Tannenberg

Verdikt

První světová válka nebyla jenom o bahnitých pláních a nekonečném vyčkávání v zákopech. Ukázat se to pokusí multiplayerovka Tannenberg, která sice vyjde v plné verzi až příští rok, ale do předběžného přístupu se můžete pustit již nyní.

Počítač

WindowsWindows

16,79 €Steam

Mac OS XMac OS X

16,79 €Steam

LinuxLinux

16,79 €Steam

Další informace

Výrobce: BlackMill Games
Štítky: fps, multiplayer, válečná, střílečka, první světová válka, akční

Zatímco o verdunském mlýnku na maso jste možná slyšeli alespoň ve škole, o bojích na východní frontě se bohužel tolik nemluví. Nebo ne dostatečně. Přitom ani na druhé straně Evropy, kde se střetávaly armády Rakouska-Uherska, Německa a Ruska, nevypadala první světová válka o nic růžověji. A protože ve Verdunu jsme už byli, je čas prozkoumat i krásy Polska nebo Zakarpatské Ukrajiny v early accessu hry prozaicky nazvané Tannenberg, za níž stojí tvůrci Verdunu. I když, krásy... Posuďte sami. 

Válka je strašná

Nalijme si hned na úvod čistého vína. Pokud vás bavil (a třeba pořád baví) dva roky starý Verdun, budete v Tannenbergu jako doma. V případě, že vám ale realistické pojetí akce nic moc neříká, nemáte nervy z oceli a trpělivost učit se, doporučujeme se na tuhle válečnou simulaci jen dívat. Máloco totiž umí tak demotivovat, jako kulka, kterou koupíte hned po respawnu uprostřed rozlehlého bojiště. Když se ale oklepete, obrníte trpělivostí a pustíte se do hraní, zjistíte, že Tannenberg má svoje unikátní kouzlo.

To hlavně v začátcích reprezentují překrásně zpracované mapy. Moc jich vpravdě není, ale na druhé straně narazíte na jejich nejrůznější mutace - noční, zasněžené nebo v mlze, a jejich různé kombinace. Když už si po pár hodinách začínáte myslet, že se na té či oné mapě orientuje, dostanete její noční zasněženou variantu a váš orientační smysl je tentam. Nemluvě o skutečnosti, že viditelnost je opravdu špatná a tmavé uniformy vojáků na obou stranách bojiště zrovna nevyniknou. Jedinou jistotou je pak smrt, která si vás vždycky najde. Ráda a často. Což je kolorit všech multiplayerových her, ale tady je "příjemně" realisticky nekompromisní.

Není třeba se ale příliš bát, protože umírání v Tannenbergu, a koneckonců i v jeho předchůdci ze západu, patří k základním pilířům hry. Nejste žádní nesmrtelní rekové, polobozi nebo oplechovaní harcovníci. Jste obyčejní chlapíci, kterým při troše dobré vůle postačí jedna jediná kulka, aby se odebrali na onen respawnový svět. Je potom úplně jedno, jestli střílel hráč nebo bot, výsledek je vždycky stejný a velice často i stejně překvapivý, protože zatímco vy si vyhlížíte svůj cíl, stali jste se cílem někoho jiného.

Na čekanou

Trpělivost v Tannenbergu nepřináší ani tak růže jako spíš fragy. Na mapách, kde proti sobě stojí čtyřiašedesát hráčů (namíchaných s boty dle potřeby) o ně není nouze. Víc než v jiných hrách, které nestojí na rychlých reflexech, zde platí, že pokud jste trpěliví a najdete si vhodné místečko, můžete nepřátele doslova kosit.

Vaše střelecké dovednosti se postupem času zlepší, pořídíte si lepší vybavení a pochopíte i takové drobnosti jako například udělat po každém výstřelu pár kroků jiným směrem. V opačném případě se z vás stává krásná nepohyblivá kořist, která se prozrazuje hlavně na nocí zalitých mapách záblesky z výstřelů. Prostě se naučíte být ne ani tak rychlejší, jako víc taktičtější ve svém přístupu.

Bohužel i sebelepšímu plánování vstupuje do cesty jakási podivná náhoda a často také nedokonalý technický stav hry. Jde sice teprve o čerstvě otevřenou betu, na druhé straně ale ani Verdun v tomhle ohledu neoplýval dokonalostí. Zbloudilé kulky si vás najdou všude a zvlášť dobrým cílem jste, pokud vaše postava zrovna propadne texturou, začnete lagovat nebo vám únik zákopem zablokuje bot, který se snaží běžet proti vám.

