Stray

Svět skrze oči kočičí

Právě průzkum prostředí a rozkrývání tajemných událostí světa je to nejlepší, co může hra nabídnout. Proč vůbec obrovské zděné město vzniklo? Kam se poděli lidé? Jaký je původ sympatických robotů a co stálo u zrodu nenasytných Zurků, ze kterých se stal doslova mor postupně požírající celé čtvrti opuštěné metropole?

Příběhové pozadí se před vámi odvíjí dvojím způsobem. Jednak skrze roztomilého levitujícího robotího parťáka B12, který funguje jako nepostradatelný rádce, průvodce a prostředník pro komunikaci s ostatními mechanickými obyvateli. Jednak skrz vaši, tedy hráčovu, fantazii a důvtip.

Řadu informací si totiž musíte domyslet, odhalit z poschovávaných vzpomínek, případně vyčíst z úžasně detailního prostředí. Spojování nevyřčeného evokuje přístup k budování příběhu, kterým se proslavilo studio FromSoftware. Byť vyprávění ve Stray není tak složité a depresivní jako v Elden Ringu nebo sérii Dark Souls, míra detailů a náznaků je dechberoucí.

Kočičí zvědavost

Každý z příbytků robotů, živořících v polorozpadlých betonových slumech, má svůj nezaměnitelný charakter. A už jen z detailů, jako jak mají roboti uklizeno, z fotek, rozličných předmětů, kterými si zdobí jinak nuzné bytečky, toho o životě jejich majitelů vyčtete mnoho.

Ústřední duo zvířecího a mechanického společníka je taktéž kouzelné. Stray se nesnaží o komické výstřelky ani vám násilně necpe okatý rozdíl mezi organickým a křemíkovým živočichem. Jen vás nechá volně si užívat vřelého vztahu hlavních postav a interakce s ostatními roboty, kteří něco jako kočku nikdy neviděli.

Jsem taky rád, že je tady po dlouhé době hra, kde jsou roboti veskrze přátelští, nápomocní a velmi milí. Na rozdíl od běžného klišé o čistě racionálních stvořeních se sklony k nenávisti všeho organického, ve Stray oceloví automatoni na lidi vzpomínají v dobrém. Drží je v neskonalé úctě jako své stvořitele a roztomile se snaží napodobit lidskou výstřednost a chování.

Mrštná jako kočka

U prostředí, ve kterém se pohybuje potulná kočka s robotickým parťákem po boku, ještě zůstanu. Je totiž naprosto nádherně zpracované. Odlesky neonů se hypnoticky odráží v kalužích, z kopců haraburdí rostou slumy z vlnitého plechu a popraskaného betonu, opuštěné čtvrti pokrývá tepající přebujelá tkáň a kokony Zurků. Každá úroveň má svůj specifický nezapomenutelný vizuál, který je v těle maličkého čtyřnohého zvířátka radost objevovat.

Kočka v hlavní roli přitom není arbitrární a těžko by to mohl být jiný živočich než právě malá, hbitá šelma. Betonovou džungli zažijete ze všech možných úhlů, ať už to jsou výšky střech, nebo klaustrofobické skuliny.

Zatoulaný zrzek se s ladností sobě vlastní dostane téměř všude. Po klimatizaci vyhopsá do zamčeného bytu, aby šmejdil po ztracených denících. Elegantním cupitáním po římsách se proťape ke kabelům, ze kterých vám robotí babička uštrykuje fešné vodivé pončo. Zlomyslně shodí kýbl s barvou, aby odlákal majitele vetešnictví a nenápadně mu proklouzl za zády. To vše s roztomilým kočičím výrazem nevinnosti.

Přeskoč, podlez, převrhni

Ještě jsem ani nestačil zmínit kratochvíle, kterým se můžete věnovat jen tak pro vlastní potěchu. Máte dedikované tlačítko pro mňoukání, nechybí psaní nesmyslů ťapkáním po klávesnicích, shazování věcí ze stolů, škrábání gaučů a omítek, odpočívání v pelíšku a další aktivity pro kočky typické.

Čtyřnohé dobrodružství navíc podtrhuje naprosto parádní evokativní hudba, která skvěle buduje atmosféru. Nejde o kdovíjak bombastické kompozice, spíš jednoduché melodie, které o to více budí emoce. Stray totiž není jen roztomilost, pestrobarevnost a vřelá přátelskost – umí být i znepokojivá, smutná, děsivá, mystická a nebezpečná.

Herní mechanismy by se daly přirovnat ke klasické adventuře, což se projevuje hlavně sbíráním předmětů a jejich směňováním s roboty za jiné, které vám umožní postoupit v příběhu. Většinu času si budete lámat hlavu nad tím, kam a jak se dostat a jaký předmět k tomu potřebujete. Sem tam narazíte na velmi jednoduchou environmentální hádanku, jindy hratelnost ozvláštní zběsilý úprk před lavinou nenažraných Zurků, občas packy zase potrápí stealthová pasáž.

Hádanky nejsou nijak komplikované a dávají smysl. Nemělo by se vám stát, že někde zkysnete příliš dlouho, hra příjemně odsýpá a nefrustruje. Hratelnost se sice nijak zásadně nemění, ale autoři se pořád snaží přiměřenou dávkou drobných novinek výsledný pokrm ochutit natolik, že se až do samotného konce nezají.

Kočka ví, co chce

Velmi oceňuji, když hra přesně ví, co chce, zná svůj rozsah a nesnaží se hráče vodit za nos zbytečnostmi, nafouknutým a prázdným obsahem nebo nesmyslnou cenou. Stray je jednohubka, kterou ležérním tempem dohrajete do sedmi hodin. Dle mého tomu odpovídá i cenovka necelých 27 eur, nicméně hra je zdarma pro předplatitele PlayStation Plus Extra a PlayStation Plus Premium.

Kromě finišování achievementů a vyzobávání malé hrstky sběratelských předmětů nejspíš nebudete mít moc důvod se ke Stray po dohrání vracet. A to je v pořádku. Přímočaře emotivnímu, příběhovému, byť krátkému zážitku dám přednost před utápěním v plytkých a repetitivních aktivitách nebo uměle natahované herní době.

Stray není bez chyby. Ovládání je místy kostrbaté, fyzika hapruje a kolize předmětů je komická (což je problém ve světě plném prázdných lahví, hrnečků a plechovek, které jen čekají na zkázu kočičích tlapek).

Taky bych si přál, aby vývojáři více využívali ovladač PS5 DualSense. Dokázal bych si třeba přestavit, že by mňoukání vycházelo přímo z reproduktoru ovladače a vibrace by mohly lépe napodobovat kočičí předení. No a kdyby tlačítko pro skok bylo místo křížku třeba na R2, mohly by být více a lépe využity adaptivní triggery.

To jsou ale v konečném sčítání drobnosti. Stray, podobně jako další malé hry s důrazem na příběh a umělecké ztvárnění, typicky například Firewatch, na plné čáře vítězí v emotivním podání zajímavého příběhu a sytými barvami překypujícím grafickém zpracování s uhrančivým hudebním podkresem.