StarCraft II: Heart of the Swarm

Dokonce ani původní Wings of Liberty nebyl v den vydání na takové úrovni a Diablo III zase v den vydání nefungovalo pro jistotu skoro vůbec. V případě HotS Blizzard naštěstí nic nepodcenil. Zúročil své mnohaleté zkušenosti s provozováním online her, poučil se z chyb a spuštění Heart of the Swarm nemohlo být příjemnější. Zašlo to dokonce tak daleko, že si nemusíte HotS ani instalovat. Pokud máte aktuální verzi WoL, jednoduše do Battle.net naťukáte svůj cd klíč a okamžitě hrajete. Žádné stahování, instalace nebo patche. Obsah HotS se totiž do WoL napatchoval pár dnů před vydáním.

I am the Swarm!

StarCraft II: Heart of the Swarm je kandidát na nejrobustnější a nejvíc vypilovaný datadisk vůbec. Samotná příběhová kampaň, která je sice o pár misí kratší než ta ve WoL, trvá déle než kampaň leckteré moderní hry. Kolem 10 hodin se herní čas určitě pohyboval. Wings of Liberty nabídl 28 misí plus jednu skrytou. HotS jich má 20 a navrch přihazuje ještě sedm speciálních evolution misí. O nich ale později.

Pokud jste měli obavy, že bude kampaň za Zergy krátká, můžete je v klidu pustit z hlavy. Příběhová kampaň je plnohodnotná, řádně dlouhá a napěchovaná zajímavými misemi. Byť má HotS nevděčnou roli mezičlánku a opravdové dokončení SC II trilogie přijde až s Legacy of the Void, je i příběh uspokojující. Navazuje přímo na konec WoL - Kerrigan je zase člověk, ale něco zergského v sobě pořád má. Zergský roj je bez vedení a Arcturus Mengsk by zasloužil kulku mezi oči.

Intro k Heart of the Swarm

Na Kerrigan probíhají pod vedením prince Krasoně (Valerian Mengsk) testy, což Raynor nenese moc dobře a nejraději by už byl se Sarah pryč. Jak už ale napověděly trailery, Sarah má priority trochu jinde a chce se Arcturovi pomstít. Pro hlavy děravé: právě Arcturus je důvodem, proč se v prvním StarCraftu stala z Kerrigan obávaná Queen of Blades. Jeho synáček Valerian k unikátnosti Sarah zase přistupuje vědecky a zatím s Raynorem spolupracuje. Je příjemné, že se, podobně jako ve WoL, uzavře určitá kapitola i tady. Na konci se nedočkáte žádných otravných cliffhangerů, nezodpovězených otázek a podobných nešvarů.

V souvislosti s podáním příběhu a příběhem jako takovým existuje snad jediná výtka na adresu HotS. Kampaň je prošpikovaná tolika klišé, až budete občas obracet oči v sloup. Naštěstí to do přepálené a cheesy roviny přeteče jen někdy, takže to zas tak hrozné není. Užívání klišé není navíc pro StarCraft, nebo Blizzard obecně, nic nového. Scénáristé Blizzardu vyprávějí příběh svým specifickým stylem a v rámci áčkových mantinelů podávají béčkovou space operu podle známé šablony. Vytýkat hře něco, co není a čím ani být nechce, nelze. StarCraft není Neuromancer a Metzen není Gibson.

Mnohem zajímavější je samotný design kampaně. Heart of the Swarm pokračuje ve šlépějích Wings of Liberty unikátním designem každé mise. Nebudete jen stavět základny a ničit nepřátele. Budete se opatrně plížit na protosské lodi, mrznout na ledové planetě, vyhýbat se atomovkám nebo třeba kormidlovat něco velkého ve vesmíru. Na variabilitu misí si stěžovat opravdu nelze a jde vidět, že se designéři hodně snažili, aby byla každá mise v něčem jiná a zajímavá.

