Dungeon Guardians není dílem svůdným a přímočarým, ale kdo u něj takové vlastnosti nehledal, bude nakonec spokojený.