Space Rangers: Quest

Verdikt
40

Opakování úkolů z minulých dílů ve špatně zpracovaném textovém rozhraní dělá značce Space Rangers ostudu. Quest měla být textovka 21. století, ale není.

Mobilní zařízení

AndroidAndroid

179,99 KčGoogle Play
Koupit

iOS (iPhone, iPad)iOS (iPhone, iPad)

$4,99App Store
Koupit

Počítač

WindowsWindows

9,99 €Steam

Další informace

Výrobce: SNK Games
Vydání: 26. srpna 2016
Štítky: mobilní hry, adventura, rpg

Co mají společného hry Zork. Pomsta šíleného ataristy. Gateway. Belegost? No přeci text! Příběh vyprávějí v odstavcích s minimálním nebo nulovým grafickým doprovodem. Proto se jim říká interaktivní fikce, textovky nebo gamebooky. I když s námi jsou už od 70. let minulého století, nepatří do starého železa. Právě naopak. Lidí, kteří jednou rukou přísahají na písmenka a příběhy, a v druhé drží mobil, neustále přibývá. Zbožňují hry jako 80 Days, A Dark Room, LifeLine, Out There nebo Sorcery! A nedávno se do řady těchto her postavil i titul Space Rangers: Quest.

O obsahu série Space Rangers, na první pohled vesmírného RPG s prvky akce a strategie, můžeme s klidem prohlásit, že je ztělesněním eklektické hratelnosti. Na druhý pohled totiž zjistíte, že mise se stylově rozpínají od strategie přes arkádové pasáže až po logické minihry.

Každé zadání je v textových oknech popsáno košatě a úkoly jsou pečlivě promyšlené. Jejich průběh je někdy vyložený s maniakálním smyslem pro detail, jindy zase připomínají práci grafomanského maniaka s poruchou osobnosti (Rectal Island, vzpomínáte?).

Řešení bývá složité, ale logické, často vynucuje přehledné zapisování poznámek na papír a čtení mezi řádky (podívejte se třeba na řešení jednoho úkolu). O to lepší pocit z rozlousknutí hlavolamů máte. A Quest vsází právě na tuto kartu. Nechá vás řešit do řady nahodile poskládané úkoly, zatímco budete odemykat hvězdné systémy a pátrat po záhadě galaxie.

Adrenalin v textu

Uvedu příklad. Do vzduchu vyhodíte základnu pirátů na vzdálené planetě. Nakrmíte xenomorfy v zoologické zahradě. Vyhrajete závody vznášedel. Porazíte byrokracii. Zničíte desítky asteroidů. Triumfujete ve vesmírných přestřelkách. Urazíte prince cizí rasy. Vyřešíte žárlivou scénu příslušníků jiné rasy. Do země zadupete protivníka v piškvorkách a uděláte desítky dalších hrdinských kousků. Jenže pozor, to vše se dozvíte pouze a jen z textu, který nedoprovází ilustrace.

Protože jde o textovku, vypadá i akční část úkolů tak, že hra napíše, v jaké situaci se nacházíte („Střílí na tebe žoldák.“), a vy zvolíte reakci („Schovám se za kámen,“ případně „Pokusím se ho střelit do ramene.“). Vzhledem k tomu, že veškeré informace dostáváte jen skrz text, a každý úkol je žánrově odlišný, znamená to hodně čtení, zapisování na papír, kreslení map a (samozřejmě) opakování.

Vítězná písmena

Ze své podstaty jsou textové hry plné písmen. Neznamená to však, že by byly všechny stejné. S písmeny se dá nakládat různě. Třeba Sorcery! popisuje lokace stručně a úderně, doprovází text adekvátními zvuky (když si čtete o trhu, slyšíte handrkování trhovců) a občas předhodí i ilustraci. Na ploše jednoho krátkého odstavce dokáže představit místo tak, že vás vtáhne do herního i čtenářského zážitku.

Oproti tomu Dark Room pouze v textu předvádí budovatelskou strategii spojenou s dobrodružstvím. A Device 6, zapomenutý klenot textovek a interaktivní typografie, využívá umístění textu na stránce k vytváření podoby místa. V jiných hrách je to zase rytmus a délka vět, které vás táhnou dál ve sledování příběhu, nebo se o to pokouší statické ilustrace. Quest nemá ani jednoho z toho, respektive má pouze text. Nestvůrně dlouhý text. Text, který trpí špatným překladem z mateřské ruštiny (Rectal Island, vzpomínáte?), a bezpečně funguje jako uspávadlo i ve dne.

Zbytečná slova

Na to, že má být Quest textovka, dělá žánru medvědí službu. V rámci postupu skrz mise vyžaduje nesmyslné množství rozhodnutí, která nejsou čtenářsky a herně důležitá. Také zahlcuje hráče tak doslovnými popisy, až jsou zbytečné. Textová podstata tak stahuje radost z čtení a hraní do hlubin, ve kterých kvantita vítězí nad kvalitou.

Prodíráte se džunglí textu, ve které se hlavní dramatický oblouk sleduje namáhavě. Aby toho nebylo málo, je hra schopná si protiřečit. To když v některých úkolech vidíte ve statistikách, že máte klidnou náladu, zatímco textový popis úkolu oznamuje, že jste rozčilení.

Zahraj to znovu, rangere!

Zajímavé na Space Rangers: Quest také je, že (zřejmě) nenabízí nový obsah. Patříte-li k fanouškům série, narazíte na důvěrně známé úkoly (např. Robots, Foncer Racing Tournament, Escort the Maloq Prince, Pilot Testing for Z-45/6, pečení pizzy a další), které mají dokonce stejný postup při řešení, jako v předchozích hrách. Pravda, občas sice narazíte na překvapení, ale ta jsou pouze kosmetická (Bozurkhana nezabijete granátem, nýbrž laserovým výbojem), nebo souvisí s tím, že stejné mise tvůrci pojmenovali jinak. Majstrštych. Toho si nikdo nevšimne!

Ani překlad comebackových textů není opravený nebo optimalizovaný (rozuměj zkrácený) pro lepší herní zážitek (Rectal Island, vzpomínáte?). Nevím vlastně, jestli jsou ve hře zbrusu nové úkoly, protože na jejich nalezení jsem zkrátka neměl trpělivost.

Space Rangers: Quest je textovka plná úkolů, které mají logické řešení. Zároveň vás zavalí textem tak, že se začnete dusit a budete chtít prchnout někam, kde se s větami umí pracovat uvážlivěji. I hráči, kteří neznají mise z minulých dílů série, by si tak měli rozmyslet, jestli chtějí svůj čas strávit právě s Quest, nebo raději sáhnou po textovce, která bude třeba i dobře hratelná.