The Crew 2

Verdikt
70

Druhý díl závodů v otevřeném světě nabízí tolik možností, že to je paradoxně občas dokonce až na škodu. Navíc často nedokáže dotáhnout dobrý nápad do konce. Přesto se jedná o napohled překrásnou hru, v níž si hráč dokáže při troše trpělivosti najít zábavu na dlouhé hodiny.

Počítač

WindowsWindows

Zboží.cz
59,99 €Steam

Konzole

PlayStation 4PlayStation 4

PlayStation Store

Xbox OneXbox One

Microsoft Store
Koupit

Další informace

Výrobce: Ivory Tower
Vydání: 29. června 2018
Štítky: auta, arkáda, otevřený svět, závodní

Půl hodiny a možná pár minut k tomu. Takhle dlouho trvá nejlepší zážitek z The Crew 2, a není to žádný z plejády dostupných závodů, ale pouhá cesta ze západního pobřeží Spojených států na východ. Člověku po chvíli hraní velice snadno učaruje překrásně zpracovaný svět, který stojí za to procestovat ručně bez využívání okamžitého přesunu. Jakmile se ale pustíte do bližšího zkoumání, přestává to být takový požitek.

Bez followerů ani ránu

Otevřený herní svět není pro hráče The Crew ničím novým, vždyť v prvním dílu se sázelo právě na onen zážitek z možnosti procestovat si Spojené státy po vlastní ose. Při tom všem ježdění po Státech se pak samozřejmě hráč nevyhne bezpočtu připravených závodů rozdělených do čtyř základních kategorií (ty se pak ještě dělí do tří subkategorií).

Hlavním prvkem by ale měla být socializace s dalšími hráči, snaha bořit světové rekordy na jednotlivých tratích nebo herních úsecích, a do toho všeho sbírat (naštěstí) fiktivní následovníky, podle nichž se určuje postup hrou a odemykají se nové možnosti.

Tento aspekt se začíná pomalu šířit napříč všemi hrami od Ubisoftu, v nichž je postup hrou určen popularitou na fiktivních sociálních sítích (jako třeba Coonstagram v South Park: The Fractured But Whole). Těžko říct, jestli tím autoři něco zamýšlejí i do budoucna.

V The Crew 2 si hráč se svým neznámým hrdinou buduje renomé díky vyhraným závodům, umístěním na co nejlepších pozicích nebo i díky obrázkům pořízeným na speciálních fotomístech. Jak se tu a tam zmíní některá z doprovodných postav, hlavní je udělat dojem na fanoušky a posouvat se na žebříčku popularity.

Reálná socializace ve hře je ale spíš vzácnost. Pokud nehrajete s kamarády, málokdy se vám podaří narazit na reálného hráče, který by opravdu měl zájem se jakkoliv družit. A tak se většinou stávalo, že když už jsme narazili na hráče, buď jsme kolem sebe jen projeli, nebo si trošku oťukávali boky, ale prakticky nikdy nedošlo ani k pozdravu nebo jakékoliv jiné interakci. Prostě jen náhodná známost. A tak zůstali jen ti fiktivní followeři, postupné rozšiřování vozového parku a závodění.

Na souši, na mořích i ve vzduchu

Hned na začátku nové kariéry je hráč vržen do jakéhosi triatlonu, při němž se vystřídá auto, člun, a na závěr přijde řada na letadlo. Xtreme Series je hlavním pilířem celé hry a zároveň hráčovou největší motivací pro posun na vyšší úroveň a k novému obsahu. Jde o jakýsi běžící „seriál“ na pozadí menších závodů.

Ne vždy se musí nutně odehrávat ve stejném složení (třeba hned druhý závod nahrazuje letadlo terénními vozítky), ale myšlenka je jasná. Po absolvování úvodního závodu se hráč může pustit do otevřeného světa, navštíví několik hlavních stanů jednotlivých kategorií, které reprezentují auta, čluny, terénní vozítka a letadla. Velkou výhodou je velká volnost ohledně toho, na kterou disciplínu se při hraní zaměříte.

Věnovat se všem do posledního detailu je totiž hodně náročné. Stačí si tedy vybrat jeden z hlavních štábů a začít si budovat renomé v rámci konkrétní disciplíny.

Jak už bylo zmíněno v úvodu, každá z hlavních kategorií nabízí ještě podkategorie, které se odemykají spolu s tím, jak hráč získává věhlas a především peníze z vyhraných závodů. První vozítko sice dostanete darem, ale všechna další už něco stojí, a hlavně první nákup je velké riziko. Nevíte, jestli vás bude první nově otevřená kategorie bavit, a cena auta je tak vysoká, že by vám zbylo sotva na benzín.

V začátku se tak ze všeho nejvíc vyplatí prostě jen jezdit po Státech a objevovat. Městské závody střídají zběsilé jízdy napříč divokou krajinou na americkém Středozápadě, závody motorových člunů u Floridy nebo u Hooverovy přehrady, a nechybí ani závody s větrem o závod na křídlech vašeho letadla.

Různorodost pak ještě roste, když se přidají závody na motorkách, driftování, závodní okruhy, monster trucky nebo nefalšované rallye. K tomu přičtěme jednorázové závody na vozítkách, ke kterým hráč nemá jinak vůbec přístup, a už nám pomalu nestačí prsty na počítání typů závodů. The Crew 2 nabízí opravdu nepřeberné množství strojů a závodů, což krásně ladí s obrovským otevřeným světem, ve kterém se dá dělat téměř cokoliv.

