Super Smash Bros. Ultimate

Verdikt
93

Slovem „ultimátní“ se v dnešní době dost plýtvá, ale v případě Super Smash Bros. Ultimate je jeho užití zcela namístě. Megalomanský přístup tvůrců se odráží jak v obsáhlé kampani pro jednoho hráče, tak v kooperativních i kompetitivních módech. Výsledkem je neskutečná hra, která pobaví i ty, kteří bojovkám neholdují.

Konzole

Nintendo SwitchNintendo Switch

Nintendo eShop

Další informace

Výrobce: Namco Bandai
Vydání: 18. prosince 2018
Štítky: bojovka, bojová, multiplayer, více hráčů u jednoho zařízení, akční

Nemusíte si libovat v bojovkách, abyste si užili Super Smash Bros. Ultimate. Nemusíte znát desítky prazvláštních postaviček Nintenda, abyste si užili Super Smash Bros. Ultimate. Víme to, protože z přesně takové pozice jsme k vánoční novince pro Switch přistupovali. A jsme opravdu rádi, že jsme se rozhodli vystoupit z komfortní zóny a objevili něco, z čeho spadla čelist. Aneb další z řady exkluzivit, kterým stojí za to podlehnout.

Když pomyslíme na obsah hry a snažíme se vybrat část, od které recenzi odpíchnout, akorát se zamotá hlava. Nelze se ubránit označení tvůrců za megalomany. Sousto, které si zde ukousli, dosahuje nepředstavitelných rozměrů, ale nějakým zázrakem se celek pod vlastní tíhou nebortí. Naopak drží pohromadě jako páreček neodymových magnetů.

Ale pokusíme se tomu dát nějakou formu a nezahltit vás tunou informací, jak to bez servítků udělá samotná hra. Když totiž Super Smash Bros. Ultimate poprvé zapnete, nečeká vás prakticky žádný tutoriál a můžete se tak okamžitě pustit do kampaně pro jednoho hráče, gaučového koopu i soupeření, ale klidně i onlinového hraní.

Upřímně, kampaň by s klidem mohla vyjít jako samostatná hra. Všech 70+ postav vcucne podivná entita představovaná bílými rukavičkami a uvězní je v tělech jejich ďábelských kopií. Tím se jednoduše vysvětlí fakt, proč po „příběhové stránce“ Mario tluče o zem s princeznou Peach.

Jediný, kdo byl ušetřen, je Kirby. Vaše první bitvy v pseudo-otevřeném světě musíte odmlátit v roli růžové kouličky, ale nepotrvá dlouho a vysvobodíte první postavu, která rozšíří vaše řady. A už si můžete vybírat.

Do té doby a ještě dlouho poté nevysvobozujete pouze hratelné hrdiny, ale i duše desítek dalších vedlejších postav, z nichž si sestavujete partu svých strážných andělů, kteří vám garantují různé schopnosti, dodávají sílu a obranu, nové zbraně a mnoho a mnoho dalšího.

Duše zároveň spadají do jedné ze tří kategorií, které jsou po vzoru „kámen, nůžky, papír“ efektivní proti určitým protivníkům. Do toho jsou zde dungeony, do kterých vysíláte nepoužívané hrdiny pro loot, spousta vedlejších misí a samozřejmě hlavní soubojová linka vedoucí přes bitvy s bossy až k hlavnímu záporákovi.

Pak tu je ještě strom s dovednostmi, které si odemykáte podle potřeby za nasbírané zkušenosti, a spousta dalších drobností. Sečteno podtrženo, desítky hodin zábavy. Zaručeně.

Hrrr na ně!

I když je singleplayrová část naprosto plnohodnotná, Super Smash Bros. Ultimate je přeci jen o něčem jiném: o brutální řeži mezi živými hráči, tedy v tom digitálním světě. A ať už se pustíte do bitvy s kamarádem na gauči nebo proti celému světu online, garantujeme vám, že si to užijete.

Není vůbec jednoduché si z obrovské nabídky hrdinů nějakého vybrat a určitou dobu vám potrvá, než si najdete postavu, která vám sedne jako pověstné pozadí na hrnec. Jakmile ale naleznete svou spřízněnou duši, čeká vás objevování jejích unikátních manévrů, a chcete-li být opravdu dobří, pak i zjišťování toho samého u všech ostatních.

Smash Bros. využívá všechna tlačítka Joy-Conů, některá ale duplicitně, aby si každý našel pohodlnou cestu. Jeden typ útoku najdete na ZL/ZR, pro obranu stačí sáhnout prstem o kousíček výš, o skákání se starají X a Y, zatímco A, B a pravá páčka nabízejí další údery. Šipkám byla nadělena gesta, která ale v absolutně hektické hratelnosti postrádají smysl.