Spousta z nich je přitom založena na nějakém časovém presu - musíte se někam dostat do určité doby, musíte něco chvílí bránit, rychle jít někomu na pomoc, útočit jen v určitých momentech... Výsledkem je svižná kampaň, která vás nenechá vydechnout a pořád servíruje něco nového. Nikdy se taky nestane, že byste někde bloudili nebo nevěděli co dělat. Pořád jste v obraze, pořád víte kam jít, koho zničit a čeho tím chcete docílit. Zajímavé a originální nejsou jen samotné úkoly, ale také herní mechaniky, které jsou na ně navázané.

Kerrigan versus Raynor?

Celou kampaní pak prostupuje jedno téma: evoluce. Stejně jako zergové stojí a padají na evoluci z jiných ras a tvorů, i vy budete během kampaně vyvíjet své jednotky a samotnou Kerrigan. RPG prvky jsou tu výraznější než tomu bylo ve WoL a daly by se rozdělit na tři kategorie - upgradování Kerrigan i jednotek, a pak volba mezi různými typy jednotek. Kerrigan není v HotS jen nějaký éterický hlásek, který by vám do ouška našeptával jak dál. Často ji budete mít na bojišti a budete za ni hrát.

Podobně jako Raynor ve Wings of Liberty není Kerrigan jen silnější a zajímavější jednotka. Má vlastní schopnosti, které si odemykáte na levelovacím žebříčku. Maximální level je 70 a časem se strom schopností rozšíří o celou řadu. Na každém řádku tak budete mít tři schopnosti, mezi kterými si můžete vybrat a kdykoliv mezi misemi svou volbu flexibilně změnit podle potřeby. Je to velmi příjemné, protože pokud se vám nějaký skill neosvědčí nebo budete pro misi potřebovat něco trochu jiného, můžete to změnit. Schopnosti by se daly rozdělit do tří klasických kategorií - pasivní, podpůrné a útočné. Je jen na vás, jak si je rozložíte. Jestli chcete z Kerrigan udělat stroj na zabíjení, nebo raději využít schopnosti k podpoře základny a ekonomiky, můžete.

Stejně můžete přepínat i tzv. mutace u všech hlavních jednotek. U každé budete mít tři vylepšení, aktivní můžete mít pouze jedno a je jen na vás, jestli chcete třeba větší výdrž, lepší útok nebo něco jiného. Opět jste díky tomu flexibilní a můžete se jednoduše přizpůsobit specifikům dané mise. Na easy a normal je asi vcelku jedno, co si tam naklikáte, ale na vyšších obtížnostech už bude záležet na každém upgradu.

Umělý multiplayer

Nelze se divit lidem, kteří se multiplayeru StarCraftu skoro až bojí a dávají od něj ruce pryč. Neexistuje asi tolik her, jejichž precizní ovládnutí v multiplayeru je tak náročné a obtížné. Singleplayer vám v tom navíc nijak nepomůže - obsahuje úplně jiné jednotky, schopnosti, scénáře... Skočit rovnou ze singleplayeru do multiplayeru bez jakýchkoliv jiných zkušeností by byla, i přes opravdu dobrý matchmaking, sebevražda. Na to se tady taky myslelo a v Heart of the Swarm mají začátečníci k dispozici nový tréninkový mód. Ten vás už základy multiplayeru opravdu naučí.

Tréninkový mód se skládá ze tří her za každou rasu. V první hře se jede na rychlost normal a máte k dispozici jen základní jednotky. Ve druhém kole už máte k dispozici víc věcí a ve třetím už je úplně všechno a nastavena je multiplayerová rychlost faster. Pointa tréninkového módu spočívá ale hlavně v nápovědách - hra vám vždy jasně řekne, co máte kdy udělat. Na 9 postavit overlorda/supply/pylon, pak plynárnu, pak kasárny, připomíná neustálou nutnost výroby dělníků... Tyhle věci v kampani nejsou, ale v multiplayeru jsou naprosto klíčové. Kdykoliv si můžete jednotlivé tréninkové hry zopakovat, memorovat si timing a pilovat svoji taktiku k dokonalosti.

