Stela

Verdikt
60

Nástupce Inside? Bohužel ne. Stela sice umí vyvolat skvělou atmosféru s pomocí zajímavého prostředí a tíživého soundtracku, ale zpátky ji drží nepřesné ovládání a hádanky nutící k nezábavné metodě pokus-omyl. Svět hry je naštěstí dostatečně zajímavý na to, abyste o něm přemýšleli i po dohrání.

Mobilní zařízení

iOS (iPhone, iPad)iOS (iPhone, iPad)

App Store
Koupit

Počítač

WindowsWindows

16,79 €Steam

Konzole

Xbox OneXbox One

Microsoft Store
Koupit

Nintendo SwitchNintendo Switch

Nintendo eShop

Další informace

Výrobce: SkyBox Labs
Vydání: 13. března 2020
Štítky: plošinovka, umění, akční

Mít za vzor fantastickou plošinovkou adventuru Inside má dvě strany mince. Na jedné straně dáváte život něčemu silně emocionálnímu, co odvypráví příběh jen s pomocí prostředí, na straně druhé se nelze vyhnout srovnání s vaším vzorem, který není lehké překonat. Stela skončila někde v půli cesty k dokonalosti.

Stela vás bez jediného varování vhodí do prapodivného světa, který se po pár uběhnutých kilometrech změní k nepoznání. Začnete v jakémsi sklepě plném masožravých brouků, kde si vzpomenete na nesnáze Amicie a Huga z A Plague Tale: Innocence, abyste se záhy objevili v mlžných lesích plných pokřivených bytostí, které stavbou svého těla připomínají Slender Mana.

Ať už budete utíkat od stodoly ke stodole, děsivým lesem, po hořících pláních či zasněžených rovinách, váš cíl bude neustále vpravo. Stela se stejně jako Inside omezuje na minimum uživatelských vstupů – páčkou běžíte doprava, jedním čudlíkem skáčete, druhým manipulujete s objekty.

Prakticky neustále se budete cítit jako štvaná zvěř. Za patami se vám budou střídat roztodivná stvoření, zatímco vám do kroku hraje tíživá hudba napomáhající pořádně husté atmosféře. Ale ještě lepší jsou okamžiky, kdy se krčíte za pařezy a přebíháte od stromu ke stromu doufajíc, že vás nespatří další zvláštní bytosti nebo nezasáhne salva šípů.

V těchto napjatých chvílích vám prohrábnutí houslových strun dokáže naježit chloupky na zátylku, rytmické bubnování rozproudí krev a budete mít pocit, že hrajete něco skutečně výjimečného, zasazeného do dostatečně divného světa na to, aby vyvolával mnohé otázky a odpovědi nechal na vaší fantazii. Něco, co umí vyprávět svým prostředím, které je skutečně zajímavé a na jehož pozadí se dějí zvláštní věci. Svět skončil? Právě končí? Nebo se znovu rodí?

Konec snění

Jenže pak vás z této nálady vytrhne herní náplň. Ne že by bylo něco špatného na tom, běžet neustále doprava, když je stále něco k vidění a ani hádanky nejsou vyloženě špatné. Ve většině případů se nad nimi tedy ani nepozastavíte, ale najde se pár momentů, ze kterých je cítit originalita (když zrovna po dvacáté netáhnete krabici tam, kam bez ní nevyskočíte).

Ale s řešením hádanek je často spojený zvláštní neduh nutné smrti. Málokdy víte, co se se světem kolem vás v následující vteřině stane. A protože jste neustále na útěku před monstry, nedostáváte prostor k zamyšlení. První naběhnutí do každé jednotlivé pasáže až příliš často znamená Stelino skonání následované druhým pokusem, kdy už stejnou chybu neuděláte.

Možná je to záměr, ale do hry, která se snaží hráče připoutat emocionálním vyprávěním skrze své krásné prostředí, nám častá smrt související s nutným opakováním již viděných pasáží prostě nesedí. A když už za vaši smrt nemůže hádanka jako taková, tak ji způsobí trestuhodně nepřesné ovládání.

V plošinovkách jsme přeci jen zvyklí na jistou okamžitost úkonů, zatímco Stele vše trochu déle trvá, občas nestihne skočit a skončí v propasti, jindy se nestihne včas zastavit. Jednou jsme museli jednu pasáž opakovat tolikrát, až se hra úplně rozbila. Stela se sama od sebe pohybovala nepřirozeným směrem, tedy doleva, a my museli hru restartovat a absolvovat celou úroveň znovu.

Urychlený celovečerák

Divíme se, že se do hry, kterou sfouknete do dvou hodin, proplížila taková chyba. A herní doba je sama o sobě dalším problémem. Stela se toho snaží odvyprávět strašně moc, ale kvůli krátké stopáži bleskurychle skáče z jednoho prostředí do druhého, mění nepřátele a vyvolává další a další otázky a vy nemáte čas na to, udělat si obrázek o veškerém dění.

V závěru se představivost tvůrců úplně utrhla ze řetězu a výsledkem je podivný mišmaš, na který si uděláte spoustu teorií. Ale budete si je dělat rádi. I přes horší ovládání a nepříjemné objevování puzzlů metodou pokus-omyl je zdejší svět natolik divný a zajímavý, že o něm budete přemýšlet během závěrečných titulků i po nich. A to je u podobných titulů víc než žádoucí.

Stela se nevyrovná brilantní Inside, ale když vás zrovna nevytrhávají designérská rozhodnutí a veškerý prostor je věnován atmosféře, skvěle zpracovanému prostředí a hudebnímu doprovodu, pak do sebe vše krásně zapadne. Škoda, že je takových momentů málo.