Syberia II

Verdikt
78

Ještě lepší grafika, originální prostředí bohatší o neherní postavy. Hezký příběh o nezištném přátelství, o síle odhodlání a o naději. Své místo si zde našla i jedna kapku drsnější scénka, ale nezapomnělo se ani na trochu toho dojetí. Syberia 2 je stejně jako původní Syberia hrou pro každého milovníka dobrodružství. Mobilní verze je k nerozeznání od počítačové.

Mobilní zařízení

AndroidAndroid

Google Play
Koupit

Další informace

Výrobce: Microids
Vydání: 25. března 2015
Štítky: steampunk, dobrodružná, umění, mobilní hry, adventura, logické
Syberia II je opět požehnáním pro všechny hráče, kteří touží po klasické adventuře s poutavým příběhem a výborným zpracováním. Ale jak moc se liší a je v něčem lepší než jednička? 

Bez nadsázky by se dalo říci, že Syberia z léta 2002 byla vysloveně požehnáním pro všechny adventuristy, kteří toužili po klasické „point&click“ adventuře s poutavým příběhem, výbornou grafikou i ozvučením a snadným ovládáním. Snad všechny dobré adventury mají pak jedno společné - jsou nadčasové a i po letech dokáží zaujmout další hráče stejně jako v době, kdy vyšly. Syberia se stala legendou především díky exceletní grafice a pohodovému příběhu. Syberia 2 není příliš jiná, což je na jednu stranu dobře, na druhou to ale zase tak úplně dobře není. Mnoho pěkného přibylo, ale toho méně zdařilého zase příliš neubylo.


Jak se dalo očekávat, příběh druhého dílu začíná přibližně v tom místě, kde skončil děj předchůdce. Pro ty hráče, kterým paměť už tak dobře neslouží nebo první Syberii nehráli, nabízí hra rychlou rekapitulaci, kterou si mohou spustit z hlavního menu. Společně s Hansem a automatonem Oscarem si prorážíte cestu zasněženou krajinou vlakem s originální natahovací lokomotivou. Vaše první zastávka ve hře a poslední před dlouhou sibiřskou pustinou je zapomenutá víska Romansburg.

Život i v pustině

Herní novinky na sebe nenechávají dlouho čekat. Hned v úvodu se dozvídáte, že Oscar byl doplněn o telefonní jednotku, takže s ním občas budete moci komunikovat i na delší vzdálenosti. Po seznámení se s městečkem a blízkým klášterem zjistíte, že v jednom městečku žije snad více obyvatel, než jste potkali za celý první díl. Přestože s většinou z nich promluvit nelze, díky jejich přítomnosti městečko nevypadá, jako by tu před pár dny proběhla hromadná evakuace.



Připočítáme-li k tomu větrem unášené sněhové vločky, poletující ptactvo, hbité veverky nebo ze střeh padající sníh, dostáváme daleko živější obraz, než tomu bylo v jedničce či i v jiných hrách, kde neinteraktivní postavy jsou jen nehybnými plochými kulisami na pozadí (např. Jack the Ripper). Fakt, že většina tvorů a objektů se pohybuje periodicky nebo vystartují v přesně daný okamžik (Kátin průchod určitým místem), hře na kráse až tolik neubírá.

Kouzlo sněhu

Ačkoliv by se mohlo zdát, že zasněžená krajina nebude příliš atraktivní podívanou, opak je pravdou. Pochopitelně, že nemůže konkurovat rozkvetlé botanické zahradě v univerzitním městečku Barrockstadt z prvního dílu, přesto mají i sněhem zaváté louky a lesy své kouzlo.

Grafice prospívá i to, že není viditelný rozdíl mezi předrenderovaným pozadím a trojrozměrnými objekty, které tím pádem poznáte až v momentě, kdy se pohnou. To na druhou stranu trošku komplikuje pátrání po použitelných předmětech, které odhalíte buď intuitivně, na základě zkušeností z minula, nebo prostým pátráním kurzoru po obrazovce. Tento pixelhunting tu není sice tak častým jevem, bohužel zcela odstranit se jej nepovedlo. Většinou jde o nevýrazná tlačítka, páky, aktivní místa na vzdáleném pozadí apod., což představuje asi ten největší problém při plnění daných úkolů.

