Tetris Effect

Verdikt
92

Až se bude historie ptát, kdy vyšla nejlepší verze Tetrisu, prst v seznamu let ukáže na rok 2018. Tetris Effect je úžasným spojením chytlavé obyčejnosti s naprosto unikátním projevem uspokojujícím vaše citlivé smysly. Virtuální realita sice není povinností, ale povyšuje zážitek na další úroveň.

Konzole

PlayStation 4PlayStation 4

PlayStation Store

Další informace

Výrobce: Monstars Inc., Resonair
Vydání: 9. listopadu 2018
Štítky: umění, virtuální realita, logické

Už se vám někdy stalo, že jste šli po ulici a přemýšleli, jak pošťákovi přeskládat krabice v dodávce tak, aby spodní řada zmizela? Pokud ano, pak jste pravděpodobně nějakou dobu strávili s Tetrisem. Tento jev, kdy se vám nějaká činnost vryje natolik do života, že ji vídáte i na jiných místech, než je obvyklé, má ve vědeckých kruzích své jméno – Tetris effect. Stejnojmenná hra svým názvem neevokuje jen tento jev, ale i provedení, které ji dělá naprosto výjimečnou. Efekty Tetris Effectu nejsou jenom na efekt. Naprosto vás pohltí.

Kdyby nám někdo řekl, že v roce 2018 budeme recenzovat Tetris a ještě se nad ním rozplývat, vysmáli bychom se mu do očí. Ne že bychom měli něco proti Tetrisu. Je to jedna z mála her na světě, která nestárne a ani zestárnout nemůže. Ale je to prostě... Tetris. No a pak jsme zkusili Tetris Effect. I když se to zdálo z počátku nepravděpodobné, koncept Tetrisu se vážně dá posunout na novou úroveň. Stačí k tomu jen umně si pohrávat s lidskými smysly.

Jádro hry staré přes 30 let se samozřejmě nemění a věříme, že ho není potřeba nikomu popisovat. Tetris Effect ho ve své základní podobě zásadně pozměňuje jen jedním mechanismem, takzvanou zónou. Úspěšným čištěním řádků kostiček perfektně zapadajících do sebe si nabíjíte speciální ukazatel, který můžete po plném nabití kdykoliv vypustit.

V tu chvíli se padání tetrisových dílků zastaví – je zcela ve vaší režii – a vy tak máte čas chytit druhý dech a posadit dílky přesně tam, kam potřebujete. V módu zóny vám vyplněné řady nemizí, ale šoupají se na úplné dno, takže se snadno zbavíte dříve nadělaných chyb. Po uplynutí několika vteřin jste vytržení z poklidné dimenze, odměnění náručí bodů za vytvořené řady a navrácení do někdy pomalého, jindy hektického Tetrisu.

Jako obohacující herní prvek to funguje skvěle, ale upřímně, není to nic, z čeho byste byli paf. Jak už jsme naznačili výše, kouzlo Tetris Effectu nespočívá v samotné hře, ale v doprovodných efektech, ať už vizuálních, nebo zvukových.

Kdy ji dostanu z hlavy?

Většina úrovní kratičké kampaně začíná pozvolna. To se netýká jen rychlosti hry, ale i hudby a všemožných částic, které létají v okolí uživatelského rozhraní a sem tam vytvoří určitý tvar jako vesmírnou velrybu, kruh domorodců v transu nebo nekonečný zástup poklidně našlapujících velbloudů. Zatímco vám v uších zní táhlý ambient, vlastním otáčením kostek a jejich umisťováním přidáváte beaty, údery kláves a další zvuky.

Ve chvíli, kdy vyčistíte řadu, se song začne rozjíždět, a tak to jde dál s každou další úrovní rychlosti. Je to naprosto přirozený proces. I když zvuky vydávané vaším hraním nejsou vůbec do rytmu, do písničky, která vám zcela pohlcuje hlavu, nějakým zázrakem zapadají. Hudbu nejenom slyšíte, ale i vidíte díky pozoruhodným výjevům, které vás sice dokáží vytrhnout ze soustředění se na vaši hru, ale nikdy do té míry, aby vám zkazily celou úroveň.

