Star Wars Battlefront

Hvězdná báseň

Hezčí, autentičtější a atmosféričtější výlet do Hvězdných válek byste ale hledali jen těžko. S povzdechem sice nutno doplnit, že krásné starwarsovské pozlátko je vedle optimalizace v podstatě jediným velkým pozitivem hry, ale zato pozitivem, které dokáže vyrazit dech.

Blyštivé krystalky ledu na stěnách křivolakých chodeb v jeskyni na ledové planetě Hoth, nostalgicky povědomé panorama Tatooinu, smaragdová zeleň lesního měsíce Endoru. Vše vypadá, jak si to pamatujete, jak to znáte, a pocit, který rozbuší srdce jak zvon, když vypukne konflikt, ten je těžké lapat do řetězů slov a vět. Milovník Hvězdných válek bude u vytržení.

Ocelovou zkázu zvěstující kroky AT-AT, zoufalé nálety letky bombardérů Y-Wing, divoké fortissimo v koncertu blasterových střel, když vzdušná podpora oslabí imperiální kolosy natolik, aby na ně šlo útočit. Ikonický kvil TIE fighterů a interceptorů v odvážném tanci s rebelskými stíhači nad bojištěm, podbarvený mocným basem turbolaserů, schopných vmžiku zvrátit bitvu.

Probíháte po visutých mostech mezi stromy, všude okolo víří hustá vegetace. Několik Ewoků se kvapně klidí stranou (nejdou zastřelit, bohužel). U kořenů se mihne pár Rebelů, přestřelka, trylky lehkých pušek, tóny těžkých blasterů, exploze termálních granátů rvou větve a vše dohromady se slévá v audiovizuální hostinu, která musí každého fanouška přivést do stavu nezřízeného blaha.

Technický skvost

Hra má skvělou optimalizaci. Na konfiguraci i7 + 980Ti se v 1080p a 1440p drží ve skálopevných 60 fps. To je vcelku normální, ale i v rozlišení 2160p hra v drtivé většině případů zvládá stabilních 60 fps, kolísání do deseti procent jsem zaznemenáte jen na měsíci Endoru a občas Hothu, a i při nejzuřivější bitvě v husté vegetaci nezpozorujete hodnotu nižší než 50.

Jak se tvůrcům podařilo vyrobit hru, která na pohled naprosto bez problémů snese srovnání s Crysis 3, tedy počinem, který řada hráčů považovala za nedostižitelně nejhezčí, a přitom běží dvakrát tak lépe, si je těžké vysvětlit. Náleží jim za to nicméně nejhlubší z poklon.

"A co dál,"

ptáte se, a kosa padá na kámen, když je odpovědí rozpačité "eeeh". Hra sice nabízí "singleplayer", ale jedná se jen o pár zbytečných tréninkových misí, které spustíte tak možná proto, abyste si optimálně nastavili grafiku a nekazili ostatním hru odbíháním do menu v ostrém zápasu. Hlavním a v podstatě jediným zaměřením je tedy multiplayer.

Jenže, jakmile začnete procitat z počátečního Star Wars opojení, dojde vám, že hra trpí četnými neduhy. První, čeho si všimnete, je nepříliš bohatý obsah. Herních módů je sice na pohled přehršel, jenže ve všech děláte v podstatě to samé. Map je tragicky málo, na velké battlefieldovské konflikty v módu supremacy pouhopouhé čtyři, na menší team deathmatche stále dost mizerných devět.

Částečnou výjimkou ze šablony "postřílej co nejvíc nepřátel, občas něco zaber a podívej se, jak Vader seká vzbouřence na kusy" je mód walker assault. V něm musíte v roli Rebelů zabránit mamutím AT-AT se dostat až k základně. To provedete bráněním satelitních věží, díky kterým po určité době přijde nálet Y-Wingů, a giganti jsou pak chvíli zranitelní. Impérium se pak pochopitelně snaží satelity vyřadit z provozu, aby bombardování nebylo možné. Je to chvíli parádní zábava epických proporcí, dynamická a s dobrým spádem, ale i zde je Achillovou patou zejména počet map, jsou totiž opět pouhé čtyři.

Zbraně se papírově liší dostřelem, přesností a poškozením, ale pocitově jsou si téměř všechny výrazně podobné. Zamrzí také nedostatečný vozový park a někoho nepotěší ani velice omezené možnosti úpravy vlastní postavy - k dispozici máte asi tak padesát lidských hlav, aby se s velkou slávou na bůhví jakém ranku otevřely zhruba tři hlavy jiných ras. A ne, wookie být nemůžete. Dalším kopancem je absence vesmírných bitev. Classy se rovněž nekonají, všichni hráči jsou stejní. Zkrátka a dobře, když vyšumí nadšení z audiovizuálu, hra toho moc nenabízí a hratelnost se vcelku rychle okouká.

Sol to tam!

Známe dva druhy přístupu k multiplayerovým střílečkám. Menší taktické půtky mezi dvěma týmy, stojící na strojově přesné znalosti mapy do posledního střeleckého úhlu a perfektním zvládnutí zbraní i granátů v podání Counter-Strike, a otevřenější hratelnost Battlefieldů, která ale díky squad systému stále umožňuje taktické vyžití.

