Team Sonic Racing

Verdikt
64

Team Sonic Racing je kompetentní a docela zábavná, nicméně nezajímavá a nenápaditá závodní arkáda. Taková, která vás neurazí, ale přinejlepším nad ní jen pokrčíte rameny.

Počítač

WindowsWindows

39,99 €Steam

Konzole

PlayStation 4PlayStation 4

PlayStation Store

Xbox OneXbox One

Microsoft Store
Koupit

Nintendo SwitchNintendo Switch

Nintendo eShop

Další informace

Výrobce: Sumo Digital
Vydání: 21. května 2019
Štítky: multiplayer, arkáda, kooperace, více hráčů u jednoho zařízení, závodní

S žánrem motokárových arkádových závodů je to jednoduché. Na Switchi máte prozatím definitivního krále žánru Mario Kart 8 Deluxe, tím to začíná a v podstatě i končí. Tu a tam vystrčí růžky někdo jiný, ale na kvality jedné z nejprodávanějších sérií nedosáhne. Dosáhnout se na ni nedaří ani Team Sonic Racing, byť hra zvládá spoustu věcí, včetně té nejdůležitější: zabavení hráče.

Hned na úvod je potřeba říct, že nejsme fanoušky Sonica (v jakékoliv podobě), čímž možná přicházíme o jistou vrstvu zábavy. I přesto věříme, že navzdory nefanouškovství by nás měla libovolná hra chytit za srdíčko a nepustit. A to se v případě Team Sonic Racing nestalo. Jedním dechem ale nemůžeme říct, že bychom se u hry nebavili.

By the numbers

Obecně vzato je v Team Sonic Racing tak nějak všechno, co čekáte, že tu bude. Všechno je tu hodně barevné a hodně pokroucené: tratě, vozidla i postavy. Nepřekvapí ani jízda samotná, fungující na bázi klasického driftování, různých power-upů, skoků a překážek na trati. Pocit ze samotného ježdění, vybírání zatáček, driftů a předjíždění je dostatečně uspokojující na to, aby na tom mohl TSR stát a nepadat na hubu. Nikoho tím ale nepředjede.

Veškerý tento základ nabízí i Mario Kart 8 Deluxe a Sonicovy tratě nám nepřišly tak nápadité, tak zajímavé a tak perfektně vybalancované jako ty od Nintenda. Tratě v TSR prostě tak nějak... jsou. Jejich design není špatný, ale že bychom si třeba nějakou pasáž pamatovali nebo se nám zaryl design alespoň jedné z nich do hlavy? Ani náhodou.

Hře nepomáhá ani nezajímavá a hlavně náhodná progrese, kdy jediné, co dostáváte, je herní měna. Za tu si kupujete nudné loot boxy, přičemž každý z nich obsahuje jeden jediný předmět. Nikdy tak nevíte, co dostanete, pro jaké auto to dostanete a jestli vám to bude k užitku. Vlastně jsme jen grindovali, pak si otevřeli hromadu loot boxů, využili z toho jen jednotky věcí a šli grindovat dál. Nuda, šeď a především absence chutné mrkvičky na provázku.

Teamwork makes the dream work

Papírově nejzajímavějším prvkem je týmová spolupráce. Ve hře totiž nejezdíte sami za sebe, ale v týmech po třech a výsledné bodování je vždy součtem bodů všech členů týmu. S tím se pojí i možnost sdílení power-upů nebo třeba následování vašeho lídra, který za sebou nechává zlatou stopu, v níž jste o něco rychlejší.

Zajímavé a dobře zpracované nápady, které ale příliš praktického vlivu na hratelnost většinou nemají. Nejvýraznější jsou ve chvíli, kdy dlouho nemáte žádnou zbraň a parťák vám nabídne tu jeho. Fajn, najednou vyfasujete nějaký power-up a to se hodí, jenže jaký je rozdíl v tomhle a v tom, když si ten power-up prostě vezmete sami? Nepatrný.

Ve výsledku se tak o žádnou velkou inovaci žánru nejedná a nemůžeme říct, že by nám týmová hra závody nějak zvlášť oživila. Na škodu nebyla, ale žádný game changer to taky není. Dokážeme si představit, že v lokálním coopu s dalšími dvěma hráči, co mají své vlastní konzole i televize a nemačkají se u jednoho Switche, to může být proti jiné podobně sehrané trojici solidní nadstavba nad už tak solidní motokárové jádro, ale v singleplayeru s AI či v běžném online multiplayeru jsme to sotva pocítili.

Zase polovičatý online

Team Sonic Racing táhne nahoru lokální multiplayer, ostatně jako prakticky každou podobnou hru. Hrát můžete samozřejmě i online, kde je ale nabídka překvapivě hubená. Bohužel chybí jakékoliv standardní sociální funkce, a hra dokonce nepodporuje ani onu „chytrou“ aplikaci Nintendo Switch Online.

Kvůli tomu tak můžete zapomenout na voice chat či jakoukoliv jinou běžnou online funkcionalitu. Chybí i klany, ligy, různé žebříčky, achievementy, výzvy apod.

Aby těch hrbolů a děr v silnici nebylo málo, měli jsme problémy i s matchmakingem. Ten někdy fungoval docela slušně, jindy zase vůbec. Jednou jsme tak vyfasovali srovnatelné soupeře, zatímco jindy jsme neměli sebemenší šanci. Hrát proti nesrovnatelně lepším (nebo horším) protivníkům je ještě horší než nehrát vůbec. To vás totiž alespoň nefrustruje. Slovo „odfláknuté“ používáme velice neradi, ale zdejší online multiplayer na nás tak skutečně působí.

Meh

Vývojářům se povedl základ, jenže co naplat, když jsou hlavní prvky hry jen OK a zbytek už významně pokulhává. Zábava tu nechybí a nemůžeme říct, že bychom se nudili. Jenže teď už nemáme sebemenší chuť se k TSR vracet a spíš jsme zvědaví na blížící se Crash Team Racing Nitro-Fueled.

Team Sonic Racing je jako obyčejný párek v rohlíku. Neurazí, nenadchne, nestojí za řeč, občas může přijít vhod. Jenže ve chvíli, kdy si můžete dát šťavnatý burger v podobě Mario Kart 8 Deluxe, je věc vcelku jasná. Párek v rohlíku vám v tom případě doporučit prostě nemůžeme.