Krásným příkladem propojení hry s jejím prostředím jsou větrné létající mlýny. V tomto levelu mají tetrisové dílky podobu ozubených kol, která se po umazání lajny mírně pootočí a tím roztočí desítky mlýnů rozesetých po obrazovce. Čím rychleji za sebou plníte lajny, tím více se mlýny otáčí a vy tak pozorujete dopad vámi dobře zahraných tahů nejen skrze grafiku, ale i zvuk, který neustále graduje.

Jde o jeden z těch nepopsatelných zážitků. Tohle si člověk zkrátka musí zažít, aby daný moment plně pochopil. Aby si prožil to své nefalšované "wow!". Není to jen nějaký tetris. Tetris Effect vás naplní energií, vyvolá ve vás samotný Tetris effect, ale hlavně vám vštípí do paměti několik melodií, které nedostanete z hlavy. Při psaní těchto řádků se nám neustále přehrávají, pořád a pořád dokola. A jsou naprosto fantastické a nechceme, aby přestaly.

Tetris VR

Takové pocity hra zanechala po odehrání kampaně (1–2 hodiny) na prosté placaté televizi. Jenže pak jsme si nasadili brýle pro virtuální realitu a zkameněli úžasem. Už jsme totiž nebyli pouhými diváky té nádhery, ale i jejími účastníky.

Teprve ve virtuální realitě oceníte všechny ty efekty, které se na vás valí ze všech stran. Celá hra kolem vás pulzuje, vnímáte ji očima a ušima, přičemž stále čistíte jednu řadu za druhou. Bezmyšlenkovitě. V euforii. Jen si užíváte to, jak si to užíváte a nevíte o jiném světě. Ve VR máte ještě větší tendence kochat se vším ostatním vyjma vlastního Tetrisu.

V takovou chvíli je nejlepší oprostit se od příběhové kampaně a sáhnout po jednom z mnoha a mnoha módů. Převážně po těch z kategorie „relax“, kde pravidla dovolují dělat chyby, a kde se nedočkáte nápisu Game Over. Jen si naplno užijete oblíbenou písničku v oblíbeném prostředí a necháte se pohltit unikátností.

Každému, jak je libo

Když už jsme načali módy, tak se u nich na chvíli zastavme. O kampani už víte. Říká si Journey a nabízí pár segmentů po čtyřech předpřipravených úrovních, které musíte absolvovat za sebou v nenásilných přechodech. Můžete si jí dát na tři různé obtížnosti, přičemž není žádná hanba začít tou nejlehčí. I tehdy se setkáte s výzvou, zvlášť v posledních dvou úrovních. Nicméně mnohem zajímavější jsou samostatné módy v režimu volné hry.

Najdete zde staré známé, jako například Maraton, ve kterém se po vás chce vyčistit šílené množství řad v co nejkratším čase. V režimu Master dílky nepadají, ale po vteřině se rovnou teleportují do právě vybrané pozice. Najdete zde vyložené puzzly, kdy musíte najít správné místo pro pevně dané dílky a vyčistit tak celou plochu.

Můžete čistit infekci, která se postupně šíří napříč postavenými kostkami, vyčistit částečně zaplněnou úroveň pomocí nepřerušených komb a hromada dalších. Naším nejoblíbenějším módem je Mystery, kdy vám hra hází pod nohy klacky v podobě náhodných modifikací – přijdete o naváděcí šablonu, obrátí se vám ovládání, část plochy vybuchne a nadělá do ní díry, spadne vám obrovitánské L, přepnete se do jakoby first person pohledu…

Zkrátka a dobře, nudu od Tetris Effectu neočekávejte. Právě naopak. Je to stará dobrá zábava (a ruku v ruce jdoucí frustrace) okořeněná opravdu silným chilli. Ještě aby ne, když za hrou stojí Tecuja Mizuguči, autor jiných rytmických pecek jako Rez a Lumines. Tohle je jeho další zářez, ne-li jeho největší majstrštyk.

Virtuální realitu k hraní nepotřebujete, Tetris Effect je skvělý i bez ní. Ale s ní je to ještě o level lepší zážitek, do kterého se budete chtít vracet. Tohle a Beat Saber jsou dva velmi pádné důvody, proč si pořídit PSVR pro váš PlayStation 4.