S boty a císařem na věčné časy

Verdun se mohl ve špičce chlubit až čtyřmi tisícovkami hráčů připojených ve stejnou chvíli. V early accessu Tannenbergu počty lezou zatím do stovek. Je tak je velice časté, a prakticky nezbytné, že se mapy doplňují o boty ovládané umělou inteligencí. Při tak velkém počtu je problém rozlehlé mapy zalidnit a zároveň udržet balanc, což často vede buď k drtivému vítězství jedné strany, většinou té, která má víc hráčů než AI. Hra se vás snaží motivovat k férovému rozdělení lidských vojáků mezi obě strany, ale vy prostě chcete získat víc zkušeností a body za vyhrané bitvy. 

Takovým štěstím v neštěstí může být skutečnost, že se problém s boty týká pouze jednoho herního módu, bohužel toho nejlepšího, největšího a nejhranějšího. V tom se hráči přetahují o nadvládu nad mapou. K vítězství je nasměřuje buď naprosté ovládnutí celého bojiště, vyčerpání nastaveného počtu bodů, jimiž nepřítel disponuje, nebo prosté vypršení času, které na bitvu je.

Dalším herním módem, tentokrát už oproštěným od botů, je klasický FFA Deathmatch, kde střílíte po všem, co se šustne. Jde o přiměřeně zábavnou záležitost, kterou doplňuje týmový deathmatch, ve kterém se naplno projeví vaše schopnosti. Bohužel tento mód trpí v early accessu příležitostným nedostatkem hráčů ze všech nejvíc. Logicky je ale pro všechny nejlákavější první jmenovaný mód, který se nejvíc blíží frontové válce. Zrovna Tannenberg je titul, který bude hledat komunita, která je do první světové války zažraná.

A jsme stále u onoho lidského aspektu hraní. Velký důraz je zde kladen na hraní ve čtyřčlenných skupinkách. Hráč je odměňován za společný postup a pokud narazíte na ochotné spoluhráče, je hraní nejen efektivní, ale především zábavné. Čtveřice kamarádů na nějakém TeamSpeaku se pak určitě může stát postrachem bojiště. 

Co bude dál?

Hra je pro širokou veřejnost k dispozici teprve pár dní a neustále probíhá nějaké drobné patchování. Počítejte ovšem s tím, že hrajete první verze early access bety a bude ještě třeba hodně práce na technologické stránce, jejíž stav nás vrací o pěkných pár let zpátky. Servery jsou navíc většinu času poloprázdné a elitní medaile získané za činy v bitvě nepůsobí ani zdaleka tak dobře při vědomí, že jste je získali za střílení botů. I když se hra jeví vlastně jako zábavná, velice snadno se přežije a dlouhé bitvy jsou občas až na škodu, protože máte náladu na něco svižnějšího nebo alespoň méně botů.

I když jedná o duchovního pokračovatele Verdunu, zdá se, že autoři přece jen začínají dělat úlitby mainstreamovějšímu publiku. Z toho, co se dočtete v nejrůznějších zákoutích internetu, nebo co si vyslechnete přímo při hraní od ostatních hráčů, lze snadno soudit, že Tannenberg přidal na pohyblivosti a udělal krok směrem k arkádovějšímu hraní, což opět zmiňovaní boti nabíhající přímo do rány jen potvrzují. Autoři by se teď měli zaměřit především na technický stav hry, který hráči kritizují i přímo v bitvách. Pár map se snadno přežije a běžný hráč prostě po chvíli nemá co dělat. 

Cílová skupina hráčů Verdunu si určitě ráda vyzkouší boj na východě s novými, realisticky působícími zbraněmi, spoustu hráčů by mohlo přilákat o něco lidštější ovládání, ale stejně se bude i nadále jednat o specializovanou hru s velice specifickou cílovou skupinou. Je otázka, zda dokáže v konkurenci dalších online stříleček získat dost příznivců. Přináší neotřelé bojiště a důraz na realističnost, ale v betě jsou zatím technické problémy a nedostatek účastníků bolestivou mrzutostí, která by se v delším horizontu mohla Tannenbergu vymstít. Pokud byste chtěli do předběžného přístupu investovat, mějte toto tedy na paměti.