S gaučovým a online hraním se pojí prakticky má jediná výtka k celé hře – chaos. Hra podporuje až osm hráčů na jedné obrazovce, ale už ve čtyřech se i na 55palcové televizi snadno ztratíte.

Jeden výbušný efekt střídá druhý, třetí čtvrtý, do toho se samotné prostředí občas mění, podlaha pod nohami propadá a všude je tolik barviček, že nemáte prakticky šanci zjistit, který jste vy a kde zrovna jste. Není výjimkou, že po pár vteřinách zuřivého mačkání tlačítek zjistíte, že ve hře už dávno nejste…

Nepřehlednost tolik nevadí na mapách bez propastí. Ale když se mydlíte na levitující plošině, propadá se vám most pod nohama nebo čelíte silnému proudu řeky, pak vás čeká zklamání z prohry, za kterou úplně nemůžete. Nicméně vyhazování se z mapy je hlavní devízou SSBU, i když můžete sáhnout po jiných módech a hrát například na vyčerpání soupeřových životů.

Spolu proti všem

Kvůli výše řečenému jsme si nakonec nejvíc oblíbili hru jeden na jednoho, případně zajímavě pojatý koop. Úplně každá postava ve hře má svůj vlastní „příběh“. Nečekejte ale žádné vyprávění, pouze sérii přednastavených arén zakončených bossem.

Sami si nastavíte počáteční obtížnost na krásné tapisérii značící intenzitu soubojů. Podle toho, jak se vám v minikampani bude dařit, se tapisérie buď posune doprava a zvedne tím obtížnost, nebo ji naopak sníží. Vaším cílem je skončit na co nejvyšší úrovni, z čehož si odnesete krásný obrázek z odpovídající části tapisérie – na jejím začátku je vše sluníčkové, postavičky ještě v plenkách, na jejím konci jde o drsné terminátory.

Při každém průchodu vás navíc čeká jedna nebojová úroveň, v podstatě klasická plošinovka, kde prcháte před černou dírou a cestou sbíráte penízky vylepšující vaše výsledné skóre. A jakmile pak porazíte mocného bosse, dáte si pro změnu gamifikované titulky, které sestřelujete podobně jako nepřátele v Tyrianu.

Zpočátku nám přišlo zvláštní střílet do tvůrců hry a nelze se ubránit pocitu, že po každých sedmi soubojích koukat na ty samé titulky je neskutečně špatný nápad, ale v tu chvíli vám to ani nepřijde. Chcete je prostě všechny rozstřílet, protože z toho máte větší odměnu…

Někdo tvůrcům zapomněl říct: „Stačilo!“

A je toho ještě mnohem, ale mnohem víc, o čem by se zde dalo hovořit. Super Smash Bros. Ultimate obsahuje rozsáhlou studnici vědění o každé postavě. Dozvíte se zde, v jaké hře se objevily poprvé, jaké jsou jejich přednosti, nastudujete tipy, jak za ně efektivně hrát. Odemčení všech sedmi desítek z nich je sice běh na dlouhou trať, nicméně k odemykání dochází často a napříč různými herními módy.

Nadto vás po uplynutí určitého času a dokončení aktivity čeká souboj s náhodným protivníkem, jen tak, aniž byste třeba chtěli, a když ho porazíte, tak si ho okamžitě odemknete. A ano, ihned si ho budete chtít vyzkoušet v dalším zápase.

Aby toho pořád nebylo málo, může se vám stát, že po několika desítkách odehraných hodin se dostanete do bohaté nabídky, kde jste předtím nějakým zázrakem ještě nebyli, a objevíte knihovnu soundtracku. Tipnete si počet písniček? Jsou jich doslova stovky ze všech možných titulů, ze nichž se do hry dostávají i postavy a herní prostředí.

Super Smash Bros. Ultimate je ve své poslední inkarnaci skutečně ultimátním kouskem. Nintendu se opět podařilo napěchovat obsah, který by vydal na mnoho her, do jedné jediné a je to jeden z důvodů, proč se na každou další hru tohoto japonského giganta neskutečně těšíme. Takové maniakální odhodlanosti dodat nejlepší možné hry prakticky bez chyb se na tomhle světě vyrovná jen málokdo.

Hry od Nintenda jsou sice takové cizí, ale byla by obrovská chyba je ignorovat. A platí to i v tomto případě. I když nás žánr bojovek obvykle nebaví, Nintendo nás ho naučilo milovat díky šílené propracovanosti, snadné přístupnosti, úsměvné roztomilosti a odladěné hratelnosti.