Ne každé vozítko ale stojí za to hned kupovat, nebo na něj prostě v daný moment hráč jednoduše nemá peníze. Musí si tak vystačit se svým starším vozem (člunem, letounem...), který ovšem musí být dostatečně vybaven pro zvyšující se nároky a obtížnost na vyšších úrovních popularity. A tak namísto obchodu s díly nabízí The Crew 2 jakési loot boxy light.

Po každém vyhraném závodu (nebo aspoň umístění v TOP 3) získá hráč pro dané auto několik nových součástek, kterými pak jednoduše nahradí ty staré. Odpadá tak nutnost neustále navštěvovat nějaké obchody a utrácet vzácné zdroje. Problém nastává ve chvíli, kdy devadesát procent technického vybavení svítí fialově (vzácné kusy), ale těch deset procent je stále šedivých a bez jediného vylepšení, které vám prostě po celou dobu takříkajíc nepadlo. Vybavení vozítka pak slouží jako jakýsi ukazatel pro vstup do závodů a říká, jakou vstupní úroveň by měl hráč mít, aby měl reálnou šanci zvítězit.

Hráč má tedy možnost vybírat si vozítko, vylepšovat si je, závodit s ním, toulat se po Státech, získávat na popularitě a postupovat hrou doplněnou o velice primitivní příběh na pozadí a prvoplánové závodnické hlášky od kolegů. Zní to vlastně až příliš krásně, nezdá se vám?

Piha na americké kráse

Nechápejte to špatně, The Crew 2 je většinou příjemná hra, dokáže zabavit a nabídnout hráči prožitek z arkádového závodění, ale k opravdu dobrému titulu jí ještě hodně chybí. Vezměte si už jen samotný rozlehlý otevřený svět. Bezesporu jedno z nejlepších zpodobnění Států, jaké je k mání, ale bohužel zoufale prázdné. Pokud nemáte dostatek přátel, kteří jsou na Uplay a v The Crew 2 aktivní, téměř okamžitě ztratíte reálnou motivaci se toulat po nekonečných silnicích. Po chvíli přejíždění prostě Státy ztrácejí svoje kouzlo a pro hráče je mnohem snazší se v touze po posunu začít přesouvat pomocí skoků přímo na start závodu.

Samotné závody jsou pak poměrně špatně vybalancované, a to i ty na stejné úrovni obtížnosti. Delší trati většinou hrají ve prospěch hráče, a tak i při veškeré své nešikovnosti není příliš důvodů sakrovat na příležitostné opakování závodu, ale jsou i takové, kdy se ženete deset minut kupředu s neozkoušenou motorkou (speciální závod na Harleyi) a stále se s ní jaksi sžíváte. Když vás pak odnikud v závěrečné rovince předjede polovina oponentů, je to k zlosti.

Naopak se nám mockrát stalo to stejné, ale z pohledu dojíždějícího aktéra. Celý závod jsme ztráceli a časově jsme zaostávali o pěkných pár vteřin. Najednou ale jako by oponenti zpomalili a my je předjeli. Všechny. Vítězství bylo sladké, ale s divnou pachutí nepochopení.

Stran ovládání se pak taky nejedná o žádný zázrak. Všechna vozítka slouží hlavně pro zábavu a The Crew 2 jasně deklaruje, že se nesnaží být reálnou závodní simulací. Největší problém je nicméně s ručním řazením. Ne snad proto, že bych nešlo zařadit, ale protože při startu dochází často k několikasekundové prodlevě mezi reálným začátkem závodu a tím, kdy už má hráč vozítko pod kontrolou.

První rychlostní stupeň se sám nezařadí, ale jelikož ještě stále nevidíte herní interface, nevíte, jestli řadit můžete. Často tak buď zařadíte moc a nemůžete se rozjet, jindy zase začnete řadit příliš pozdě z toho prostého důvodu, že nevidíte na otáčkoměr a netušíte, jestli už tedy jedete, nebo ne.

Od všeho trochu a dohromady nic

The Crew 2 je krásná hra. Je radost se kochat zpracováním Spojených států, je radost si tu a tam zajet rallye, vyzkoušet si závody v motorovém člunu v bažinách kolem Floridy a vůbec na jihu Spojených států, nebo se prohánět ve vytuněných autech po ulicích New Yorku a Las Vegas.

Jenže ať už děláte cokoliv, nedokážete se zbavit pocitu, že to není úplně ono. Autoři chtěli do hry dostat všechno, ale jako kdyby zapomněli dát věcem hlubší význam a nějakým způsobem je propojit. Otevřený svět je sice krásné sousloví, ale v případě The Crew 2 je až příliš obrovský. Závody jsou neustále o tom samém, systém vylepšování reálně nehraje roli a hra by se obešla bez dialogů.

I přes vyjmenovaná negativa jsme si ale dokázali The Crew 2 velice často příjemně užít. Pravda, bylo to v přiměřených dávkách a po vyselektování obsahu, který nás baví ze všeho nejvíc. Pak se z dobré hry stává opravdu skvělý zážitek.