Steep

Severní stěna

Hra před vaše nohy ukryté do lyžařských či snowboardových bot rozloží celé pohoří. Rokle, skály, zamrzlá jezera, lesy i malebné vesničky, strže, svahy, ledovce a soutěsky - to vše dohromady tvoří jedno velké hřiště. Jakým způsobem si ho vychutnáte, to už je jen na vás.

Nástroji k pokoření krajiny se stanou již zmíněné lyže a snowboard. Ze skal a horkovzdušných balónů se pak budete moci střemhlavě vrhat v létající kombinéze. Čtveřici uzavírá paraglidingové křídlo, které nabízí pro změnu trochu potřebné relaxace.

Hra rozlišuje tři hráčské přístupy - freeride, freestyle a extreme. Pod prvním uvedeným si můžete představit jízdu po členitém terénu, blízko balvanů, po úzkých římsách a podobně. Freestylové body dostanete za triky a extreme zahrnuje míjení stromů ve vysokých rychlostech, skoky přes skály, sjíždění zamrzlých řek - zkrátka libůstky, které povážlivě zavánějí nemocnicí, a to ještě v nejlepším případě.

Hory jsou posety tucty různých výzev. Čeká vás nespočet předpřipravených závodů, ve kterých se po vás jednou bude chtít nasbírat co nejvíce bodů za triky, jindy sjet krkolomnou sjezdovku co nejrychleji, pak zase těsně minout určitý počet objektů a podobně. Hra nicméně nestaví žádné mantinely, naprosto kdykoliv můžete trať opustit a vydat se na průzkum nazdařbůh. Svět je úctyhodně rozlehlý a vlastních zajímavých tras v něm lze najít stovky.

Systém navíc sleduje každý zdolaný metr, poctivě mapuje vaše snažení, a podle vašich aktivit rozděluje body do jednotlivých stylů. Celou jízdu si pak lze uložit či z ní dokonce vytvořit vlastní závod. Povedl se vám parádní skok z padesátimetrového útesu? Několika kliknutími z něj vyrobíte výzvu, a jelikož je hra online a má výraznou komunitní stránku, můžete ji pak poslat kamarádům a sledovat, zda se jim podaří vás překonat. Steep zkrátka využívá svého otevřeného světa velice dobře. Obsahu skrývá požehnaně a příležitostí, kterak světu předvést nějaký obzvláště monumentální držkopád, taktéž.

Simulátor rozhození

Nejdůležitějším aspektem podobné hry je samozřejmě samotný pocit z jízdy. Ten vůbec není špatný. Potěšeně mohu prohlásit, že kvalita zážitku má po úvodním zápolení výrazně vzestupnou tendenci, ale několik výhrad by se i přesto našlo. Například podivné zasekávání se o překážky a zlobivá fyzika, když do nich narazíte. To však nakonec není problém odpustit. Objekty máte stejnak míjet, čím lépe tedy pojedete, tím méně vás bude tento problém trápit.

Co se týče vedení postavy - na klávesnici je Steep prakticky nehratelná, ušetřete si trápení a sáhněte rovnou po gamepadu. Levá analogová páčka ovládá sportovcovo tělo, pravá pak prkno, což zní, přiznejme si, zbytečně složitě. Není však třeba se děsit, pro běžné ježdění si úplně bez problémů vystačíte pouze s levým palcem.

Kámen úrazu (a to dost často doslova) nicméně leží v mechanice stability. Hra jako by se na chvíli nemohla rozhodnout, zda si přeje být realistickou simulací, nebo adrenalinovou arkádou. Dopady v jiném než ideálním úhlu snižují ukazatel stability, který, když se vyčerpá, způsobí, nepříliš překvapivě, jezdcovo intimní dostaveníčko se zemí. Pokud tedy horko těžko přistanete skok, nakřivo či z velké výšky, je potřeba se nejdřív trochu srovnat, než provedete další, protože ten už by končil pádem.