Spletité lokace

Ani zde se designéři hry nevyhnuli z prvního dílu známým hluchým lokacím, které prostě jen projdete, aniž byste zde museli cokoli udělat, snad pouze se kochat tou krásou. Není jich tu zrovna málo a ve spojení s několika skutečně rozsáhlými lokacemi to může působit poněkud otravně. Zmíněná Youkalská osada je nejen krásná, ale také značně rozlehlá.

Je tu hodně míst k navštívení a když cestou přehlédnete něco důležitého, hodně se naběháte, než to objevíte. Je tedy vhodné pořádně prošmejdit kurzorem každou obrazovku, než se vydáte jinam. Předmětů ve svém inventáři nebudete mít opět mnoho, takže u určitého aktivního místa by neměl být problém zvolit napoprvé ten správný.

Řešení drtivé většiny úkolů jsou logická a velmi snadno vydedukovatelná, ale najdou se i taková místa, kde budete bezradně zkoušet více předmětů nebo volit možné i nemožné kombinace ovládacích prvků jistých zařízení. Může za to prakticky nulová nápověda, jako jsou v jiných hrách komentáře hlavní postavy k určitým místům či předmětům. O většině míst se od Kate dozvíte spíš jen to, že netuší, k čemu to může být, nebo jen strohý popis vzhledu. Žádné další úvahy či nástin možného řešení. Někdy tedy záleží na štěstí nebo na otrockém zkoušení. Bohudík takových míst je jen pár, takže do nesnází přijdete spíše díky přehlédnutému místu či předmětu.



Celkově je tedy obtížnost hry o krapet vyšší než původní Syberie, ale stále jde o hru vhodnou i pro nováčky v oboru. Zachována zůstala i linearita postupu, takže jednoduše plníte předem danou sekvenci úkolů bez možnosti odbočení jinam v případě, že jste se někde zasekli.

Dabing opět na úrovni

Asi není třeba se pozastavovat nad celkově kvalitním dabingem, jaký jsme mohli obdivovat už v původní Syberii. Hlasy hlavních postav byly svěřeny nám již známým dabérům. Systém dialogů nebyl bohužel nijak zvlášť inovován, takže pouze odklikáte všechny nabízené možnosti. Často se tak dozvíte některou informaci dvakrát, nebo i Kate znovu položí otázku stejného významu, byť volenou z jiné možnosti.

Dialogy tedy většinou neberou ohled na situaci, že jste bez předchozí konzultace s nějakou postavou provedli jistou akci, o níž by vás postava nejprve sama informovala a až pak byste akci provedli. Takže si nejprve vyslechnete rady, které ale už nepotřebujete a teprve pak dojde na novinky.

Zvuků na pozadí určitě o něco přibylo. Neustálý studený vichr je přehlušen občasným zpěvem ptactva, šuměním vody nebo štěkotem vašeho nového přítele Youkiho, což je sibiřský kříženec tuleně a ledního medvěda s chováním psa. Do toho se občas vmísí pěkné melodie, jejichž styl odpovídá dané lokaci. Ruská lidová doprovází vaše kroky Romansburgem, mužský chorál v klášteře nebo domorodá skladba v Youkalské jeskyni. Počet skladeb a jejich omezená reprodukce se ale nevymyká původní Syberii a tak více než libých tónů si užijete ruchů přírody.

Na jedné straně tu je nádherná grafika a do detailu promyšlené lokace, dobrý dabing, milý příběh, hezká hudba a 100% stabilita hry. Na druhé straně tu jsou výše zmíněné nešvary kolem řešení některých úkolů, a kromě lepší grafiky a jiného prostředí nepřináší Syberia 2 zase tolik nového. Ale protože podobných her není příliš a vysoký standard jedničky zůstal zachován, lze i dvojku hodnotit hodně nadprůměrně.