Super Mario Run

It´s-a really me, Mario!

Jak už zřejmě tušíte, Super Mario Run mění zaběhnuté pořádky v kontrole nad Mariovým pohybem. Slavný italský instalatér tentokrát běží úrovní zcela samostatně, stejně jako nyní zvládne automaticky překlenout drobné terénní nerovnosti i řadové nepřátele. Na hráči tedy zůstává dozor nad jeho skoky.

Jakkoliv by se ovšem mohlo zdát, že jde o poměrně chudé vyžití, už první úroveň vás přesvědčí o opaku. Délkou stisku dotykového displeje udáváte také délku skoku, můžete se odrážet ode zdí a dosáhnout tak na výše položená místa, pomoci si odskokem od hlavy protivníka anebo zavrtěním ve vzduchu dokonce lehce pozdržet dopad na zem.

Výsledný dojem? Perfektně mariovský. Pramálo záleží na tom, že se tu nedostává tlačítek „doleva“ či„doprava“, stačí chvilka a budete elegantně hopsat z plošinky na přepínač,z Goomby se zase vyšvihnete pro jinak nedostupnou minci, a to vše bez momentu odpočinku. Super Mario Run je ve své hektičnosti, ale současně plynulosti pohybu strhujícím zážitkem.

Whoo hoo! Good play!

Jistě, nebýt populárního jména,takový popis by mohl patřit lecjaké běhačce v nabídce. Nicméně právě proto, že hovoříme o titulu zaštiťujícím se nejznámější videoherní značkou na světě, lze očekávat jistou přidanou hodnotu, která jej rázem vymrští do první ligy. A taky že ano. Jestli Super Mario Run nějaký prvek opravdu staví na piedestal, pak je to level design. Úrovně totiž nepředstavují náhodně poskládané koridory v kulisách Houbového království, nýbrž výborně připravené běžecké dráhy od veteránů série.

Levely byly navrženy s ohledem na odlišnou filozofii Mariova pohybu a nabízejí plejádu příležitostí pro divoké skokanské kreace, přesně vypočítané odrazy, sklouznutí i ladný průběh od samého počátku až k cílové vlajce. Obdobně jako skvělý pocit z prostředí, které ubíhá kolem, potěší rovněž nápady zobrazené v úrovních. Každá se soustředí okolo jedné klíčové mechaniky. A třebaže se do značné míry jedná o kompilát myšlenek z předchozích dílů, jen jejich šíře a proměnlivost samotná dokáže vyvolat spokojený úsměv na tváři.

Můžete se těšit na plošinky závislé na váze, zákeřné kanóny, ostré kotouče. Zkrátka taková nintendovská klasika. Ovšem klasika výtečně nadesignovaná tak, aby vás vedla k postupnému poznávání a pozvolna přitahovala šrouby obtížnosti. Klasika, která se nebojí ukázat vám zajímavý koncept jen proto, aby ho vzápětí vyhodila ve prospěch jiného a vy ho už vícekrát za hru nespatřili.

Mamma mia!

Pravdou je, že určité roztrpčen ívyvolává čisté množství obsahu ve hře obsažené, jelikož v ní naleznete jen 24 tradičních úrovní. Proběhnout všechny by vám zabralo slabou hodinku, což je údaj, za který gratulace do Kjóta posílat skutečně nelze. To vážně ne.  Nebylo by to ale Nintendo, aby si pro takový případ nepřipravilo pojistku. 

Dokončení úrovně v Super Mario Run totiž slouží jen jako začátek. K opětovnému hraní vás zde bude lákat přítomnost pěti růžových mincí, porůznu rozsetých mezi startem a cílem. Jejich sebrání už vyžaduje jistou dávku umu. Jestliže se vám to podaří, odemkne se další pětice, tentokrát fialová, s ještě důmyslnějším rozmístěním. Uspějte i tentokrát a čeká vás poslední výzva – černé mince. Vyzobání všech penízů představuje pravou zkoušku hráče. Na téhle úrovni je už třeba obtisknout si do paměti každý úsek trati, disponovat bezchybným načasováním a každý úkon provést naprosto bez vady.

Znamená to také naplno využívat nové vychytávky v Mariově repertoáru. Ať už se jedná o kotoul po dopadu z dalekého skoku, samovolné přitáhnutí na vyvýšenou římsu anebo záchranné bubliny. Ty máte k dispozici dvě a dávají vám možnost dát si po nevydařeném pokusu repete namísto tradiční, okamžité smrti jako v předešlých titulech. I ony potom v konečném důsledku činí ze Super Mario Run plnější a smysluplnější auto runner hru, než jakou je podstatná většina žánrové konkurence. Mario dokazuje, že když se to umí, uživatelská přívětivost, uhlazenost pohybu a obsahová naditost mohou jít ruku v ruce se zábavou i výzvou zároveň.

Oh-a,no-a!

Nejpříjemnějším překvapením pro mě nicméně zůstává doprovodný mód jménem Toad Rally. Zde v rámci 60 sekund soutěžíte se záznamem jiného hráče staženým z internetu nikoliv jen pro zlaťáky, ale také kvůli obdivu Toadů. Nu, a Toady oslní jedině vaše akrobatické dovednosti. A tak tedy běháte a provádíte efektní kousky. Vyhraný zápas vám vygeneruje určitý počet Toadů, kteří následně zaplaví vaše vlastní Houbové království.

Toadi, zlaťáky, království…, to všechno tvoří jistou ekonomickou stránku hry. Království si totiž lze za nashromážděný kapitál vylepšovat a opatřovat jej dekoracemi. Na rozdíl od nadšení ze závodění s reálnými oponenty ovšem smysl téhle činnosti vyznívá zcela do prázdna. Jediným světlým bodem na téhle nudné záležitosti tedy zůstává možnost odemknutí nových charakterů, jmenovitě třeba plachtivého Yoshiho.

Ekonomika je vůbec místem, kde se hra láme a mezi chválu se včleňují i výtky. Přítomnost mikrotransakcí pomiňme,to už je v dnešní době zavedený standard. Super Mario Run vás k tomu ale nechá ozkoušet si malou porci levelů zdarma a pro zpřístupnění zbylého po vás bude požadovat zaplacení 10 dolarů. Tedy částky, o níž se dá s přihlédnutím k množství zábavy přinejmenším debatovat. A řekněme si narovinu, že požadovat po uživatelích kontinuální internetové připojení byla vzhledem k principům mobilních her obrovská chyba.

Let´s-a go!

Jakkoliv však se Super Mario Run nevyvaroval pár prohřešků, stále má na míle daleko k nějakému finančnímu mamonu nebo snad laciné vycpávkové hříčce v portfoliu Nintenda. Tohle je plnohodnotné mariovské dobrodružství se vším všudy. S nápaditým přístupem k designu, půvabem a propracovaností skákaček z velkých platforem od Nintenda. A co je nejdůležitější, jde o produkt, jehož tvůrci až na několik zakolísání skvěle zvládli převést přednosti tradiční hry na dotykové displeje a úspěšně ji tak prezentovat široké veřejnosti.