To sice možná na papíře zní jako fajn idea, ale problém je, že se rovnováha ve velké rychlosti nedoplňuje. Je tedy potřeba zpomalit, což ale na řadě tratí jednoduše nejde. Však si zkuste si přibrzdit, abyste se mohli v klídku rozdýchat, když letíte mezi jak břitva ostrými skalisky na vražedném krpálu, který má na třech kilometrech třeba dva kilometry převýšení.

Ještě horší je ale skutečnost, že stabilitu snižují také nerovnosti a celý systém funguje vůbec podivně. Dočkáte se kvůli tomu tragikomických situací, kdy se vaše postava teatrálně skácí po precizně dotočeném skoku, protože jste před třemi sty metry přejeli kámen. Proboha, Steep je hra, která vás s klidem nechá létat ze stometrových útesů a točit devítinásobná salta. Opravdu je nutné trestat každý kontakt s trochu drsnějším terénem? Mechanika rovnováhy by mohla fungovat jako zajímavé ozvláštnění, ale bylo by potřeba ji nastavit přeci jen o něco benevolentněji a hlavně přesněji.

Učený z nebe

Po pár hodinách se ale naučíte rozhozenou postavu jakžtakž kočírovat. Ačkoliv pády v situacích, kdy výpočet dopadu zazlobí, a jste zcela realisticky přesvědčeni, že "tak tohle bych ustál i já, hochu", dokážou rozprostřít přes oči rudou mlhu pokaždé, postupem času se většina počáteční frustrace vytrácí. Jakmile si vyzkoušíte, co si můžete dovolit, a budete se vyhýbat kamení jak čert kříži, Steep se, co se týče samotné jízdy, konečně stane tou pravou a vzrušující zábavou.

Méně příjemný už je ale systém rozvoje postavy, respektive jeho úplná absence. Režim, v němž by hráč začínal s neumětelem, co přistane první třistašedesátku na hlavě, se kterým by se propracovával od mírných kopečků až ke smrtícím srázům, učil by se nové triky a zdokonaloval jízdní techniku, by určitě stál za to. Nic podobného však nečekejte, vaše postava od první vteřiny ležérně metá triky, ze kterých by se sháněl po pytlících na zvracení i Travis Rice. Veškerý progres spočívá pouze v odemykání nových lokací a kosmetických předmětech. Škoda.

Ledové pláně

Zní to doposud docela bledě, že? I přes všechnu kritiku ale nemáme problém hru fanouškům svahů doporučit. Tento titul totiž není sněhový Tony Hawk, a to je potřeba si uvědomit. Steep je grafický krásný, skvěle optimalizovaný (na konfiguraci i7+980Ti jsme ve 4K při maximálních detailech nezaznamenali propad snímkové frekvence pod 50) výlet na hory se vším všudy. Jakmile ji tak začnete brát, odmění se vám omračujícími výhledy na ledovcová pole, skoky, z nichž mrazí v zádech, a jízdami, ze kterých se tají dech.

Svištět jak blesk přes peřinu panenského prašanu, nikde nikdo, jen vy, hudba v uších a bělostná pláň jak prázdné plátno čekající na štětec čepele vašeho prkna, to je prostě vynikající zážitek. Ano, Steep má svoje mouchy, a není jich zrovna málo, to bez debat. Ale ve svém nitru, ve chvílích, kdy se daří to, k čemu je určená, přináší skvělé vzrušení z rychlosti a pocit nespoutané svobody.

Když buší srdce po divoké kličkované mezi stromy zakončené gigantickým skokem z převisu, ruka se stává lehčí a chce se jí mávnutím odsunout nedostatky do sféry nedůležitosti. Ke shovívavosti též chtě nechtě přispívá i smutný fakt, že jiná alternativa pro počítačové hráče jednoduše neexistuje - snad jen krom free to play záležitosti Snow, která je ale v současném stavu hratelná jen s největším sebezapřením.

Steep má zdravé jádro pod slupkou nedokonalostí. Třeskuté hlášky, ze kterých je člověku trapně, příšerně přehrávaný dabing, cutscény plné tak kýčovitých žvástů, že vám pogratulujeme, jestli je zvládnete nepřeskakovat, nulový rozvoj jezdce a tak dále. Ale čert to vem, když je samotný tanec s horou tak zábavný a adrenalinový.