Battlefront stojí někde mezi nimi, a nedělá to dobře. Je to, jako kdybyste se pokusili jít po schodech zároveň nahoru i dolů - končíte na zádech v lepším případě s podvrknutým kotníkem, a to je přesně pocit, který vzbuzuje i hra. Kompromisy totiž nejsou vždy nejlepší volbou.

Na jednu stranu máte v podstatě nulové požadavky na dovednost se zbraněmi, tedy až na fakt, že projektily pochopitelně necestují instantně, ale chvilku letí. Krom toho ale v podstatě není možnost, jak se ve střelbě zdokonalovat - stačí prostě myší ukázat na nepřítele jak na ikonu a držet tlačítko. Zbraně mají stejný rozptyl při pohybu i ve stoje. Dávky ho nijak nezvyšují, stejně tak zakleknutí neovlivňuje přesnost. Jediná známka dovednosti tak, zdá se, je jak dobře dokážete s postavou kvedlat ze strany na stranu, zatímco solíte hlava nehlava.

Vřava

Hra tedy nestojí nijak zvlášť na dovednostech jedince, což je dobře. Jenže hlídat úhly je na otevřených mapách samozřejmě naprostý nesmysl. Nejde to moc dobře ani v interiérech, vzhledem k tomu, že má každý neomezeně granátů na krátkém cooldownu.

Člověk by tedy očekával spíš důraz na týmovou taktiku a obelstění nepřítele, že? Chyba lávky! Jakékoliv iluzi spolupráce totiž podkopává nohy systém respawnu. Tvůrci se očividně snažili minimalizovat hluchá místa, která se v ostatních hrách vyskytují, než se po smrti můžete zapojit zpátky do akce. Respawn tak v Battlefront probíhá občas dost náhodně a většinou co nejblíže bitvě.

Nefunguje to jednak úplně ideálně, protože se dost často stane, že se trapně objevíte někomu rovnou do rány či naopak nepříteli pěkně za zády, ale hlavně rozhárané respawnování naprosto zabíjí snahu o spolupráci či koordinovaný postup. Na bitevní pole se ze všech stran valí další a další hráči, každý sám za sebe, postupně umírají, aby vmžiku přiklusali znovu. Výsledkem je nakonec chaotická vřava čtyřiceti bezhlavých slepic v nepříčetném hurá stylu. Zábavná, to ano, ale chybějící alespoň náznak nějakých hlubších rovin bitvy prostě zamrzí.

Nejen pěšákem

Po mapě najdete rozházené modré bonbóny, po jejichž sebrání se stane Něco. Většinou dostanete mocný raketomet na jedno použití, automatickou věžičku, kterou můžete kdekoliv vyhodit, a ona pak bude střílet po nepřátelích, či silnější granát. Sebrat ale můžete i možnost řídit vehikl či proměnu v hrdinu.

Zapojit se do bitvy za ovládacím panelem AT-ST či v kokpitu křížokřídlé stíhačky (pamatujete první překlady Star Wars knih?) je parádní zábava. Trochu ho ale kazí ovládání, které je zcela jasně koncipováno na ovladač. AT-ST se řídí ještě bez problémů, ale ovládat téměř čistě myší stíhačku už je dost krkolomné, a v případě imperiálního speeder bike na měsíci Endoru v podstatě nemožné.

Po sebrání a použití hrdinské lentilky se pak můžete proměnit na jednu z hlavních postav filmových Hvězdných válek a ukázat soupeřům, zač je toho Síla. Na výběr je Boba Fett, Palpatine a Darth Vader za Impérium a Leia, Han Solo a Luke Skywalker za rebelskou verbež. Všichni mají schopnosti, které dobře znáte - imperátor smaží Rebely blesky, Han střílí první a Boba pálí rakety ze zápěstního metače, zatímco poletuje po bojišti. Od princezny byste podle filmového kánonu asi čekali tak možná oslňování nepřátelských šiků kovovými bikinami, ale v rámci herní rovnováhy je samozřejmě i Leia pořádně schopnou bojovnicí.

Nic než forma

Nedostatek obsahu, hloubky, rozmanitosti, to jsou hlavní kameny úrazu. Dělat desetkrát to samé v bleděmodrém s překrásným pozlátkem je sice fajn, ale opravdu tak těch patnáct hodin - pak by nebylo s podivem, kdyby se aktivní hráči multiplayerových stříleček zase pozvolna rozešli zpět ke svým Battlefieldům, Call of Duty a Counter-Strikům. Hra zkrátka nepřináší dost na to, aby uspokojila hráče, kteří od multiplayerových akcí očekávají dlouhodobější vyžití.

Jak to vlastně je s hodnocením? Battlefront je průměrná střílečka, body přičítáme za fantastickou technickou stránku a grafiku a za možnost si strhujícím způsobem prožít bitvu ve Hvězdných válkách. Z toho také logicky vyplývá, že pokud vám Lucasovo univerzum nic neříká, nebo ho nedej bože dokonce neradi, nemá pro vás koupě Battlefront žádný smysl. Na druhou stranu, v případě, že vám nejde o složitější mechaniky či propracovanější boj a chcete si prostě jen pár dní zastřílet na perfektně zpracovaném lesním měsíci Endoru či planetě Hoth, je tato hra skvělou volbou.