Když už se všechno potřebné naučíte, vyzkoušíte a budete si věřit, může přijít na řadu druhý krok - hry proti AI. Ty se nyní v Matchmaking menu chovají jako hry proti reálným hráčům. Znamená to, že po několika "placement" zápasech hra odhadne vaši úroveň a bude vám dávat například medium AI, která by vám měla být šitá na míru. Jak budete vyhrávat další zápasy, dostanete se časem k hard AI, very hard apod. Funguje to jako klasický matchmaking proti živým hráčům. Čím lepší jste, tím obtížnější soupeře dostáváte. A pokud budete prohrávat, spadnete zase na nižší obtížnost.

gl hf

Hlavním tahounem multiplayeru jsou samozřejmě nové jednotky. Zergové dostali dvě (swarm host a viper), Terrani jednu a půl (widow mine a hellbat) a Protossové rovnou tři (oracle, mothership core a tempest). U Terranů jedna a půl proto, že hellbat není tak úplně fungl nová jednotka, ale je to jakési rozšíření stávajícího helliona, byť můžete hellbata vyrábět i samostatně. Hellbat se hellionovi podobá i použitím - ideální na rožnění zerglingů nebo zealotů, obzvláště když jich je hodně.

Není to sice něco s čím byste prováděli frontální útok, ale na obranu základny nebo klíčových bodů poslouží miny skvěle. A opět je to takové menší pomrknutí na jedničku, kdy jste spider miny kladli s rychlým vulturem. Protossové se s novými jednotkami dočkali výhradně posílení vzdušných sil, což bylo potřeba. Pozemní jednotky mají parádní už od začátku, ale ve vzduchu to trošku skřípalo. Jak mothership core tak oracle jsou casteři s mocnými skilly, i když ten nejmocnější šel už v betě z kola ven - entomb, se kterým jste mohli na chvíli uzamknout minerály nepřítele a ochromit mu tak těžbu.

Subjektivně nejzajímavější jednotky ale dostali zergové. Swarm host je skvělý a viper je taky pěkná potvora, která dokáže zamíchat s taktikou nepřítele víc, než by se mu to líbilo. Tihle dva nováčci navíc dokáží moc pěkně spolupracovat: swarm hosty někde zakopete a automaticky generovaní locusti postupně uhlodávají nepřítele. Když už se vám jde postavit například terranská MMM partička se siege tanky, tak je můžete viperem na dlouhých 14 vteřin “oslepit” pomocí blinding cloud. Mariňáci tak najednou nedostřelí dál než metr před sebe a siege tanky si zase přitáhnete na dostřel pomocí abductu.

Situací, ve kterých jde šikovně kombinovat nové jednotky se starými, je nespočet a nové taktiky a zajímavé kombinace budou vznikat i v dalších měsících. Sedmi novými jednotkami ale multiplayerové novoty nekončí - spousta starých jednotek se dočkala úprav, vylepšení nebo nových schopností. Hydralisk je konečně rychlejší, void ray už není tak extrémní sviňárna a třeba siege tank má siege mód už od začátku (!). Zlepšil se i reaper, který se dokáže sám léčit, sentry může tvořit halucinace taky od začátku (super na scoutování), a třeba raven nemusí seeker missile vynalézat.

Obecně vzato přistoupili vývojáři k multiplayeru hodně důsledně. Aby taky ne, když je ze hry neoficiální národní sport Jižní Koreje. Jednotky a schopnosti, které se tak často nepoužívaly, vystoupily do popředí, upravily se jim vlastnosti a vůbec jsou teď zápasy nepředvídatelnější a živější. Částečně samozřejmě proto, že se všichni s novými jednotkami pořád ještě učí, ale i tak je fajn vidět ve WoL opomíjené jednotky, které jsou teď užitečnější a dokážou nepříteli zatopit mnohem víc.

Heart of the Swarm je datadisk tak napěchovaný obsahem a novotami, že mnohé překvapí, a skoro každý si v něm může najít něco svého. Jako takový prostě nelze nedoporučit ani těm, kteří se o StarCraft či strategie obecně zajímají jen okrajově. Ve svém žánru je to prvotřídní dílo, které posouvá hranice zase o kousek dál.