Smoke and Sacrifice

Verdikt
63

Na první pohled nevídaně příběhový a vizuálně působivý survival, na druhý pohled již poněkud nevyladěné dílo, kde příliš často jen pro nic za nic běháte, craftíte a umíráte.

Počítač

WindowsWindows

15,99 €Steam

Konzole

Nintendo SwitchNintendo Switch

Nintendo eShop

Další informace

Výrobce: Solar Sail Games
Vydání: 31. května 2018
Štítky: survival, indie hra, adventura, akční, rpg

„Obřad jsem už vedl stokrát, ale stále mě naplňuje radostí. A ty, Sachi, nesmutni. Druhé dítě a všechna další si už můžeš ponechat,“ chlácholil kněz matku, která zrovna absolvovala srdceryvný rituál, během něhož její batole pohltil strom života. O Sun Tree se vypráví, že farmářskou vesničku udržuje plodnou a chrání ji před krutým mrazem, má to však jeden háček: ke svému fungování potřebuje mladé, přímo dětské životy. Jenomže když se vesnička ocitne pod útokem klanu zmutovaných yetti, hlavní hrdinka Sachi zjišťuje, že její prvorozený syn Lio je možná stále naživu. A že celý obětní rituál je jeden velký podvod…

Survival s hlavou a patou

Na to, že Smoke and Sacrifice spadá do (za poslední roky enormně nabobtnaného) žánru survivalů, a že se silně inspiruje hitovkou Don’t Starve, člověka na první pohled zaujme důraz na příběh. Jedním dechem je sice nutno dodat, že postupem času se vyprávění dost rozmělní a zajímavé dějové momenty jsou upozaděné neustálým pobíháním, lootováním a craftováním, nicméně vezmete-li v potaz, že řada survivalových her něco jako příběh vůbec nemá, je v tomto ohledu Smoke and Sacrifice příjemným překvapením.

Premisa o matce hledající svého syna, který byl obětován podlými kněžími s podlými úmysly, je sama o sobě ve videohrách poměrně svěží. První čtvrthodinka se člověku vryje hluboko do paměti a dobře nastaví tón pro následující dobrodružství, které v závislosti na vašem postupu může trvat 20 až 30 hodin.

Depresivnímu ději zdatně sekunduje neméně pochmurný výtvarný styl, pozoruhodným způsobem kombinující fantasy s moderními technologiemi. Podzemí, v němž Sachi hledá svého synka, je poměrně rozmanité, od bažin přes ledová a lávová pole až po steampunkové industriální prostředí. Všechny biomy však spojuje jedno: na dovolenou byste sem nejeli. Obývány jsou agresivními potvorami a všemožnými mutanty, a i ti zpustlí přátelští duchové by v jakékoli jiné hře plnili roli protivníků než nápomocných NPC. Groteskní výtvarný styl místy připomíná český Samorost a možná se vám při něm vybaví dokonce i tvorba Jana Švankmajera.

Z grafického hlediska je Smoke and Sacrifice ruční tvorba. Pravda, nezávislí britští vývojáři ze studia Solar Sail Games nekopají extraligu na úrovni českého Samorostu, tady mají zlaté české ručičky z Amanity viditelně navrch. Přesto je grafické zpracování Smoke and Sacrifice nevšední, oku lahodící a majitele slabších strojů potěší i směšné hardwarové nároky. Tedy alespoň u PC verze, na Switchi si někteří stěžují na nekonzistentní framerate.

Příště to bude lepší

Hra má fajn příběh (aspoň na začátku), pěkně se na ni kouká (po celou dobu), ale jak se vlastně hraje? Tady už Smoke and Sacrifice začíná skřípat. Obecný rámec vás zřejmě nepřekvapí: máte tu relativně otevřený, nepříliš velký svět, který funguje tak trochu zeldovsky: zprvu jste omezeni na malý bažinný lesík, pak si ale vyrobíte huňaté pohory a vyrazíte do ledových planin, poté zase vycraftíte gumovou obuv a můžete do fabriky s elektřinou nabitým povrchem atd. V průběhu toho všeho sbíráte desítky druhů surovin a z nich vytváříte desítky druhů předmětů, od lepších mečů přes bomby a střelné zbraně až po brnění a lektvary.

Oproti jinými survivalům, kde jste vhozeni do víru dění a zbytek je na vás, Smoke and Sacrifice má jasnější strukturu. Máte tu hlavní příběhový úkol doplňovaný o vedlejší questy, zdejší obyvatelé vám sem tam něco navyprávějí, máte k dispozici nápomocný quest log i mapu, na předem určených místech můžete ukládat postup… zkrátka a dobře, není to otevřené pískoviště bez jasného cíle, naopak se pomalu sunete vpřed po příběhové lince.

