Superhot: Mind Control Delete

Verdikt
80

Mind Control Delete je podle všeho poslední přírůstek do vesmíru Superhot. Ostudu značce rozhodně neudělá, ale než si ho dokážete naplno užít, musíte chvíli počkat, protože to nejlepší se schovává až na samotném konci.

Počítač

WindowsWindows

24,99 €Steam

Mac OS XMac OS X

24,99 €Steam

LinuxLinux

24,99 €Steam

Konzole

PlayStation 4PlayStation 4

PlayStation Store

Xbox OneXbox One

Microsoft Store
Koupit

Další informace

Výrobce: Superhot Team
Vydání: 16. července 2020
Štítky: sci-fi, fps, střílečka, first person, experiment, indie hra, akční

Herní značku Superhot není třeba dlouze představovat. Efektní design tříáčkových her zde ustupuje efektivnímu zpracování: sterilnímu bílému prostředí a nezaměnitelným ostrým červeným panákům, s nimiž se musí hráč vypořádat.

Nejnovější přírůstek jménem Mind Control Delete je takové větší rozšíření původní hry, v němž si chtěli autoři patrně udělat především radost tím, že do hry implementují věci, na které se dřív nedostalo. Zní to jako malá porce obsahu, ale jak je u Superhot dobrým zvykem, klame tělem.

Tak to je konec

Když na nás po prvních zhruba dvaceti minutách vyskočila obrazovka hlásající majestátní Game Over, zírali jsme na to nadmíru vyjeveně. Tohle má být celá hra? Trošku rozpačitě jsme odklikli obrazovku, nechali projet nepřeskočitelné závěrečné titulky a přemýšleli, co budeme o Superhot vlastně psát, protože nic nového ani objevného se neukázalo.

Ale pak se starosti rázem vypařily. Po prvním konci se totiž objeví další porce obsahu a pak ještě jedna, což je samozřejmě skvělé. Jen není snadné pochopit, proč se autoři rozhodli obsah tímto způsobem dávkovat.

A z prvních dávek, z prvních dvou třetin hry, překvapení nebudete. Je to Superhot. Procházíte pečlivě naskriptovanými scénáři, v nichž se musíte probojovat až na konec. Unikátním prvkem je fakt, že pokud se nehýbete, čas kolem běží extrémně pomalu, tudíž není příliš těžké uhýbat projektilům a jako John Wick přesně vědět, kdy a jak se pohnout pro co nejefektivnější zabití nepřítele.

Za tím účelem jsou úrovně zaplněné nejrůznějšími předměty a zbraněmi, které budete pro své bohulibé poslání využívat. Dlouhá chodba, v ní chlapík s útočnou puškou a precizně vyskládanými rybami – tahle scéna zvládne nabídnout víc zábavy a výzvy, než by se na první pohled mohlo zdát. Šikovné uhýbání, plánování pohybů a následné vržení ryby po útočníkovi, abyste ho odzbrojili, je nejen vtipné, ale taky nebývale uspokojivé.

Ne všechny úrovně jsou takto objevné a často jde jen o přímočarou zpomalenou akci, ale ono to ani nevadí, protože ta pravá zábava přichází až po druhém Game Over.

How much is the fish?

Z lineárního průchodu hrou se totiž v závěru stává sněhobílé pískoviště, kde se teprve můžete doopravdy vyžít. Sada úrovní je kromě rozložení místností a nepřátel zcela náhodná, červení panáci se objevují v relativně chaotickém pořadí a na místech, odkud byste je už ani nečekali.

S tím vším se musíte vypořádat v často nezáviděníhodné startovní pozici. Ovšem i tato pozice má v případě Mind Control Delete jeden háček. Háček, který hraje do karet hráči.

Autoři totiž přidali do této závěrečné části hry možnost přizpůsobení postavy a jejích schopností. Nečekejte žádné talentové stromy nebo RPG prvky, všechno je i nadále velmi spartánské, v praxi ale víc než dostačující. Objevujete a odemykáte nové možnosti, jak si postavu vylepšit pro další střetnutí. Za tím účelem dostáváte pro začátek rovnou tři srdíčka, abyste měli možnost tomuto módu přijít na chuť a neumřeli při prvním spawnu.

Jak si postupně razíte cestu bílými místostmi, získáváte možnost rozšiřovat svoji zásobárnu zdraví, což je ovšem ten nejobyčejnější perk, který hratelnost příliš neovlivní. Zajímavější to začíná být ve chvíli, kdy sáhnete například po šurikenech, které se rozletí kolem ve chvíli, kdy dostanete ránu a ztratíte srdce. Je to málo? Můžete získat extra projektily do zbraní nebo začít každou úroveň s katanou v ruce.

Právě v té chvíli začíná ta pravá zábava, která staví Superhot nad úroveň klasických FPS. Bez váhání jsme totiž sáhnuli právě po kataně a tanec smrti mohl začít na plné obrátky.

Krok, švih, pár dalších kroků a další švih. Červení panáci se rozpadají na polygony, zatímco my se snažíme rychle zhodnotit situaci. Přibíhají další panáci, házíme katanu, bereme ze stolku rádio a mrštíme ho po chlapíkovi s brokovnicí, který se zjevil na osmi hodinách. Katana mezitím našla svůj cíl, chytáme ve vzduchu brokovnici. Červené polygony létají vzduchem, jak v kombinací božské rychlosti a zastavování času kosíme všechno v místnosti připomínající obývák drogového lorda osmdesátých let někde v Miami. Rozdáváme smrt. A jsme šťastní.

Méně je někdy více

Superhot: Mind Control Delete je něco mezi plnohodnotnou hrou a menší hříčkou. Při troše dobré vůle zvládnete hrou proletět za jedno delší odpoledne, což nám ale připadá jako ta nejhorší možná varianta, jak si obsah užít. Vzhledem k jednotlivým, dost odlišným úsekům je lepší si hru postupně dávkovat a užívat si především závěrečnou fázi hry, která přebíjí rozpačitý dojem z prvních dvou třetin.

Pokud jste se Superhot doteď neměli tu čest, vůbec ničemu to nevadí a hru si užijete. V případě, že jste zatím všechny přírůstky do série hráli, potěší vás především finále, v němž autoři popustili uzdu fantazii a nabízejí hráčům možnost vyřádit se v netradičním prostředí a vyzkoušet si, jak šikovní jsou v situacích, kdy musí reagovat na nepřátele zjevující se z nečekaných míst.

Nezbývá než doplnit zásobník, popadnout první volnou rybu a začít si vyřizovat účty. Nebude to na dlouho, ale o to víc zábavy si užijete.