Je evidentní, že pro vývojáře jde o jejich prvotinu. Některé školácké chyby vás totiž praští do očí už po pár desítkách minut. Tak kupříkladu soubojový systém. Primitivnější už být nemohl, mlácení nepřátel se smrskne na jedno jediné tlačítko, ale i přesto ani to jedno jediné tlačítko ne vždy funguje správně. Právě kvůli kreslenému 2D grafickému stylu, kde se dvourozměrná stvoření jakoby „posouvají“ po statickém plátně, nejsou vyladěné kolize mezi objekty.

Ach ty souboje

A tak jednou monstrum praštíte i s dvoumetrovým odstupem, jindy se zase netrefíte, ačkoli už stojíte v sobě. Občas pak Sachi pro jistotu nezareaguje na povel k úderu vůbec, nebo naopak povel k útoku vyhodnotí jako povel k přesunu, a vy tak sice na protivníka kliknete, jenomže vaše hrdinka akorát doběhne na jeho místo. Přímo pro ránu.

Souboje zkrátka nejsou zábavné a velmi brzy zřejmě také dospějete k tomu, že kolem nepřátel je lepší jen probíhat a bít se s nimi má smysl jen v případech, kdy potřebujete loot. Zvlášť v noci, kdy padne smrtonosná mlha a vyrojí se nové potvory s cennějšími trofejemi, to pak trochu připomíná slalom mezi živými branami. Mimochodem, ono klikání během soubojů provádíte defaultním bílým kurzorem z prostředí Windows. Bílá hranatá šipka konstantně nabourává jinak pěkný výtvarný styl a ze strany autorů jde o do nebe volající opomenutí špinící celý umělecký zážitek.

Podobně nedotažený je i inventář. Práce s ním není intuitivní, věci se v něm nedají dostatečně dobře organizovat, popisky jsou malé, batoh otevřený klávesou „I“ nelze vypnout escapem...  Dále je otravné, že některé předměty nelze používat kontextuálním tlačítkem, ale musíte je lovit z inventáře. Manuálně je pak nutno sbírat i veškerý loot ze země, a podobně jako v soubojích, i zde klikání kurzorem občas nereaguje správně. Dost by pomohla univerzální klávesa „seber vše kolem mě“, kterou využívají hack’n’slash RPG.

Na druhou stranu, nováčkovství autorů se umí projevit i pozitivně, např. v některých originálních herních mechanismech. Jde o drobnosti, které výsledný zážitek příliš neovlivní, leč fajnšmejkři s vkusem pro originalitu je ocení. No řekněte, v jaké jiné hře můžete omráčit nepřítele a pak jej podojit, abyste měli mléko sloužící coby zdravotní lektvar? Kde jinde se můžete převléct za pštrosa a ochočit pštrosího bosse mozkem medúzy, takže za vámi bude běhat jako loajální psík (a po nepřátelích střílet ledové koule)?

Práce namísto zábavy

Obecně by si uživatelské rozhraní zasloužilo trochu více péče – a hráč by si zasloužil trochu víc komfortu. To takhle například čtvrt hodiny běháte po ledovci, batoh plný cenného harampádí, pomalu chcete vyrážet zpět, když v tom se vám rozpadnou pohory a vy třeba zrovna nemáte materiál na nové, Sachi během několika vteřin zemře a vám nezbude než loadovat starou pozici. Přitom by stačilo, aby u každého kusu aktuálně využívaného vybavení na obrazovce svítila malá ikonka indikující jeho opotřebovanost… Je již na vás, zda toto vyhodnotíte jako správnou nekompromisní obtížnost, nebo jako zbytečnou frustraci.

Ono vůbec je to se zdejším systémem opotřebovávání výbavy poněkud dvojsečné. Ano, k survivalům tato mechanika patří, ale když se vám síťka na chytání světlušek rozbije po deseti broucích (brouky potřebujete k výrobě lampičky do mlhy) nebo když vám boty vydrží jen něco přes 10 minut, je to trochu na palici.

Co více, neničí se jen aktuálně vybavený vercajk, ale kazí se též některé suroviny. Výsledek je takový, že většinu hry vlastně jen pobíháte a sbíráte hromadu bordelu, abyste craftovali věci, které se zničily a zkazily kvůli pobíhání a sbírání hromady bordelu. Neustálému běhání trochu ulehčuje fast travel, přesto jde o začarovaný kruh. Není to zábavné a dokonale to nabourává úvodní příběhové tempo.

Zkrátka a dobře, mušek se na Smoke and Sacrifice najde dost, byť na první pokus jde o solidní dílo a mladí tvůrci ze studia Solar Sail Games by rozhodně neměli házet flintu do žita. Potenciál v nich dřímá a nápady mají také. Teď už je jen pořádně zrealizovat. Napodruhé by to již mohlo vyjít.